Syn byl pro mě hnacím motorem, říká navrátilec Jiří Novotný
Nastoupil jste po devatenácti letech v Budvar aréně za Motor. Byl jste nervózní?
Nejdřív ano, ale pak jsem si řekl, že si to užiju. Měl jsem z toho obrovský respekt, naskočit z krajské ligy do extraligy, ještě k tomu do takového zápasu. Nechci si fandit, ale myslím si, že moc lidí by na to koule nemělo. Doufám, že jsem klukům alespoň trochu ke třem bodům pomohl.
Jak těžký je přechod o čtyři soutěže?
Extrémně těžký. Je to ale hodně o nastavení v hlavě. S klukama jsem byl na pár trénincích, ale trénink je úplně něco jiného než zápas. Další zápas nás čeká až v pátek, teď odpočineme a domluvím se s trenéry, jak to bude dál.
Měl byste chuť pokračovat?
Uvidíme, já jsem přišel pomoci kvůli marodce, promluvíme si a nechme se všichni překvapit. Vliv na pokračování má ještě moje práce ve Švýcarsku (pozn. red. – působí jako hráčský agent ve společnosti Global Management Group), dá se to sice skloubit, ale není to nic jednoduchého.
Když vás Motor oslovil, rozmýšlel jste se dlouho?
Rozmýšlel. Řekl jsem, že chci skončit, ale v útoku onemocněli čtyři kluci a Motor mi dal tenkrát šanci jít do velkého hokeje z Jindřichov Hradce, kde jsem vyrůstal, tak jsem to chtěl vrátit.
Dostával jste velký prostor, hrál jste přesilovky i oslabení.
Byl jsem překvapený, ale měl jsem obrovský rezervy v obranném pásmu a na buly. Ale to se dalo čekat, že to nebudu vodit, špatné to ale nebylo. Více jsem se zadýchával, u nohou jsem věděl, že to nebude nic extra. Hrál jsem, jak nejlépe jsem mohl.
Kdo vás přišel na zápas podpořit?
Byla tu rodina, mamka s taťkou, můj syn, který mě mohl po dlouhé době vidět. Dřív z toho neměl rozum, byl malý, za to jsem hodně šťastný, a to byl můj hnací motor.