27.04.2007, Jakub Mezlík

Rudolf Červený: V letní přípravě se porvu o místo v áčku

Č e s k é B u d ě j o v i c e - Českobudějovický odchovanec Rudolf Červený se před pár dny vrátil z mistrovství světa hokejistů do osmnácti let ve Finsku. Český tým bohužel na šampionátu propadl a sestoupil z elitní skupiny MS, přesto si sedmnáctiletý hokejista odvezl z Finska velké množství zkušeností, které by mohl využít v další hokejové kariéře. Nejbližším jeho plánem je prosazení se v českobudějovickém A-týmu. „Budu makat, abych si vybojoval místo v extraligovém kádru,“ slibuje Červený.

Na mistrovství světa jste neodjeli jako favorité, přesto nikdo nepočítal s tím, že skončíte až předposlední a sestoupíte. Co rozhodlo o tom, že jste neuspěli?
Byla škoda, že jsme se i přes dvě vítězství ve skupině dostali do skupiny o udržení. Přitom jsme byli kousek od postupu z prvního místa přímo od semifinále. V zápasech o sestup na nás dolehl psychický tlak, že můžeme spadnout a hrálo se nám špatně. Zklamali jsme.

Klíčovým zápasem byl ten poslední s Německem, který jste prohráli 3:6. V čem byl soupeř lepší?
Němci nebyli lepší, my jsme je skoro celý zápas přehrávali. Pak ale přišly jejich dva brejky a oni se dostali do vedení. Nám se už potom hrálo velice špatně, takže to skončilo to v náš neprospěch.

Hrál jste až ve čtvrté lajně. Byl jste spokojen s tím, kolik jste dostal prostoru na ledě?
Docela ano. Když jsme prohrávali, trenér lajny dost zamíchal a hráli jsme třeba jen na dvě nebo na tři pětky, a to jsem vždycky hrál, takže v důležitých okamžicích jsem na ledě byl. Také jsem byl nasazovaný na všechny oslabení.

Nyní vás čeká krátký odpočinek. Jaké jsou vaše další plány?
Dozvěděl jsem se, že půjdu na letní přípravu s budějovickým A-týmem, což mě velice těší. Už jsem si nějaké zápasy za áčko zahrál, zjistil jsem jaké to je, takže teď se porvu o místo a určitě bych se jednou chtěl prosadit do extraligy.

Jste v Českých Budějovicích spokojen?
Ano, jsou zde dobří trenéři, kteří vám dokáží ve všem pomoci a můžete se jich na cokoli zeptat. Vychovávají se zde výborní hráči jako Michálek, Nedorost, Kotalík a další.

Jak jste se vůbec k hokeji dostal?
Už jako malý kluk jsem se rád klouzal na rybníku v naší vesnici Doubravici. K hokeji mě pak přivedl táta, když mi bylo šest let. On přitom hrál fotbal. Ten jsem taky odmala zkoušel a střídal ho s hokejem, který u mě ale jasně vyhrál. Fotbal teď hraji jen jako koníček, když mám chvilku volného času.

Chtěl jste být vždy útočníkem?
Vždycky mě bavilo dávat góly. Trenér mě navíc postavil ze začátku do útoku a to mi zůstalo do dneška. Většinou hraji centra, ale můžu hrát i na křídle.

Není pro vás náročné stíhat školu a hokej zároveň?
Je to velice náročné, ale chodím na Gymnázium olympijských nadějí, kde mi profesoři a profesorky vycházejí vstříc, za což bych jim chtěl poděkovat. Doufám, že se mi bude co nejdéle dařit skloubit hokej a školu dohromady.

Děkuji za rozhovor.