Andrew Ference - narozen 17. 3. 1979 v Edmontonu - v roce 1997 draftován do NHL Pittsburghem jako 208. v pořadí - stříbrný medailista z MS 20 (1999) a vítěz Stanley Cupu s Bostonem (2011) - je držitelem King Clancy Memorial Trophy (2014), která je v NHL udělována hráči, v jehož osobě se nejlépe spojují hráčské a lidské kvality - v NHL nastoupil celkem k 1027 zápasům, ve kterých získal 263 bodů (51+212) - hrál v Pittsburghu, Calgary, Bostonu a Edmontonu - v sezónách 2004/05 a 2012/13 působil při výlukách NHL v Českých Budějovicích - angažuje se ve veřejně prospěšných projektech - ženatý, má dvě dcery (Ava - 15, Stella - 11), po konci kariéry pracuje v organizaci NHL - je aktivní na Twitteru i Instagramu

Tak jak se vám vede?
Užívám si života po hokeji a stále jsem celkem zaneprázdněný. V současné době pracuji pro NHL jako ředitel oddělení pro společenský dopad, vývoj a veřejné vztahy, což mi zajišťuje dost práce na mnoha projektech. Mám dvě velmi aktivní dcery. Těšilo mě se podílet na pokroku patnáctileté Avy v ragby, které jí hrozně baví, a Stella je zase vždy pro nějakou jízdu na kole, lyžování, fotbal a tak dále. Já sám jezdím na kole, abych zůstal ve formě, a udržuju si v životě soutěživost díky silničním závodům i virtuálním cyklistickým závodům na Zwiftu.

Oficiálně jste ukončil kariéru v roce 2017, ale poslední dva roky jste měl značně ovlivněny zraněním. Mrzelo vás to?
Kariéra v NHL je plná zranění a nikdy jsem nedovolil, aby mě tyto nezdary frustrovaly. Zranění vždy představovalo výzvu v podobě rehabilitace a nabírání síly v tělocvičně a ten proces mě vlastně bavil, protože to bylo něco, co jsem mohl ovládat, na rozdíl od samotného zranění. Posledních pár let mé kariéry bylo frustrujících spíše kvůli chybějícímu úspěchu na ledě.

Myslíte, že byste se někdy mohl posunout v nějaké roli zase blíže ledu?
Moje práce v NHL je hokeji jako hře blízko, ale stále se velmi liší od toho být v šatně. Jsou chvíle, kdy přemýšlím o aktivnějším zapojení, koučování nebo přípravě, ale vlastně jsem pro to zatím ještě nic neudělal.

Čeho si na své hokejové kariéře nejvíce ceníte?
Je hezké vzpomínat na úspěchy prožité na ledě a vždy to navozuje příjemné pocity. Jasným vrcholem je zisk Stanley Cupu a upřímně, dalším neuvěřitelným vrcholem mé kariéry je čas strávený v ČB, zejména postup do extraligy. V tom týmu jsme si tehdy užili tolik zábavy a byli jsme opravdu dobří. (úsměv) Pak vzpomínám na několik povedených let, během nichž byla pouta přátelství a respektu uvnitř týmu obzvláště silná a vážím si pocitu, který to přinášelo. Na konci své kariéry si však nejvíc cením toho, že jsem byl zapojen do mnoha komunit mimo hokej, kterým jsem pozitivně přispěl. Hodně jsem se věnoval problematice životního prostředí, podporoval komunity LGBTQ a utužoval sounáležitost prostřednictvím bezplatných fitness ranních tréninků se svým projektem November project. Hokej je zábavný a přináší mnoha lidem radost, ale je to jen sport a na světě je spousta důležitějších věcí, ve kterých je třeba se angažovat.

Kdysi jste jako kuriozitu zveřejnil dopis z roku 1997. Ten jste jako mladíček zaslal generálním manažerům všech klubů NHL poté, co jste nebyl pozván k testování Centrálního skautingu před draftem NHL. V dopise jste prohlásil, že skauting udělal chybu, že zasíláte výsledky svého testování a že nepochybujete o tom, že budete hrát v NHL. A že zaručujete týmu, který vám dá šanci na kempu, že nebude litovat svého rozhodnutí. Hrál tento dopis podle vás roli ve skutečnosti, že vás nakonec Pittsburgh draftoval?
Já si nejsem jistý, jestli si některý GM ten dopis vůbec přečetl, a myslím, že už se to nikdy nedozvím. Vím ale, že můj trenér z juniorky na mě tehdy nakonec dal dobrou referenci generálnímu manažeru Pittsburghu a věřím, že to je ten důvod, proč po mě v pozdějším kole draftu sáhli. Chtěl jsem tehdy jen šanci něco sám sobě dokázat a věděl jsem, že pozvání na kemp je příležitost, kterou nemohu promarnit. Pozdní výběry draftu nedostávají mnoho příležitostí udělat dojem. Prvních pár dní v kempu jsem si výborně vedl při testování kondice, hrál jsem tak tvrdě, jak to jen šlo, a popral jsem se s hráčem vybraným v prvním kole draftu z předchozího roku. Způsobil jsem kolem sebe dost povyku, aby si mě všimli, a poté se všechno v dobré obrátilo v můj prospěch.

Není to důkazem, že by si člověk měl jít za svým snem?
Věřím, že energie by měla být vynaložena na věci, které má člověk pod kontrolou. Existuje mnoho situací, které mohou být pozitivně ovlivněny vaší vlastní tvrdou prací, vytrvalostí a vášní. Neustálé obavy nebo vztek z věcí, které jsou mimo vaši kontrolu, jsou bláznovstvím a ztrátou energie, která by mohla být vynaložena účelněji.

Jak s odstupem času vnímáte své angažmá v Českých Budějovicích?
Ono to bude vypadat, že tak odpovídám, protože vím, že to budou Budějčáci číst. Ale budete mi muset věřit, když řeknu, že to fakt je opravdový highlight mé kariéry. Budějovice absolutně miluji. Kvůli přátelům, které jsem tam získal. The tatarak, cesnecka, pivo. Nádherné náměstí, obzvlášť v prosinci! Horke hruska (úsměv). Úžasní fanoušci a hudba, která arénou díky nim zněla! Mohl bych pokračovat, ale myslím, že už mě chápete. Absolutně jsem to tam miloval.

Jsou momenty, které si v souvislosti s Budějovicemi pamatujete nejvíce?
Vybrat jediný moment je obtížné. Vedle našeho vítězství, které nás přivedlo zpět do extraligy a oslav, které následovaly… (přemýšlí) Tak mě napadá oslava Silvestra na náměstí a absolutní šílenství plné ohňostrojů létajících v každém a z každého směru, to byla neskutečná párty!

Z několika videí jsem vypozoroval, že si z Budějovic stále necháváte různé artefakty – třeba historický dres Motoru, klubovou šálu nebo budvarský půllitr…
Samozřejmě že mám všechny moje dresy, které stále nosím na venkovní hokejové zápasy. A ano, můj půllitřík Budvar je stále mým nejoblíbenějším. (úsměv)

Sledujete stále náš klub? Po sedmi letech se Motor konečně probojoval do extraligy…
Sleduji motorácké sociální sítě a vždy mám radost, že vidím své přátele zapojené do klubu a že mají úspěch v podobě návratu do extraligy. Vím, že jste si prožili náročná léta, takže jsem velmi rád, že se našli nadšení lidé, kteří se zasadili o to, že v Budějovicích přežil hokej na nejvyšší úrovni.

Václava Prospala si pamatujete jako spoluhráče z Budějovic a také jako soupeře z NHL. Nyní je trenérem Motoru. A jednoho dne chce trénovat v NHL. Myslíte si, že to dokáže?
Vinny je vášnivý, poctivý, čestný a velmi pracovitý. Tyto vlastnosti dobře poslouží člověku ve všech oblastech života, ale jsou zvláště cenné pro trenéra NHL. Samozřejmě by byl přínosem pro každý tým, který by měl to štěstí ho mít. Myslím, že od ostatních očekává stejnou vášeň a oddanost tomu co dělá, a díky tomu je skvělým lídrem.

Prezidentem klubu je pak Roman Turek, další z vašich bývalých spoluhráčů.
Rád vidím fotky Romana jakožto šéfa. Vděčím mu za mé zkušenosti v ČB, když mě pozval na první sezónu a také se o mě postaral, když jsem poprvé přistál a neměl tušení, jak se orientovat v novém jazyce a městě. Když je tím prezidentem, měl by mě pozvat na nějaký zápas bývalých hráčů, co myslíte? (úsměv)

Takže byste do Budějovic ještě někdy rád zavítal?
Vrátím se určitě, mluvil jsem o tom s rodinou jako o budoucím výletu. Kvůli COVID-19 je to teď s cestováním složité, ale podívat se někdy znovu na vánoční trhy a k tomu zajít na nějaké zápasy Motoru by bylo fantastické.