Josef Koláček: Náročný loňský rok mi snad letos pomůže
Čeká vás poslední měsíc suché přípravy. Jak jste s ní zatím spokojen?
Já osobně jsem s přípravou velmi spokojen. Pracuje s námi jak kondiční trenér Žaky, tak i hlavní trenér tomu dal nějaký ten řád. Myslím si, že jsme na správné cestě.
Zaměřujete se speciálně na nějakou část vašeho tréninku? Je nějaká vlastnost, kterou byste rád zlepšil?
Chci se zaměřit zejména na kondici, ve které jsem byl loni slabší. S tím, co si pro nás nachystali trenéři, si ale myslím, že budu fyzicky dobře připraven. Poté už budu muset v sezoně přidat jen tu hokejovost.
Minulý týden proběhlo i tradiční soustředění ve Frymburku. Splnilo vaše očekávání co se náročnosti týče?
Osobně jsem sám počítal, že to bude nářez. Nakonec to dokonce předčilo i moje očekávání a ze soustředění jsem odjížděl úplně hotový. Dostali jsme opravdu zabrat. I přesto se mi ale soustředění jednoznačně líbilo.
Bylo to tedy nejnáročnější soustředění, které jste zažil?
Rozhodně. Musím ale dodat, že to mělo hlavu i patu. Dělali jsme potřebné věci a věděli jsme, na co se přesně zaměříme. Po soustředění jsme dostali tři dny volna na regeneraci, za které jsem byl rád, a teď už opět trénujeme.
Nový trenérský štáb rozšířil oproti minulému navíc právě i kondiční trenér Josef Žáček. Dává vám tedy pořádně zabrat?
Určitě. Žaky si posilovnu řídí samostatně bez trenérů. Máme předepsané váhy, počet opakování a on na nás dohlíží. Kontroluje techniku a snaží se vyvarovat, pro nás zbytečným, zraněním z posilovny. Ještě předepisuje kondici, ale na tu dohlíží už trenéři. Musím říct, že je to super přístup a nemůžu si na nic stěžovat.
Samotný Žáček uvedl, že pár hráčů nabralo za dobu přípravy i několik kilo svalové hmoty. Patříte mezi ně i vy?
Myslím si, že jsem sám o sobě byl předtím takový „chcípák“. Za ten měsíc přípravy jsem pod ním, podle jeho testů, nabral 3,8 kilogramu svalové hmoty, za což mě sám pochválil.
Když už jsme u trenérského štábu. Jak na vás působí hlavní trenér Ladislav Čihák?
Je vidět, že si hodně potrpí na disciplíně a tvrdé práci. Osobně jsem zatím spokojen.
Loňskou sezonu jste strávil kromě působení v Motoru také v dresu chomutovských Pirátů a Litoměřic. Jak byste ji zpětně hodnotil?
Hodnotí se mi těžko a to hlavně proto, že jsem měl úplně jiné cíle. Do listopadu, když jsem byl v Motoru, se mi nedařilo a ani jsem nehrál dobře. S panem Čermákem jsme se poté domluvili na přesunu do Litoměřic. V tom mi vedení vyhovělo, za což jsem jim moc vděčný. Hodně jsem se tam zvednul a to mi může i pomoct do dalšího ročníku v boji o místo v sestavě.
Nevadilo vám občas to dlouhé cestování mezi takto vzdálenými městy?
Nevadilo. První měsíc jsem z Litoměřic necestoval vůbec a po výměně trenéra, kdy se mi ozval pan Čermák, jsem byl rád, že můžu cestovat mezi Motorem a Litoměřicemi. Měl jsem hodně zápasů a to mi vyhovovalo. Možná později, když už to nějakou chvíli trvalo, tak jsem byl třeba dva dny unavený, ale to mi vůbec nevadilo.
Hodně fanoušků Motoru řešilo vaše herní vytížení. Jak jste to viděl vy, když k budějovickým startům přičteme i tu vytíženost z Litoměřic?
Těžko říct. Vytíženost bych chtěl mít určitě vyšší, ale zase mi to nabídlo možnost hrát právě v Litoměřicích, kde jsme potřebný ice time dostal a herně jsem se zvedl z mého pohledu. Zpětně jsem za to tedy určitě rád, i když jsem to ze začátku nesl nelibě.
Všichni v týmu určitě doufají v diametrálně odlišnou sezonu než loni. Co od ní budete z vašeho pohledu očekávat?
Jedno souvisí s druhým. Náročný loňský rok mi snad letos pomůže více zabojovat o místo v sestavě Motoru.
Co říkáte na nové příchody a s kterým hráčem jste si nejvíce padl do noty?
Všichni jsou fajn. Nejvíce se bavím asi s Adamem Kubíkem, se kterým si chodím zahrát tenis. Na soustředění jsme se i více poznali všichni navzájem mezi sebou a parta si opravdu sedla. Uvidíme, jaké to bude v sezoně, ale zatím je to super.
Fanoušci už vás v Budvar aréně neuvidí s číslem čtyřiadvacet, ale nově budete oblékat osmaosmdesátku. Proč jste se rozhodl pro tuto změnu?
První den letní přípravy, když jsme se sešli v šatně, mě Guli (Michal Gulaši) poprosil o dvacet čtyřku a pro mě to nebyl problém. Je to starší kluk a má něco za sebou. Já jsem si poté jednoho dne dopisoval s Milanem Kostourkem z Chomutova a napadlo mě, že bych si mohl vzít osmdesát osmičku. Milan s ní totiž hrál a já ho mám za velkého kamaráda. Mám ale obavy, protože tohle číslo nosí většinou ti největší střelci. Doufám tedy, že se mi s ním bude aspoň nějak dařit.
Tak pokud přinese stejný počet bodů, jako měl v současně dohrávaném ročníku NHL s číslem 88 hrající bostonský David Pastrňák, tak to by vám určitě nevadilo...
Když se nám bude dařit jako Davidovi po základní část s Bostonem, tak se určitě nikdo v Motoru nebude zlobit, když skončíme na prvním fleku. Play-off už by snad byl jinačí příběh než Bostonu, ale nebudu takhle do budoucna předbíhat.