05.08.2023, Pavel Mádl

Trenér brankářů Stanislav Hrubec: O současném stylu chytání, přístupu k brankářům i o synu Šimonovi

ČESKÉ BUDĚJOVICE — U áčka Motoru přidá už sedmou sezonu coby trenér brankářů, trénuje také mládež. Stanislav Hrubec se v rozhovoru pro klubový web rozpovídal o mnoha věcech. Třeba o tom, jaké jsou současné trendy chytání, jak přistupuje ke svým svěřencům nebo o synovi Šimonovi, kterého v jeho mládí trénoval a plně se mu věnoval.

Čeká vás již sedmá sezona u áčka Motoru v roli trenéra brankářů. Jak se v ní cítíte?
Já se cítím pořád dobře za jakéhokoliv trenéra, takže naprosto bez problému.

Jaký máte přístup k brankářům u áčka a mládeže?
U áčka musíte být více mentálním trenérem než trenérem brankářů jako takovým. U kluků dolaďujeme detaily, které vidíme v zápasech. U mládeže je to tak, že se s klukama snažíme pracovat a soustředíme se na určité styly chytání, odstraňujeme hrubé chyby. Musíme se hodně zaměřovat na trénování herních situací a tak dále.

Mají k vám brankáři dostatečný respekt?
Mám to nastaveno tak, že gólmani od kategorie mladšího dorostu mi mohou tykat. Jako trenér gólmanů k nim potřebuji mít blízko. Jde o to, aby se mi brankář otevřel, abych věděl, jakou má zrovna náladu, abych pak následně doporučil trenérům, jaký gólman by měl v daném zápase chytat. Proto si myslím, že je dobré, aby si trenér s gólmany tykal jak u áčka, tak mládeže. Za dobu, co trénuji, se mi nikdy nestalo, že by to gólman zneužil.

Působil jste v brankářské svazové komisi. Jste stále jejím členem?
Působil jsem tam do loňska. Po příchodu nového vedení na svazu tam nejsem. Za dobu mého členství jsem jezdil po soustředěních s reprezentacemi od výběru od 17 do 20 let. Výhodou bylo, že když přijeli trenéři z nějakého mezinárodního turnaje, v brankářské komisi jsme byli mezi prvními, kteří se dozvídali o nových trendech a bylo to zajímavé, a hlavně to byla pro nás dost důležitá věc.

Jaký je podle vás styl chytání v roce 2023?
Když jsem začal trénovat, mému synovi Šimonovi bylo 6 let, dnes je mu 31 let. To znamená, že 25 let se věnuji trénování gólmanů. Jde to dopředu. Měl jsem štěstí, že jsem novou vlnu, která přišla, chytil i díky tomu, že jsem byl v brankářské komisi. V současné době je to o dobrém bruslení gólmanů, aby byl včas na puku a měl situaci dobře přečtenou. Doba, kdy jsme chtěli, aby byl pořád v rozkleku, je pryč. Dbá se na to, aby brankář uměl zacházet s pukem a byl tzv. třetím obráncem pro tým. Líbí se mi, když dokáže v zápase mluvit, byť je individuálním hráčem v kolektivním sportu. Tím, že mluví, se dostane do hry, což pomáhá i jeho spoluhráčům.

Před necelými šesti lety jste řekl, že gólmanům rozdělujete body dle toho, kam vyrazí střelu. Čím méně bodů mají, tím lépe. Platí to i nadále?
Před pár lety se to vytvořilo na svazu a myslím, že je to dobré. Jsem zastáncem toho, že statistiky, které vidíme na různých webech, jsou trošku zkreslené. Vytvořila se taková tabulka, kam se píše, že gólman má 1 bod za to, když puk přikryje, 2 body za to, že puk vyrazí před sebe a přikryje, 3 body má za to, že puk vyrazí do rohu. 4 body jsou za to, že puk vyrazí na hráče a následuje další šance. 5 bodů je za inkasovaný gól. Tímto stylem se brankáři obodují, a to je pro mě směrodatné.

Také jste prohlásil v jednom z rozhovorů, že je lepší, když si brankář zbytečně moc nehraje s pukem, aby předešel nebezpečí. Nedělá Dominik Hrachovina někdy až opak?
Myslím, že to tak není. Vždy jsem říkal zejména mladým gólmanům, že je lepší to pokazit. To znamená jít tam za každou cenu a vyzkoušet si to, než být rozklepaný a pro puk nejet. Dominik i Honza jsou kvalitními gólmany.

S Janem Strmeněm spolupracujete dlouho, s Dominikem Hrachovinou vás čeká třetí sezona. Jak se vám s nimi pracuje?
Je to perfektní. Mám rád, když jsou brankáři na stejné vlně, a když si rozumí na ledě i mimo něj. Mám to díky tomu jednoduché, že mám gólmany, se kterými si takto rozumím.

V týmu jsou nový hlavní trenér Ladislav Čihák a jeho asistent Jiří Hanzlík. Už jste se s nimi bavil o tom, zda budete mít s tím, kdo bude v daném utkání chytat, hlavní slovo vy, nebo oni?
Zatím jsme se na toto téma nedostali. Myslím, že to bude fungovat tak, že já jsem tím, který gólmany připravuje do zápasu, aby mohli chytat oba. Pak je to na trenérech, koho si vyberou, ale v 99 % se trenéři zeptají na můj názor. Udělají si to sice podle sebe, ale většinou se shodneme. V průběhu zápasu, kdy vystřídat gólmana nebo ne, o tom jsem se se současnými trenéry ještě nebavil.

I když je Ladislav Gula vedoucím mužstva, a ne trenér brankářů, radíte se s ním s coby bývalým vynikajícím brankářem?
Není od věci, když si nějaký zákrok nebo situaci můžete rozebrat s někým, kdo kdysi chytal. Když je to v zápase, řeším to s Láďou a jsem rád za jeho názor. Po zápase vždy za námi přijde Roman Turek a probíráme spolu góly, které v zápase padly. Romanovi po každém zápase posílám góly z GoPro a probíráme je buď ještě v ten den nebo v den potom. U mantinelu si řekneme, jestli jsme to viděli oba stejně.

Zaznamenal jsem, že často na trénincích používáte vrtačku. S nadsázkou, jste i takovým menším údržbářem při úpravách postavení branek?
Myslím, že jsem jedním z nejlepších vrtačů tady. (smích) Mám rád, když mají gólmani na tréninku komfort. Když nejsou branky v brankovišti a musí se dát jinam, dnešní trend je takový, že je brankáři používají k odrazům. To znamená, že pokud brána není při tréninku správně navrtaná, i když není v brankovišti, je trénink o ničem.

Jako trenér jste vypiplal syna Šimona, z něhož je špičkový gólman. Chtěl byste ho v Motoru někdy trénovat?
Chtěl bych, aby se Šimon vrátil, ale jestli tady budu ještě trenérem brankářů, ukáže čas. Má tady postavený barák a určitě by jednou za Budějovice chtěl chytat. Ale nevím, jestli to bude za jeden dva tři roky.

Ale plánuje to.
Určitě se tomu nebrání, a už kvůli svému synovi, kterého povede k hokeji, by chtěl, aby viděl svého tátu chytat tady.

Šimon dobře lyžoval i jezdil na snowboardu. Kdysi mu doktorka řekla, ať to kvůli horší imunitě zkusí v bráně. Prý kdysi prodal svoji herní konzoli, aby měl na výstroj.
Ano, to je vše pravda, ale dítěti nikdy nevybíráte sport. Chtěl začít s hokejem. Vzhledem k tomu, že jsem kdysi ve Vimperku dělal kondičního trenéra a žádný trenér gólmanů tam nebyl, tak jsem se do toho zapojil. Jezdil jsem po všech kempech, kde byli trenéři gólmanů, natáčel jsem to na kameru a spal v autě na molitanu. Takto jsem začínal. Mělo by to být tak, že by měli být sportovci všestranní. Jelikož jsme bydleli ve Vimperku, lyžoval a jezdil závody na horském kole, což sám neměl rád, ale lyžování ano. Na snowboardu byl také a měl výhodu, že byl mezi prvními, kteří ho měli. Udělal také dobrý výsledek.

Šimon založil i spolek Saves help. Angažujete se v něm také?
Zatím ne, protože tady mám své práce dost. Myslím, že Saves help bude pokračovat dál. Už se do toho zapojil i Petr Čech a je to i v zahraničí. Kdykoliv Šimon potřebuje, pomůžu mu nebo poradím. Má tam ale svého člověka, který se mu o vše stará. Nebráním se tomu, až budu v důchodu, ale teď se chci plně věnovat hokeji u áčka a mládeže.

Co nyní dělá váš druhý syn Matouš?
Matouš musel bohužel s hokejem skončit, protože před dvěma lety prodělal otřes mozku. Když se dostane do zátěže, má potíže s okem. Skončil a začal se věnovat kondičnímu trénování. Vždy jsem říkal svým dětem: „Dělejte cokoliv, ale dělejte to jako profíci.“ Matouš se v tom hodně zdokonaluje, věnuje tomu hodně času i peněz, aby se dostal někam dál. Je vidět, že ho to naplňuje, a to je pro mě jako tátu to nejlepší, co můžu vidět, když moje děti dělají něco jako profíci.