26.07.2007, Tomáš Zetek

Cítím dluh vůči klubu, říká bek Filip Novák

Č. B u d ě j o v i c e – Kolikrát už takhle vyjížděl s českobudějovickým mužstvem k prvnímu tréninku na ledě? Kolikrát už vše nasvědčovalo tomu, že bude hájit barvy klubu svého srdce i v nastávající sezoně? Filip Novák si naposledy zahrál mistrovské utkání za klub z jihočeské metropole v roce 1999, když zvedl nad hlavu pohár pro přeborníka republiky kategorie dorostu. Po letech strávených v zámoří se vrací “na místo činu“. Nevezme znovu do zaječích? „Kamil Brabenec už si párkrát rýpnul,“ směje se pětadvacetiletý bek.

I když jste věděl s jistotou, že na jihu Čech budete působit, nebyl jste trochu nesvůj, že stále chybí podpis na smlouvě?
Já jsem věřil, že se to povede, protože ten zájem byl oboustranně velký. Nebyl důvod být nervózní.

Konečně obléknete v nejvyšší soutěži dres klubu, v němž jste vyrůstal. Jaký je to pocit?
Je to moc příjemné a těším se na to. Hlavně jsem zvědavý na fanoušky, protože o nich slyším ze všech stran jen samou chválu.

Myslíte, že si vás třeba ještě někdo bude pamatovat z let, kdy jste hrál za dorost?
To možná taky, ale hlavně jsem tu hrál v posledních letech dost přátelaků vždycky před sezonou. Někteří fanoušci o mě určitě vědí a znají mě dobře.

Zmíněné přátelské zápasy jste odehrál v posledních třech letech. Nikdy jste ale nezůstal v mužstvu až do startu soutěže…
I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl jít do Budějovic. Jelikož mi bylo v dřívějších letech vyhověno v tomto směru, tak cítím určitý dluh vůči klubu. První sezonu v Evropě určitě chci odehrát tady.

Dá se tedy říct, že jeden rok si odkroutíte v dresu HC MOUNTFIELD, abyste splatil “dluh“ klubu, a pak hurá do zahraničí?
To je samozřejmě otázka, ale důležité bude hlavně, jak se mi povede sezona. Pak až se uvidí, co se mnou bude dál.

Při návratu ze zámoří byl o vás zájem i v zahraničí, že?
Byly tu různé nabídky z Evropy, ale já jsem byl jednoznačně rozhodnutý, že první rok stoprocentně chci strávit v Budějovicích, a pak až budu řešit něco dalšího.

Mohl byste jmenovat angažmá, které vás z nabízených nejvíce lákalo?
Ozvali se mi manažeři třeba z Ruska a Švédska, ale nejlukrativnější nabídka přišla asi z Davosu.

A opravdu vás to netáhlo?
To není třeba řešit, protože jsem slíbil, že budu hrát tady, a chci to dodržet. Navíc už osm let pořád někde jezdím, tak jsem chtěl být chvíli taky doma a trochu si užít rodiny a přátel.

Váš zámořský příběh je hodně zajímavý. Před rokem jste podepsal dvouletý kontrakt, přičemž smlouva byla nejprve dvoucestná a letos se změnila v jednocestnou. To prakticky zaručuje pravidelný start v NHL. Proč jste se tedy vrátil do Evropy?
Do klubu přišel nový manažer a ten o mě neměl zájem, takže mi okamžitě dali vědět, že mě vyplácí ze smlouvy a že jsem volný hráč.

V zámoří jste byl osm let, ale do NHL jste nakoukl až před dvěma lety v dresu Ottawy. Nemučilo vás občas to neustálé čekání, jestli se kouknete do prvního týmu?
Věděl bych, k jakému čekání to přirovnat, ale to bych tady moc nerozváděl. (smích)

A neměl jste někdy chuť to zabalit a vrátit se domů?
Občas jo. Největší chuť jsem měl asi poslední sezonu, protože už jsem tam byl opravdu dlouho. Dostal jsem šanci na šest zápasů v Columbusu. Oni sice říkali, že jsem hrál výborně, ale stejně mě nakonec v prvním týmu déle nenechali. Takových hráčů, jako jsem já, je tam strašné množství, ale nedostanou prostě šanci, nebo to není správně načasované a oni se neprosadí.

Když vám řekli, že jste hrál výborně, proč jste teda musel zpátky na farmu?
Právě proto, že takových hráčů je moc. Oni potřebují někoho, kdo bude dělat body.

Jaký jste měl pocit ze svého působení v nejlepší hokejové lize světa?
Dobrý. Odehrál jsem sedmnáct zápasů a čím jsem hrál víc, tím jsem se cítil lépe, ale bohužel jsem neudělal žádný bod.

Jakou jste měl pozici v týmu?
Byl jsem většinou, když jsem hrál, šestý obránce. Na led jsem se dostával podle toho, kolik se hrálo přesilovek a oslabení a jestli jsme prohrávali nebo ne. V průměru se to pohybovalo kolem deseti minut za zápas, což je pro obránce dost málo.

Máte za sebou první tréninkové dávky na ledě. S novým týmem si rozumíte?
Už jsou na mě tady zvyklí, protože tu trénuji už třetí rok. S některýma klukama se navíc znám skoro odmalička, takže nemám jediný problém.

Nedělá si z vás v šatně někdo legraci, že zase utečete jako v posledních letech?
(smích) Slýchávám to. Třeba Kamil Brabenec už si párkrát rýpnul.

V mužstvu jsou kromě vás další dva noví obránci. Tlak na místo v přesilovkách a podobných situacích na ledě bude velký, nemyslíte?
Neberu to na lehkou váhu. Jestli to místo na ledě mám dostat, tak si ho musím zasloužit. Myslím si ale že na to mám.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho zdaru v přípravě.