Kdy jste byl poprvé na Motoru na hokeji a jaké na to máte vzpomínky?
Narodil jsem se v roce 1950 a jako každý správný budějcký hoch jsem automaticky hned v mládí hokejem načichl. Samozřejmě jsem chtěl za tehdejší Slavoj hrát také a být Vlastou Hajšmanem, Pinďou Cvachem, Julou Šemberou, Frantou Neumaierem a dalšími... Osud byl však jiný a ze mě se stal „pouhý" pravidelný celoživotní fanda budějovického hokeje. Chodil jsem jak na dospělé, tak i na v té době velice úspěšné dorostence.

Jak těžký pro vás byl uplynulý covidový rok a mrzí vás, že jste nemohl sledovat hokej přímo v Budvar aréně?
Jsem dobře přizpůsobivý každé životní situaci, ale takovéto celosvětové prokletí této doby v podobě covidu-19 jsem už do konce svého života nečekal! A hokejový absťák bez pravidelných návštěv hokejů na zimáku jsem měl veliký. Umím ale řešit neočekávané výzvy a situace a mou současnou největší hrdostí je, že jsme žádného z našich padesáti zaměstnanců nepropustili, naopak jsme dva nové přijmuli a pro všechny jsme zajistili dostatek práce. Takže práce byla, ale hry chyběly...

Na co se nejvíce těšíte v příští sezoně?
Poněvadž se lední hokej stal profesně i osobně součástí mého života, tak na novou sezonu se těším moc. A jako životní optimista věřím v mistrovský titul Modrého Motoru sezóny 2021-22! Jsem fandou Motoru, jsem velký českobudějovický patriot, a tak i dobré výsledky a hra Motoru jsou součástí mé hrdosti na naše město. Každou porážku vnímám i jako prohru celých Budějc.

Vnímáme to stejně, děkujeme za odpovědi a podporu v uplynulé sezoně!