Banes Motor České Budějovice
25.08.2020, Michal Špírek

Masky brankářů Motoru - nechybí logo, zeď nebo gólmanské legendy

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Gólmani si na svou výstroj a její podobu potrpí. A vůbec největší prostor k vyjádření své osobnosti, vkusu nebo třeba spojení s klubem či městem mají brankáři na maskách. Marek Čiliak i Jan Strmeň si do sezóny 2020/21 přichystali zbrusu nové masky v barvách Motoru. Tak se na ně s námi podívejte blíže...

I kvůli masce může být brankář pověrčivý

Marek Čiliak si po odchodu z Komety pořídil výstroj v motoráckých barvách a k té chtěl sladit i masku. "Řekl jsem výrobci, co mi už roky dělá masky, ať se na tom tentokrát vyřádí. Chtěl jsem totiž mít masku trochu jinak, než v minulé sezóně. Více barevnou, složitější, aby i košík byl barevný, aby vše bylo sladěné s výstrojí. Dal jsem jedinou podmínku, že na masce musím mít jména svých dětí," vysvětluje Čiliak.

Snad jako každý brankář je i Čiliak trochu pověrčivý. A proto si v posledních sezónách schovával starší masku, se kterou získal mistrovské tituly. "Vytáhl jsem ji vždy, když se mi třeba nedařilo, to byl takový můj nakopávák," usmívá se třicetiletý gólman. Svou šťastnou masku si nechal na památku i po příchodu do Motoru, ale že by ji v českobudějovickém dresu využil, to Čiliak neočekává: "Teď chci něco dokázat v mé nové masce, tak doufám, že bude vítězná stejně jako ta komeťácká."

Brankáři většinou mění masky po sezónách, Marek Čiliak nosí stejnou jak na zápasy, tak na tréninky. Je na dohodě brankáře s klubem, zda si mohou masky ponechat na památku, nebo je odevzdají klubu k dalšímu využití. "Třeba ve Slovanu Bratislava se masky nechávají klubu. Když jsme proti němu pak hráli, tak s mou starší maskou chytal někdo jiný. A jména mých dětí měl brankář přelepené. To mě až trochu naštvalo, že někdo přelepí moje děti páskou," krčí rameny Čiliak. Jinak je ale přesun masek v rámci klubu pochopitelný a praktický. V dospělém hokeji jsou brankáři pod nejtvrdší palbou a bezpečnost masky zde utrpí nejvíce. Po sezóně se tak masky brankářů áčka posouvají v klubech níže do mládežnických kategorií, kde si mladí brankáři udělají repas těchto starších masek, vymění se gumičky a vnitřek, a ušetří se tak nemalé peníze za jinak nákladnou investici na pořízení nových masek.

Čivava nebo pikador - Strmeň má spoustu nápadů

I Jan Strmeň si nechal nastříkat novou masku. Vévodí jí motorácké "emko", po bocích jsou portréty budějovických brankářských legend - Vodičky, Pláničky, Guly a Turka. "Vzadu je pak česká vlajka, data narození mých rodičů a přítelkyně a logo charitativního projektu Šimona Hrubce Saves Help," představuje budějovický gólman. A fanoušci si můžou všimnout proužků na bradě - poznávacího znaku všech masek Jana Strmeně. "Ty mě provází už od dorosteneckých let. Měním jen jejich barvy podle klubových barev," odhaluje Strmeň, který se s novou maskou představí i při střídavých startech za Vsetín.

Strmeň si na podobě nových masek dává záležet a hýří originálními nápady. Například při své první sezóně v Motoru měl na masce vyobrazeného svého psa, čivavu, jakožto gólmana s brankářskou hokejkou. "Na druhé straně pak byla postava Deadpoola, protože jsem velkým fanouškem Marvelu, a ten držel v ruce pikador," usmívá se Jan Strmeň, který chce mít v designu masky vždy něco, co by se vztahovalo k městu či klubu. Do druhé sezóny tak na jeho masce nechybělo budějovické náměstí s šatnou. "Letos jsem se s postupem do extraligy rozhodl pro takové trochu retro a zavzpomínal na motorácké brankářské legendy," vysvětluje Strmeň. Nápad pochází opět z jeho hlavy, před každou sezónou se Strmeň snaží přijít s něčím originálním: "Motivy si vymýšlím sám, pak to s airbrusherem dáváme do kupy, ladíme barvy a tak podobně. Výrobce mi poté pošle graficky zpracované tři čtyři návrhy a já si vyberu definitivní podobu."

U Čiliakovy masky bylo nejtěžší stínování, u Strmiče portréty, říká airbrusher Vítek

Roman Vítek a jeho společnost Foxart.cz vytváří design masek více než polovině brankářů v extralize, a to technikou zvanou airbrush. Nejčastějšími motivy, které si brankáři přejí na své masky zvěčnit, jsou loga týmů a dále zobrazení spojená s městem, ve kterém kluby sídlí. "Celý proces od bílé masky, která dorazí do dílny, k finálně smontované masce trvá zhruba 35 - 40 hodin. Ale vše má své technologické postupy, takže se to vždy natáhne do pěti až šesti dní," odhaluje Vítek. Ten si dal záležet i na nových maskách brankářů Čiliaka a Strmeně.

"Čilovi už jsem dělal tři masky do Komety, takže víme, co od sebe můžeme čekat a nechal to celé na mně. Hodně se mi líbí cihlový design, jaký nosí v Bostonu Jaro Halák, a tak jsem ten nápad použil na logo Motoru, které je k tomu naprosto perfektní! Sice ono v uvozovkách vyzdívání Čilovy masky bylo fakt náročné, protože je každá cihla a spára vystínovaná, ale výsledek stojí opravdu za to. Ještě jsme barvy natáhli i do mřížky a to už je opravdu pecka," usmívá se nad svým dílem přední český airbrusher.

A spokojený byl také Jan Strmeň. "Pro Strmu jsem dělal už dvě masky a je to vždy skoro stejný design lehce doplněný něčím novým. Vždy je tam pruhovaná brada a pak logo Motoru plus osobní věci. Maska pro tuto sezónu měla mít na sobě brankářské legendy Motoru a to byla teprve výzva. Kreslit portréty je dost náročné, ale myslím, že se povedlo Honzův nápad zhmotnit perfektně," pochvaluje si Roman Vítek.

Jan Strmeň a Marek Čiliak v motoráckých barvách.

První design brankářské masky? Stehy!

Být hokejovým brankářem bylo po většinu 20. století opravdu jen pro otrlé povahy. Gólmani chytali bez jakékoliv ochrany obličeje, a tak na konci kariéry vypadali v extrémních případech třeba jako Terry Sawchuk, který měl v obličeji kolem 400 stehů. Pak ovšem brankář Montrealu Canadiens Jacques Plante zakryl v roce 1959 svoji tvář maskou a změnil tak tvář celého hokeje - maska se zavedla do vybavení výstroje brankáře. "Bez masky si to v dnešní době vůbec nedokážu představit. Naživu bych bez ní vydržel asi tak do té doby, než se najede na rozcvičku," směje se brankář Madety Motor Jiří Patera. "Myslím, že v té době, kdy masky nebyly součástí výstroje, bych do brány nevlezl," je Patera vděčný za "vynález". Design Paterovy masky si bere pravidelně na starosti jeho otec, který má práci s airbrushem jako koníček. "Většinou mám na straně logo týmu, na bradě přezdívku nebo číslo a na druhé straně nesmí chybět kříž," sděluje Patera, jehož táta v minulosti připravil masku třeba i Petru Kváčovi.

Jak je patrné, masky už dnes dávno neplní jen svou ochrannou funkci, ale slouží i jako prostor pro vyjádření osobnosti gólmanů, kteří na své masce pomocí nástřiků zobrazují různorodé výjevy. Jde třeba o motivy, které mají za cíl „postrašit“ a psychologicky nahlodat protivníky, ať už tím, že si na masku necháte nastříkat lebku nebo třeba zeď, na znamení, že jen tak něco za svá záda nepustíte. Prvním gólmanem, který si svou masku vyzdobil, byl v roce 1970 Gerry Cheevers. Šlo o ryze praktickou věc – Cheevers si na masku maloval stehy tam, kam ho zasáhl puk a naznačoval tak, jak by vypadal jeho obličej bez ochranné pomůcky. Brankářský kolega si Cheeverse po letech dobíral s legrací s tím, že tolikrát ho puk do helmy určitě netrefil a počet štychů spíš odpovídá počtu celkových úspěšných zásahů Cheeverse. Tak či tak, po tomto prvním uměleckém kousku brzy následovaly další a další výtvory, a dnes je již vzácností, když gólman nevyužije prostor na své helmě a nastoupí s jednobarevnou maskou.

Grafika v článku: Jiří Vodička

Sociální sítě

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....