19.07.2007, Tomáš Zetek

Václav Nedorost: Injekce už bych si píchat nenechal

Č. B u d ě j o v i c e - Nebylo mu souzeno odehrát po návratu ze zámoří “doma“ celou sezonu. Při výluce v NHL působil v Liberci, protože jeho mateřský tým se prosekával pralesem první ligy. Když bylo dílo dokonáno, neváhal podepsat smlouvu s extraligovým nováčkem. Jenže vážné zranění mu nedovolilo toho roku ani jednou zasáhnout do nejvyšší soutěže. Když ani další ročník neodehrál celý, rozhodl se po uzdravení odejít do jiného klubu. Pomyslný kruh se uzavřel a Václav Nedorost bude v následující sezoně znovu oblékat dres Bílých tygrů. „Rozhodl jsem se takhle, protože jsem znal liberecké prostředí i lidi v klubu. Kdybych chtěl jít za penězi, tak jsem šel do Sparty,“ tvrdí pětadvacetiletý útočník.

A jaká byla?
Dobrá. Bylo to sice daleko, na Bali, ale líbilo se mi tam.

Vy máte ale radši zimu než léto, ne? Jak jste to zvládal?
Nemám rád sluníčko, ale jinak je mi to jedno. Nevyžívám se v opalování, takže jsem byl pořád ve vodě, schovával jsem se pod palmami nebo hrál na pokoji playstation.

Playstation na svatební cestě? Co na to říkala manželka?
Ona měla radost, že tam svítí sluníčko a může se opalovat, takže v tomhle nebyl problém.

Po návratu z exotických krajin jste se tedy hned vrátil do přípravy?
Přesně tak. Jedu dál v tom, co jsem dělal před tím. Už jsem v Liberci a mám podobný program jako doposud. Dokonce jsem se už několikrát sklouznul na ledě.

Jakto?
Milan Hnilička tu má hokejovou školu, tak jsem mu byl trochu pomáhat a při tom si zabruslil. Ještě jsem byl s Radimem Vrbatou v Benátkách.

Vypadá to tedy, že vám zdraví konečně dopřává dělat, co vás baví…
Nechci nic říkat, dokud vše pořádně neotestuji na ledě, ale zatím jsem to zkusil třikrát a nic mě nelimitovalo. Doufám, že to vydrží. Jenže to zjistím až při úplném zatížení.

Po sezoně, kterou jste úplně vynechal kvůli zdravotním problémům, jste loni sehrál v českobudějovickém dresu 29 utkání…
V prosinci jsem si natrhl holenní sval a měl šest týdnů sádru. Pak už jsem se nedostal do fyzičky, protože mi noha strašně zhubla. Doufal jsem, že bych mohl ještě do play-off zasáhnout, ale nešlo to. Hned, jak kluci skončili, začal jsem připravovat na další sezonu.

V tu chvíli už jste věděl, že se budete stěhovat z Českých Budějovic do Liberce?
Já jsem to po sezoně moc neřešil. Trénoval jsem a čekal, jestli o mě bude ještě v Budějovicích zájem. Pak se do toho ozvala Sparta a Liberec, tak jsem si musel nějak vybrat.

Takže na jihu Čech o vás už zájem nebyl?
To neříkám, že by neměli zájem, ale ty dva roky, co jsem nehrál, byly dost komplikované. Stál jsem klub hodně peněz, takže nová smlouva byla daná trochu jinak než v těch dalších dvou klubech, s nimiž jsem jednal.

V čem byla nabídka smlouvy od českobudějovického klubu jiná?
Bylo tam víc věcí a já bych to nerad rozebíral. Smlouva byla prostě jinak postavená. Já jsem si letní přípravu dělal sám tak jako tak. Mluvil jsem s panem Látalem i panem Jandačem, ale prostě nabídky z Liberce nebo ze Sparty se těžko odmítaly.

Mrzí vás, že jste odešel z mateřského klubu?
Je to na obě strany asi lepší. Byl jsem tam dva roky a to, co jsem odehrál, za moc nestálo. Říká se, že jsem obral klub a nic za něj neodehrál.

To jste slýchával od lidí z Českých Budějovic?
To ne, ale někdo si to může myslet a něco pravdy na tom určitě je. Nedovedu si představit, jak by to vypadalo, kdybych podepsal v Budějovicích a pak se znovu zranil.

Zbývaly tedy nabídky Sparty a Liberce. Proč jste se rozhodl odejít právě pod Ještěd?
Kvůli sezoně, co jsme tu byli, když byla výluka. Mě osobně se tu líbilo a manželce také. Nebyl důvod to měnit.

Ani dva sparťanské tituly po sobě pro vás nebyly dostatečným tahákem?
Liga byla a určitě zase bude i letos velmi vyrovnaná a já myslím, že i Liberec může vyhrát titul. Rozhodl jsem se, protože jsem znal liberecké prostředí i lidi v klubu. Kdybych chtěl jít za penězi, tak jsem šel do Sparty.

Hovořil jste o jiném znění smlouvu v Českých Budějovicích. I v Liberci máte ale ve smlouvě klauzuli týkající se případného zranění, ne?
Jasně. Za ty peníze, co mi dávají, už si žádný klub nedá do smlouvy, že se nic neděje, kdyby se mi obnovilo zranění. S tím už ale musím počítat, protože ta moje zranění jsou vážná a léčil jsem se dlouho. Samozřejmě ale doufám, že tyhle věci ze smlouvy vůbec nebude muset klub uplatnit.

Liberecké mužstvo jde na led v pondělí 23. července. Budete plně připraven naskočit s týmem do tréninku?
Doufám, že ano. Trenéři nebudou chtít, abych se přepínal. V tuhle chvíli není důvod, proč bych netrénoval jako všichni ostatní, ale zároveň v případě potíží není důvod, jeden nebo dva tréninky vynechat. Určitě bych ale chtěl co nejvíc trénovat a odehrát alespoň osm až deset přípravných zápasů.

V závěru sezony, kdy jste působil v Liberci, jste si přivodil zranění kolene a hrál pod injekcemi. Možná právě tohle přepínání vás stálo skoro dva roky hokejové kariéry. Nebojíte se, že by se mohlo něco podobného opakovat?
Tenkrát jsem nevěděl, co to je. V prvním zápase play off mi prasklo ve vazu na pravé noze. Druhý den jsem mohl jít na zápas jen s injekcí. Po sérii, kterou jsme vyhráli, jsem si nechal udělat podrobné vyšetření a tam se zjistilo, že mám díru ve vazu. Ty injekce mi nějak neublížily, ale teď, když už vím, co mi je a co jsem si prožil, bych si to asi píchnout nenechal.

Děkuji za rozhovor a přeji pevné zdraví.