MADETA MOTOR ČESKÉ BUDĚJOVICE
12.04.2021, Petra Bicková, s využitím článku Miroslava Mayera

MUŽI S CÉČKEM: Nechci být důchodcem koukajícím z okna, co se děje venku, říká Jaroslav Kočer

V letech 1982 až 1985 nosil kapitánské céčko budějovický odchovanec a obránce Jaroslav Kočer. Celkem odehrál za Motor třináct sezon, podílel se i na smolném stříbru v sezoně 1981/82. Třeba Václav Prospal ho označil za svého oblíbeného hráče, když o něm prohlásil: "Jarda Kočer byl pro mě vzorem v tom, co máš pro sport udělat". Co dělá bývalý kapitán dnes?

Jako jeden z mála hráčů byl přímo z Českých Budějovic, kde také začal hrát hokej. Bylo mu devět let a na veřejném bruslení si ho všiml učitel Květoň ze základní školy, který oslovil mladého šikulu. Ten nadšeně souhlasil s nabídkou stát se jedním z prvních žáků nově vznikající hokejové třídy na místní základní škole Grünwaldova. Prošel všemi kategoriemi od žáků až po dorost, a ještě před vojnou se objevil i mezi muži.

Do prvního mužstva Motoru nakoukl za trenéra Bukače v sezoně 1972–73. Po další sezoně už kroutil vojnu v Dukle Hodonín. „Ještě na vojně jsme tam odehráli tři zápasy a oni si mě vybrali. Trenér Budějovic Bartoň mi rovnou řekl, abych na to zapomněl, že mě chtějí zpět do Motoru,“ vzpomíná Kočer.

Jaroslav Kočer
Narodil se 27. února 1953. V A týmu Motoru odehrál obránce 13 sezon (v letech 1972-74, 1976-85, 1986-88), v nichž nastřílel 31 gólů. V roce 1981 nechyběl u památného stříbra v nejvyšší soutěži. V nejvyšší soutěži byl věrný českobudějovickým barvám, období vojny strávil ve VTJ Hodonín. Závěr kariéry si zpestřil zahraničními angažmá v Německu a Jugoslávii.

O tom, že patřil k nejlepším obráncům československé ligy, svědčí i to, že byl na zájezdu B-týmu reprezentace v Kanadě a USA v roce 1977. Tam sehrál za národní tým zápasy se všemi týmy soutěže WHA, která tehdy konkurovala slavné NHL. Po skončení zájezdu přišla nabídka zůstat v zámoří. Jaroslav Kočer ale odmítl, jelikož měl doma manželku a malou dcerku. „Nelituji toho ani zpětně, rodinné důvody převažovaly a nedovedl bych si představit být bez nich,“ hodnotí své rozhodnutí bývalý kapitán.

Byl členem týmu „smolného“ stříbra. České Budějovice mohly v sezoně 1980–81 po 30 letech slavit mistrovský titul, ale nakonec z toho bylo druhé místo. „Myslím, že jsme to na konci sezony nezvládli. Už jsme si mysleli, že to máme. Možná jsme měli málo zkušeností hrát o titul,“ vzpomíná stříbrný medailista.

Po dalším ročníku odešlo duo Pouzar–Dvořák do zámoří a hledal se nový kapitán týmu. Po Miroslavu Dvořákovi převzal kapitánské céčko právě Jaroslav Kočer. Dvořák s Kočerem spolu hráli v obranné dvojici a byli přáteli. “Mirek byl výborný kluk, byla pro mě čest převzít po něm roli kapitána. Mnoho jsem se od něho naučil." Tehdejší nový kapitán byl ale překvapený svým zvolením: „Byli tam tenkrát zkušenější hráči, kteří reprezentovali, ale nakonec si zvolili mě jako normálního skromného hráče,“ vzpomíná Kočer.

V sezoně 1984–85 se sám rozhodl ukončit svoje působení v Motoru. „Bylo tady dost mladých hráčů, kteří dostávali příležitost, a já jako kapitán jsem moc nehrál. Nechtěl jsem být nehrající kapitán, a tak jsem skončil.“ Měl možnost jít do Písku, Tábora i Vimperka. Nakonec si vybral Milevsko, kde chtěl odehrát sezonu a skončit s hokejem definitivně. Po konci ročníku opravdu pověsil brusle na hřebík a přijal místo rekvizitáře, dnes bychom řekli kustoda v českobudějovickém klubu. Do Vánoc hokej nehrál, ale pak se zranili Motoru obránci a začaly potíže. Karel Pražák tedy znovu povolal Jaroslava Kočera zpět, který si už si přitom užíval půl rok hokejového důchodu. I přes šestiměsíční hokejové volno neměl Kočer problém naskočit zpátky na led. „Já se pohyboval v hokejovém prostředí a hodně jsem pořád sportoval, takže po fyzické stránce mi to problémy nedělalo. Sám jsem se držel v kondici fotbálkem, jezdil jsem na kole a někdy jsem šel i bruslit. Takže jsem z toho moc nevypadl,“ vzpomíná na svůj návrat Kočer.

Před ostrým startem odehrál tři zápasy v Písku, a pak už nastoupil do rozběhnuté soutěže. Zvládl pak ještě jednu sezonu, než odešel do Německa. V Moosburgu, kam se dostal na doporučení Karla Pražáka, odehrál jeden ročník. Po roce odešel hrát nejvyšší soutěž do bývalé Jugoslávie za Novi Sad, kde se už schylovalo k válečnému konfliktu, a tak po sezoně odešel. „Už to tam bylo nestabilní. Nesměli jsme chodit v hloučcích, maximálně pět hráčů pohromadě.“

Na závěr kariéry se opět vrátil do Německa, kde odehrál ještě tři další sezony, aby ve 40 letech už definitivně ukončil hráčskou dráhu. Ve svém posledním ročníku se stal účastníkem nevídaného zápasu. V utkání německé zemské ligy mezi Trevierem a Dillingenem se zrodil výsledek 60:0 (20:0, 17:0, 23:0)! Jaroslav Kočer byl členem vítězného týmu a sám se trefil devětkrát. Další Čech v týmu, Jindřich Kokrment, dal dokonce třináct branek. Utkání přihlíželo 1200 diváků. „Oni byli nešťastní, my jsme byli šťastní. V životě jsem nic podobného nezažil,“ komentuje netradiční vítězství Kočer. „Ještě se k tomu pojí taková historka. Vždycky před zápasem jsme chodili na kávu do takové hospody. A když jsme tam byli před tímhle zápasem, tak nám paní šéfová říkala, že kolik dáme gólů, tolik nám zaplatí piv. Pak se strašně divila, když jsme přišli a řekli výsledek,“ směje se Kočer. Vedení týmu si myslelo, že padl rekordní výsledek, ten ale byl 62:0. „Možná kdybychom to věděli, tak jsme udělali ten rekord,“ doplnil Kočer.

Po ukončení hokejové kariéry provozoval penzion na Lipně, kde hostil i hokejový tým z rodného města. Po třinácti letech podnikání potom pustil: „Naše děti v tom nechtěly pokračovat, nám bylo už přes 50 a už jsme se v tom tolik neviděli,“ vysvětluje Kočer.

Po ukončení podnikatelské éry si udělal záchranářský kurz a živil se jako řidič u soukromé dopravní zdravotnické služby. Jezdil i do Německa, Švýcarska, Rakouska. „Vozili jsme například zraněné lyžaře zpět sem.“ Ve zdravotní službě působil až do důchodu, ale pořád působí jako brigádník. „Pořád jsem tam jako taková výpomoc. Jezdíme i jako zdravotní dozor třeba na motokros. Jsem rád mezi lidmi, moc mě to baví. Nechci být důchodce, co kouká z okna, co se děje venku,“ dodává s úsměvem Kočer.

Motoru stále fandí. „Když se mohlo chodit na hokej, tak jsem byl na každém zápase. Sedáváme s bývalými hráči a konzultujeme to. Motor zažil velký přechod, extraliga je náročnější, je tam větší důraz. Kluci měli štěstí, že se nesestupovalo, že si to mohli vyzkoušet. Všichni se mohli poučit, co se na příští sezonu musí změnit,“ říká bývalý kapitán Jaroslav Kočer.


ČTĚTE TAKÉ:

Zdeněk Kaucký - kapitán ze sezóny 1958/59

Jan Šrámek - kapitán ze sezóny 1965/66

Josef Pártl - kapitán z let 1970-1973

Karel Pražák - kapitán ze sezóny 1973/1974

Václav Mařík - kapitán ze sezóny 1973/1974


Sociální sítě

Čeněk Pícha byl první velkou hvězdou našeho klubu. V lize začal už v 15 letech a když na prahu čtyřicítky končil, měl už ve...

45. narozeniny slaví bývalý útočník Kamil Brabenec. V ČB 10 sezon, 407 zápasů, 84 gólů (17 v přesilovkách, 5 v oslabení, 16...

V konečné nominaci na MS jsou 3 borci, kteří se hokej učili i v Motoru. Šimon Hrubec, Petr Kváča a Jiří Smejkal. Gratulujeme,...

Daniela Voženílka (@Vozenilek6) uvidíme v dresu Motoru i v příští sezóně!hcmotor.cz/clanek.asp?id=…