18.11.2020, Adam Pavlíček

O víkendu trénuji až pět hodin denně, říká Martin Tejček

Martin Tejček bude hájit barvy Motoru v ENYAQ Hockey League, jediné oficiální esport lize ve hře NHL v České republice. Zkušenosti z ní již má, a to bohaté. V minulém ročníku vybojoval za Kladno, které ho draftovalo, druhou příčku. Sám má přitom zkušenosti i z mládežnických hokejových výběrů, kterými v Českých Budějovicích prošel.

Jak vzpomínáte na svou kariéru, jak se vám vlastně dařilo?
Začal jsem přípravkou Motoru, prošel jsem všemi kategoriemi až k juniorce. Poté jsem přestoupil do týmu DDM. Vzpomínám na to moc rád. Nyní nehraji, protože mě potkalo zranění. Udělali jsme i nějaké úspěchy. V osmé třídě jsme byli třetí na mistrovství republiky. To bych určitě vypíchl mezi největší úspěchy. Za mě to byla krásná procházka mládeží.

A jak se potom člověk přesune ke gamingu?
NHL hraji již od verze 09. Vždy jsem měl školu, potom trénink. Většinou to pro mě tak bylo odreagování. Když potom vznikaly další a další ročníky hry, lákalo mě to čím dál tím víc. Při hraní NHL 12 jsem měl svůj první Xbox, začal jsem to brát vážněji a seděl jsem u toho déle. Pak se z toho stala taková rutina po povinnostech - vyčistit hlavu a odreagovat se. Další zlom přišel u verze NHL 15, kterou jsem hrál již na Playstationu 4, což je poměrně aktuální verze i nyní. Navíc jsem měl více času kvůli zranění, dva roky jsem nehrál soutěžní hokejový zápas.

Kdy dojde k překlenutí z amatérského hraní na profesionální úroveň?
Troufnu si říct, že to nastává v momentě, kdy člověk hraje již nějakou dobu a poráží profesionálnější hráče. Když v online módu schytám například profesionálního hráče, myslím, že už se za profíka mohu také brát.

Dají se jakkoliv zúročit zkušenosti z hokeje právě ve hře NHL?
Myslím, že určitě. Mám trochu více hokejovější myšlení. Je vidět rozdíl. Projevuje se například na přihrávkách před bránu naslepo.

Jak časově náročný gaming je?
Každý den teď hraji zhruba dvě až tři hodiny. Když je víc času, o víkendu hraji třeba až pět hodin. Pokud to chce někdo dělat na úrovni, na jaké to děláme my, věnovat se tomu musí víc a víc. Úspěšný chce být každý.

Je to i o sebekázni? Že se člověk musí přinutit a sednout k tomu sám od sebe?
Určitě. Někdy je to i těžké. Je třeba se donutit, i když člověk zrovna nemá chuť. Není to ani po psychické stránce úplně lehké. To, že mám třeba zítra zápas a musím ještě potrénovat, mě k tomu ale donutí.

Existuje komunita, ve které se profesionální hráči domlouvají na trénincích?
Vyloženě máme jen komunikační skupinu z minulého ročníku NHL. Tam se vždy domluvíme. Ale že by byl ještě nějaký uzavřenější okruh, to ne.

V minulém ročníku ENYAQ ligy jste vybojoval stříbro. Jak ho zpětně hodnotíte?
Vzpomínám na uplynulou sezonu jen v dobrém. Na draftu jsem ani netušil, že by si mě někdo mohl vybrat, a sáhlo po mě Kladno. Jsem za to strašně rád, že to byl nakonec tento tým. Po manažerské stránce k nám měli perfektní přístup. Nehrálo roli ani očekávání, ale šli jsme zápas od zápasu, nedávali jsme si cíle a potom to přišlo.

Rozumím tomu, jak probíhá zápas, ale co se děje při hracím dni v zákulisí, jak tam to vypadá?
Já mám například rituál, že si hodinku před zápasem sednu, musím být sám a studuji soupeře. Koukám se na jeho záznamy ze zápasů a čtu jeho hru. Já si zakládám především na obraně, tudíž i tu si do utkání připravuji. V útoku mám ještě rezervy.

Takže příprava je vlastně oproti klasickému hokeji standardní?
Řekl bych, že ano. I tam jsou podobné rituály.

Míříte i tento rok na podobně vysoké příčky jako v minulém ročníku?
Určitě! Zatím poctivě trénuji. Čekám na to, jaké budu mít spoluhráče. Doufám, že si společně sedneme a budeme společně trénovat. Určitě bych to rád dotáhl do play off, to bych řekl, že je vždy základ. Samozřejmě ale člověk pohár i vítězství v hlavě má.