01.01.2007, František Suchan

Reprezentant Kovář: Pavelcovi post jedničky nezávidím!

M o r a - Vůbec nevěřil, že se dostane do tříčlenné brankářské nominace na MS. Teď si Jakub Kovář, bronzový medailista z jarní osmnáctky, připsal svůj první start na juniorském šampionátu. „Jsem rád za to, kam jsem se dostal. Vážím si toho,“ říká upřímně písecký odchovanec, který ke svému nespornému talentu přidává i neskutečnou píli.

Bylo pro to rozhodující přípravné utkání s Českými Budějovicemi, které se vám povedlo?
„Určitě. Tam možná trenérům cinknul můj výkon do očí a rozhodli se nás s Michalem Nedvídkem sledovat ještě v průběhu následného kempu. A konečný verdikt vyzněl lépe pro mě.“

Jak v klubu koukají na to, že jste se dostal do dvacítky?
„Myslím, že jsou také rádi, že je to těší. Když jsem odjížděl, tak mi všichni přáli hodně štěstí a chovali se ke mně hezky.“

Jste zvyklý na pozici jedničky. Nedělá vám teď problémy koncentrovat se na zápasy s tím, že budete pouze připraven jako náhradník?
„To vůbec ne. Loni jsem strávil půlku sezóny na střídačce a v dubnu jsem dělal druhého brankáře na mistrovství osmnáctek. Proto si myslím, že jsem s touhle rolí už dobře obeznámen a vím, co to obsahuje a jak se připravovat na utkání.“

V juniorské reprezentaci je přes brankáře trenér Daněk. Pomáhá vám jeho trénink?
„Pan Daněk je pro mě velká osobnost, znám ho odmalička z mládežnických kempů. Vždycky jsem v něm viděl správného člověka, který umí výborně poradit a v klidu vysvětlit herní situace. Snažil se vždycky směřovat momenty ze zápasů do přípravy, abychom si zvykli na styl soupeře, na to, co nás v utkání může čekat. Spolupracuje se mi s ním výborně.“

Ve Švédsku jsou s vámi Pavelec a Nedvídek. Máte se navzájem jak ovlivnit?
„S Michalem se známe dobře. Nastupujeme proti sobě v juniorské extralize a každý si asi jedeme tu svou, na druhého nehledíme. Ondru Pavelce jsem ale viděl na začátku kempu poprvé v životě a pro mě je to už teď obrovský gólman. Určitě se snažím něco od něho odkoukat. Líbí se mi, jak chytá.“

Odchytal jste na šampionátu zatím jen několik minut, i přesto ale můžete porovnat rozdíl mezi juniorskou extraligou a světovou špičkou v této kategorii.
„Je to obrovský rozdíl a hlavně, úroveň tohohle mistrovství se nedá srovnávat snad s žádnou jinou soutěží. Tady je vše důraznější, rychlejší, všech šedesát minut se hraje naplno. Člověk se musí celý zápas stoprocentně soustředit. Když ne, je to průšvih.“

Jak jste ze střídačky viděl první dvě porážky svých spoluhráčů?
„Bylo to trápení, to ano. S Rusama jsme zahájili zápas výborně, vedli jsme jedna nula, ale oni během dvou minut otočili skóre, z čehož jsme se nebyli schopní vyhrabat. Zůstali jsme v tom až do dalšího utkání, do něhož jsme sice opět nastoupili dobře, ale tři rychlé góly, co jsme pak dostali, rozhodly. To znamená, že tady něco nehraje a je třeba na tom zapracovat. Máme totiž nůž na krku už to nebude sranda.“

Vy jste se dostal proti Finksu na chvíli do brány, po dvou obdržených brankách vás ale trenéři stáhli zpět. Nesrazilo to vaše sebevědomí?
„Mluvil jsem o tom po zápase s panem Daňkem a on mi říkal, že to nebylo dány mým výkonem nebo lacinými góly. Sám si navíc myslím, že ani jeden z nich laciný nebyl. Šlo při tom druhém střídání o další pokus oživit mužstvo nějakou změnou a snažit se kluky nakopnout, aby ještě něco s vývojem udělali. Bohužel to nevyšlo.“

Navíc Ondřej Pavelec tvrdil, že tím trenéři sledovali i to, aby před rozhodujícím střetnutím nekončil pod dekou a byl pak nervózní.
„Určitě to je pravda. Kdyby zůstal do konce zápasu na střídačce, tak by pak z mojí strany třeba cítil nějaký nátlak a bál se o svou pozici. O to určitě trenérům nejde, tady je jednička jasně stanovená, my oba druzí gólmani to respektujeme a víme, že proto, aby tým šlapal, je potřeba, aby byl Ondra v top formě. I proto ho možná ještě vrátili do branky. Aby věděl, že on je jednička, že na něm to bude stát.“

Tím pádem vás nijak nerozhodilo, když kouč Bednář oznámil, že s Pavelcem počítá i do rozhodující fáze turnaje?
„Vůbec ne. Já jsem tady navíc ještě jakoby o rok dřív a jsem rád za to, kam jsem se dostal. Vážím si toho a určitě nikomu nezávidím jeho vyšší postavení.“