Banes Motor České Budějovice
19.07.2023, Adam Černý, foto: Petr Kraus

KDE JE JIM KONEC - Petr Gřegořek zažil v Budějovicích mnohé. Jak na ně vzpomíná?

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Sedm sezon strávil na jihu Čech Petr Gřegořek. Mistr světa z roku 2010 prožil v českobudějovickém celku vzestupy i pády. I aktuálně najdeme jméno Gřegořek na dresu s M na prsou, v juniorech totiž působí jeho syn Adam. Jak se bývalý ofenzivní obránce poohlíží za svou bohatou kariérou a co je jeho aktuální náplní a koníčkem?

Jak se vůbec máte po kariéře, co je aktuálně vaší denní náplní?
Dělám ve firmě FAST kovošrot, což je manželčina firma. Takže se to s ní tady snažíme nějak vést. Já mám na starosti provozní věci, ona obchodní.

Pojďme se vrátit k vaší bohaté kariéře. Jak jste se vůbec dostal k hokeji?
Myslím si, že za tím byl nějaký kamarád, který hrál hokej, někdy ve druhé nebo třetí třídě. Tohle byly začátky. V Českém Těšíně, otevřený zimní stadion.

Ligovou premiéru jste si odbyl v dresu Vítkovic právě proti Českým Budějovicím? Vybavujete si ten zápas? Pro nás nedopadl moc dobře.
Já si myslím, že jsem nastoupil někdy v průběhu zápasu, kdy už jsme hodně vedli. Už si nepamatuji kolik, ale bylo to o dost. Ve třetí třetině jsem do toho nastoupil. Vím, že to byl první zápas, ale detaily si nepamatuju vůbec.

Velkou první šanci v lize jste dostal poté v Třinci, kde jste dlouho nastupoval i po boku Ľubomíra Sekeráše, zkušeného slovenského zadáka. Pro mladého hráče jistě skvělá zkušenost.
Jasně, byla to velká zkušenost. Trenér Hadamczik mě dal do sestavy jako prvního mladého, Třinec nebyl tehdy stavěný na mladých hráčích a já jsem byl takový první, kterého do sestavy nějak dali. Byli tam se mnou samí slovenští reprezentanti, já jsem se spíše snažil nic nezkazit. Oni hráli útočný hokej a já byl takové libero.

Napříč ligou jste prošel řadou angažmá. Berete to jako výhodu, že jste mohl okusit, jak to funguje ve více klubech, nebo byste raději zůstal na jednom místě?
Nad tím jsem takhle nepřemýšlel. Nejsem úplně stavěný na změny, takže já bych klidně vydržel. Ono je těžké vydržet v jednom klubu, dost se toho mění. Pokud se změní trenér a vedení, tak prakticky hrajete na stejném místě v úplně jiném klubu. Někde se mi líbilo více, někde méně. Pro mě za mě já bych klidně zůstal na jednom místě, pokud by to mělo hlavu a patu.

Když vynecháme působení na jihu Čech, tak kde se vám jinak líbilo nejvíce?
Každé angažmá má něco do sebe, ale nemůžu opomenout Třinec, kde jsem dostal první šanci. V podstatě jsem tam vyrostl, mám tam všechny známé, to pro mě mělo trošičku jiné grády hrát tam. Co teda musím vyzdvihnout, tak to je to, jak funguje organizace v Liberci. Především od té doby, kdy tam přišel trenér Filip Pešán. To teda musím říct, že tohle se mi hodně líbilo, i když jsem ho zastihl jen jednu půlku sezony.

Jeden rok jste působil i v ruském Permu. Jak vzpomínáte na tuhle ruskou štaci?
Rusko bylo v těch letech, kdy jsem tam byl já, tak trošku kriminál. Po těch letech tam zůstanou vzpomínky spíš ohledně srandy se spoluhráči. My jsme tam byli s Vláďou Hudáčkem a Lukášem Zíbem. Snažili jsme si to tam udělat hezké. Když na to vzpomínám, tak hlavně na nějakou srandu s nimi. Byli jsme spolu na bytě, tak vždycky něco proběhlo.

Nebylo ve hře třeba další zahraniční pokračování v průběhu kariéry?
Nabídky byly. Někdy jsem je odmítl já, někdy jsme se nedohodli na odstupném s klubem. Zrovna z Karlových Varů jsem mohl odejít dvakrát nebo třikrát, týmy se nebyly schopné domluvit, tak to nevyšlo.

V Českých Budějovicích jste se poprvé objevil v roce 2002. Sezónu jste tu ale tehdy ani nedokončil. Na start v Českých Budějovicích asi tedy nenahlížíte úspěšně.
Ne, tehdy to nevyšlo. Nechce se mi k tomu vracet, kabina nefungovala, já jsem nehrál dobře. Ale zůstal jsem hráčem Budějovic a vrátil se po třech letech do úplně jiného klubu. Byl jsem osloven při té návratové sezoně do extraligy. To byl tenkrát už úplně jiný Motor, to fungovalo jinak, byli noví vlastníci, kteří to chtěli správně dostat do extraligy. Byl tu super tým, byla stávka v NHL. Povedlo se postoupit a další tři sezóny byly super. Na to vzpomínám hodně rád. Na ty další roky už ne. Vyměnili se majitelé a začali do toho mluvit lidé, kteří tomu moc nerozumí a chtěli udělat velkoklub, ale bohužel to bylo jinak, než mělo být. To byl právě ten případ, když hrajete na stejným místě a v podstatě úplně jinde.

U té postupové sezony 2004/2005 se ještě zastavme. Zahrál jste si tehdy po boku Václava Prospala, Andrewa Ference či Radka Dvořáka.
Bylo to hezké, začali chodit lidé na hokej, to je základ. Člověka to nebaví, když chodí dva tisíce lidí na hokej, to bylo v roce 2002, kdy jsem přišel z Třince a na tohle jsem zvyklý nebyl. Byli tam zkušení kluci, takže to bylo super. Zmínil jste Vencu Prospala, každý ho zná. To je blázen v pravém slova smyslu. Jede se naplno.

V sezóně 2007/2008 jste opanovali základní část, v semifinále jste poté vypadli s Karlovými Vary. Byla to ta sezona, která zpětně nejvíce mrzí? Byli jste blízko k úspěchu.
Určitě. To byla obrovská škoda, měli jsme jednoznačně Karlovy Vary přehrát, bohužel to nevyšlo. Varům skvěle chytal gólman. Vycházely jim přesilovky a nám vůbec. Tehdy jsme měli být ve finále, rozhodně jsme na to měli, velká škoda.

Po dvou semifinálových účastech přišel boj o záchranu. Jak na tohle reagovala kabina, na tuhle sezonu se asi vzpomíná hůře.
Vyměnil se trenér. Pepu Jandače, který vyznával aktivní hokej, vystřídal ho Ernest Bokroš, který preferoval naprostý opak. Chtěl hrát tenhle styl s klukama, kteří chtěli hrát hokej, chtěl hrát něco, co se hokeji podle mého nepodobá. Odešla nám první pětka, přišli noví hráči, kteří očekávání nenaplnili. Bylo tam vše špatně, nerad na to vzpomínám. Byla to děs a hrůza.

Rok 2010, velký úspěch pro český hokej, podílel jste se na zisku zlata ze světového šampionátu. To už jsou úplně jiné vzpomínky asi, že?
Bylo o tom napsáno hodně, samozřejmě to byl největší úspěch kariéry. Už moc nevím, co bych k tomu dodal. Sešlo se spoustu věcí a byl to takový hezký příběh, jak to tak v hokeji chodí. Jsem rád, že jsem toho mohl být součástí.

V roce 2017 jste se pokoušel o návrat do týmu Motoru, bohužel to kvůli zranění nevyšlo. Jak jste se s tím vyrovnával?
Vždycky jsem si říkal, že mi hokej chybět nebude, ale popravdě mi začal. Domluvil jsem se s klukama, že to zkusím a budu pokračovat prostě pouze, když budu stoprocentně zdravý a budu moci hrát všechny zápasy. V opačném případě jsem nechtěl zabírat místo mladým klukům. Zjistil jsem, že to stoprocentní není, tak jsem nepokračoval. Jestli jsem se s tím musel nějak těžce vyrovnat, tak těžce ne. Abych řekl pravdu, tak už si moc ani nevybavuji, jaké jsem měl pocity.

Zahrál jste si poté ještě v Milevsku krajskou soutěž. Co vás přimělo k návratu na ledovou plochu?
Přiměli mě kluci z Milevska, moc se mi ani nechtělo. Vždycky jsem si šel zabruslit, když v zimě nebylo, co dělat, tak mě nakonec ukecali, ať jdu hrát. Většinou to skončilo nějakou šavlovačkou, to už se mi opravdu nechtělo.

Dokonce jste si střihl i roli trenéra. Je to třeba pozice, která by vás v hokeji lákala?
Trenérem jsem byl kvůli tomu, že tam nikdo nezbyl (smích). Taky jsem se za chvilku na to vykašlal, protože to pro mě nebylo. Chvilku jsem to zkoušel i v Motoru, ne úplně oficiálně. Pomáhal jsem tam tenkrát Radku Bělohlavovi v sezoně, kdy vyhráli s dorostem titul. To mě docela bavilo, s klukama spolupracovat. Ne jako hlavní trenér, ale pomáhal jsem s určitými věcmi. Bavilo mě vidět u těch kluků progres. Pak vlastně Radek Bělohlav říkal, abych mu pomáhal jako asistent, ale za těch podmínek, co mi bylo nabídnuto, tak to nemělo pro mě moc smysl. Poté Radek dokonce skončil, tak to úplně padlo. Po tom, co minulou sezónu převzali mládež v Motoru Martin Hanzal a další, tak věřím, že to začíná nabírat ten správný směr. Trenéři tam musí být pro ty kluky, musí chtít vychovávat hokejisty. Teďka si myslím, že to tak bude a určitě by mě to bavilo, ale abych se do toho zapojil, na to bohužel nemám čas.

Jste v kontaktu s bývalými spoluhráči po konci vašich kariér?
Abych řekl pravdu, tak v kontaktu moc s klukama nejsem. Naposledy jsem byl s Davidem Noskem, taky Petrem Kumstátem. S klukama z Motoru tím způsobem, že když se jdu podívat na mladého, tak se tam většinou s někým z bývalých spoluhráčů potkám.

Jak jste zmiňoval, v Motoru působí váš syn Adam. Jste tedy často v Budvar Aréně?
Úplně často ne. Nejsem ten typ rodiče, který by chodil koukat na trénink. Když se hraje nějaký zápas, tak tam jdu. Teďka má před sebou juniorku, tak doufám, že se tam nějak prosadí. To už snad bude takový hokej, co mě trošku zajímá.

Máte nějaké podobné hokejové rysy, v čem jste naopak rozdílní?
On je hodně defenzivní, v tom jsme trošku odlišnější. Já jsem měl radši takové to volnější pojetí hokeje. Má docela dobré bruslení, to si myslím, že jsem měl také. V tom jsme si asi podobní.

Sledujete pravidelně hokejové dění nebo jste spíše tím hráčem, který hokej po kariéře tolik nevnímá?
Už to moc nesleduji, abych řekl pravdu. Když je něco zajímavého, tak se kouknu, ale opravdu hodně málo. Vždycky se samozřejmě najde někdo, kdo mi řekne, co se tak děje. Koukal jsem teď na slovenskou extraligu, jelikož kamarád z mládí trénoval Spišskou Novou Ves, tak jsem mu přál úspěch a sledoval jsem to. Samozřejmě Motoru přeji, koukám. Měli teď horší sezonu, co se dá dělat, věřím, že se to zlepší.

Chodíváte se dívat na áčko třeba i osobně do Budvar Arény?
Loni jsem nebyl ani jednou, vyjde mi to maximálně jednou nebo dvakrát.

Na závěr celého rozhovoru se nemohu nezeptat na volný čas. Co vás teď aktuálně naplňuje?
Teďka mě nejvíce začaly bavit motorky, jezdím na enduru, to mě baví hodně. Začal jsem s klukama jezdit takové hobby závody. Jezdíme po Balkáně, a tak různě.

ČTĚTE TAKÉ - ZE SERIÁLU KDE JE JIM KONEC:

- Dominik Halmoši se od hokeje přesunul k realitám

- Servisní technik, student, golfista. Vladimír Škoda se po ukončení kariéry nenudí

- Bývalému slovinskému reprezentantovi Roku Pajičovi přirostly Budějovice k srdci

- Byli jsme jedna rodina, vzpomíná na roky v Motoru Tomáš Nouza

- Slovenský tvrďák Stanislav Jasečko o kariéře i angažmá v Budějovicích

- Michal ”Mišo” Hudec patřil k oblíbencům fanoušků

- Z Martina Semráda je psycholog. Jak vzpomíná na hokejový život?

- Jan Chábera: Už jako mladý jsem dostával šanci. To mi pomohlo

- Zahrát si proti Jágrovi bylo neuvěřitelné, říká Václav Prospal ml.

- Michal Švihálek se po kariéře vydal jinou cestou

- Ján Mucha: Budějovice jsou můj druhý domov

- David Kuchejda: Lepší fanoušky než v Motoru jsem nezažil, vzpomíná útočník

- Josef Straka Motor nadále sleduje

Sociální sítě

Jaká byla podle zástupců vedení sezona 2023-24? pojďte si to poslechnout!

Branky a nahrávky: 5. Remeš (Vachun, Lev), 6. Pitel (Willmann), 29. Vachun (Mar. Kříž, Hoch), 31. Pitel (Willmann, Hoch), 39....