dnes, Michal Špírek, Tomáš Taybner
JUN: Budějovičtí bojují o umístění v nejlepší osmičce. S Boleslaví si poradili
27.04.2022, Tomáš Kobera
KDE JE JIM KONEC: Slovenský tvrďák Stanislav Jasečko o kariéře i angažmá v Budějovicích
ČESKÉ BUDĚJOVICE - Bývalý slovenský reprezentační obránce Stanislav Jasečko strávil na jihu Čech čtyři sezóny. Zažil zde úspěchy i pády, na mezinárodní scéně se zúčastnil mnoha velkých turnajů. Jak se za svou kariérou ohlíží a co je jeho náplní života po jejím konci?
Jak jste se vlastně k hokeji dostal a v kolika to bylo letech?
K hokeji jsem se dostal asi v pěti nebo šesti letech. Všichni kluci od nás z paneláku, co hráli hokej, s sebou přitáhli mladší chlapce a já jsem byl jeden z nich.
V sezoně 1992/93 jste debutoval v dresu Popradu ještě v rámci Československé hokejové ligy, pamatujete si svůj úplně první zápas v nejvyšší soutěži?
Bohužel na tohle úplně paměť nemám, takže první zápas si nepamatuji. Vybavuji si ale, jak jsem začínal v první slovenské lize o rok dříve, tedy v té nižší soutěži.
Po následném rozdělení Československa jste pokračoval v nejvyšší slovenské lize, ve které jste během pěti ročníků získal tři tituly. Je tohle pro vás největší klubový úspěch?
Tak Košice byly i za Československa velký pojem, sledoval jsem je už odmala a měl jsem v tom roce možnost výběru mezi Slovanem, Trenčínem a Košicemi, které jsem zvolil. Pro každého sportovce je to první místo nejvíce, takže asi tak.
Odehrál jste v Budějovicích dvě sezóny, po kterých jste oblékl dresy týmů v nejvyšších ligách Finska, Švédska a následně i Ruska. Před polovinou té druhé ze zmíněných dvou sezón jste se vrátil do Motoru, co stalo za tím, že jste během dvou let vystřídal tolik destinací?
Po dvou sezónách v Budějovicích jsem dostal kontrakt ve Finsku, kde se mému týmu moc nedařilo, a tak jsem měl možnost jít hrát od ledna play-off ve Švédsku, kde jsem dokončil sezónu a mohl jsem zde pokračovat. Dneska bych tam asi zůstal, ale v tu dobu byl obrovský boom v Rusku, kde mi nabídli třikrát nebo snad čtyřikrát větší peníze. Byla to podle mě chyba, je sice pěkné, když vám někdo dá takový plat, ale když pak přijdete do toho Nižněkamsku, kde je starý stadion, skoro nic jiného než paneláky a velká fabrika, tak změníte názor. Po čase jsem to tam z rodinných důvodů ukončil a vrátil se zpět do Budějovic.
Jak vzpomínáte na návrat na jih Čech?
Sezóna se nám docela povedla, pamatuji si, že mi dali do dvojice osmnáctiletého Michala Barinku, v centru se mnou hrál Milan Michálek. Pak se to trochu pokazilo tím, že ti adekvátní hráči odešli, náhrady za ně nedorazily a spadlo se.
Bylo po sestupu jasné, že nebudete v Budějovicích pokračovat?
Dostal jsem tehdy nabídku jít hrát do Zvolena a na Slovensku v tu dobu působili kvůli výluce hráči NHL. Vzal jsem to a musím říct, že ta soutěž byla v tu dobu opravdu kvalitní. Následně ale přišla možnost jít hrát do Vítkovic, kam jsem šel i z důvodu toho, že manželka je z Českých Budějovic, takže to bylo všechno blíže.
| Stanislav Jasečko
Stanislav Jasečko se narodil 5. prosince 1972 ve Spišské Nové Vsi. V pouhých devatenácti letech nastoupil v dresu Popradu v tehdy ještě nejvyšší československé lize. Následujících šest sezón strávil ve slovenské extralize s výjimkou roku 1996/97, kdy si odskočil do Grand Rapids, bývalé americké ligy IHL. Během zmíněných pěti sezón na Slovensku vybojoval s Košicemi třikrát titul a na přelomu tisíciletí zamířil poprvé na jih Čech. V Budějovicích odehrál dvě sezóny, poté si vyzkoušel během dvou let nejvyšší soutěže Finska, Švédska a Ruska a následně se vrátil zpět do českobudějovického celku. V české extralize nastoupil také za Vítkovice a Plzeň, poslední hokejové roky si zahrál v netradičních destinacích, jakými jsou Itálie, Dánsko nebo Německo. Svou velkolepou kariéru ukončil v Jindřichově Hradci. Stanislav samozřejmě nastupoval pravidelně také za slovenskou reprezentaci, se kterou získal titul vicemistra světa z roku 2000. Zúčastnil se také největších událostí posledních třiceti let, jako byl Světový pohár 1996 nebo ZOH v Naganu 1998. Jasečko za svou bohatou kariéru posbíral obrovské množství zápasů za reprezentaci a řadí se svými starty na historické deváté místo napříč všemi slovenskými hokejisty. V současné době se věnuje trénování mládeže ve Veselí nad Lužnicí, pravidelně také sleduje a podporuje své dvě děti, syna Sebastiana, který již má za sebou start v TELH v dresu Mladé Boleslavi, a dceru Nelu, té se zase pro změnu daří ve volejbale. |
V rámci české extraligy jste tedy v Budějovicích strávil celkem čtyři sezóny, jak s odstupem času vzpomínáte na své působení zde?
První dvě sezóny byly velmi dobré, skvělá parta i podmínky. Když jsem se pak vrátil, tak ten první rok to ještě bylo super, ale potom se to bohužel rozpadlo a čtvrtý ročník v Budějovicích byl hodně špatný, proto se také spadlo.
Jak bylo již řečeno, vyzkoušel jste si opravdu mnoho zahraničních soutěží, dá se říct, která z nich podle vás měla nejvyšší úroveň?
Když to budu brát konkrétně podle klubů, ve kterých jsem byl, tak bych řekl, že hodně profesionální bylo Švédsko.
Krome tradičních hokejových zemí jste hrál také v Itálii, Německu nebo například Dánsku, jak jste se k těmto netypickým destinacím dostal?
Šlo už o závěr kariéry, byl jsem v hokejově pokročilém věku a oslovil mě jeden známý, jestli bych nechtěl do Itálie, následně se to opakovalo s Dánskem i Německem.
Co považujete za největší kariérní úspěch? Jsou to zmíněné triumfy ve slovenské extralize, nebo titul vicemistra světa z roku 2000?
Všechno mělo něco do sebe, prošel jsem všechny ty největší reprezentační turnaje a každá ta zkušenost byla jedinečná, jak na klubové úrovni, tak právě ty reprezentační šampionáty.
Zúčastnil jste se také ZOH v Naganu, jak vzpomínáte na tento "turnaj století", ať už z pohledu slovenské reprezentace, za kterou jste nastoupil, nebo té české?
Tak pro Česko to byl obrovský úspěch, ze kterého se dá ještě dlouho žít. Pro nás to nebyl až takový neúspěch, pamatuji si, že půlka slovenského mančaftu měla nějakou nemoc a nemohli jsme ani trénovat. Poté se to protočilo s tou druhou polovinou a zkrátka tím byl celý turnaj hodně zkomplikován.
Sledujete aktuální dění v extralize, konkrétně právě v Motoru, kterému se v téhle sezóně velmi dařilo?
Snažím se vše sledovat, více se asi zaměřuji na Mladou Boleslav kvůli synovi, ale sleduji i Motor. Hlavně mě to baví proto, že ti kteří přišli jako junioři v době, kdy jsem tam hrál já, tak to teď táhnou. Novotňák, Guli, je vidět, že ta kvalita a zkušenosti tam jsou.
Váš syn Sebastian již má za sebou debut v nejvyšší české soutěži, jak moc jste ovlivnil jeho hokejový vývoj a jakým způsobem se mu snažíte nadále pomáhat?
Snažil jsem se na něj být hodně tvrdý, někdy asi až moc. I díky tomu je ale podle mě psychicky hodně odolný, miluje hokej a je tak nastavený odmalička. Teď je už vše na něm, nejtěžší přechod je z juniorky do áčka a to ho čeká.
Co je podle vás ta nejviditelnější věc, kterou zdědil, ať už co se týče hokeje nebo běžného života?
Podle mě taková ta zarputilost, odolnost, bojovat až do konce. Tyhle věci on v sobě všechny má.
Jakým způsobem trávíte svůj čas po konci aktivní kariéry?
První náplní je trénování dětí ve Veselí nad Lužnicí, což už dělám devátou sezónu. Pořádám také různé individuální tréninky, kempy, momentálně ale hlavně sleduji svoje děti, jak se jim daří, dcera hraje volejbal a hodně se posunula, takže děti jsou náš největší koníček.
Bydlíte již dlouho v Budějovicích, co se vám tu nejvíce líbí a co tu naopak chybí?
Já jsem si našel barák na správném místě, jsem u lesa, do města autem deset minut. Chybí mi tu samozřejmě moje rodina a známí, které mám na Slovensku, ale klíčové je pro mě, že tu mám své děti a manželku pohromadě.
ČTĚTE TAKÉ - ZE SERIÁLU KDE JE JIM KONEC:
- Michal ”Mišo” Hudec patřil k oblíbencům fanoušků
- Z Martina Semráda je psycholog. Jak vzpomíná na hokejový život?
- Jan Chábera: Už jako mladý jsem dostával šanci. To mi pomohlo
- Zahrát si proti Jágrovi bylo neuvěřitelné, říká Václav Prospal ml.
- Michal Švihálek se po kariéře vydal jinou cestou
- Ján Mucha: Budějovice jsou můj druhý domov
- David Kuchejda: Lepší fanoušky než v Motoru jsem nezažil, vzpomíná útočník
