Václav Červený se narodil 7. prosince 1940 v Praze, kde i hokejově začínal a s krátkou výjimkou při působení ve Slavii Karlovy Vary také nepřetržitě působil. Celkem odehrál v nejvyšší soutěži tehdejšího Československa za Spartu Praha a později Motorlet Praha tři sezony, v padesátých letech dokonce reprezentoval národní tým do osmnácti let. S aktivní hráčskou kariérou skončil v dubnu roku 1974 ve třiačtyřiceti letech.

Své trenérské působení začal v roce 1974 u týmu Litoměřic. Ve středočeském městě vydržel tři sezony, než se poprvé dostal na jih republiky. Celkem šest let strávil u píseckého hokeje. Sezonu 1977 - 1978 u VTJ Písek, který byl později změněn na čistě armádní klub Dukly Jihlava B. Do jihočeské hokejové metropole se dostal poprvé v roce 1983. Tehdejší Motor vedl celkem tři roky, aby následně zamířil do zahraničí. Jeho novým zaměstnavatelem se stala jugoslávská HK Jesenice (po rozpadu Jugoslávie v roce 1991 dnes ležící ve Slovinsku), navíc vedl i oba juniorské týmy jugoslávské reprezentace. Tedy národního týmu do osmnácti a do dvaceti let. Balkánský poloostrov opustil v revolučním roce 1991, kdy po pádu totalitního komunistického režimu v Jugoslávii propukly boje jednotlivých svazových republik o osamostatnění.

Václav Červený se tak vrátil do Českých Budějovic, odkud do Jugoslávie odešel. Celkem osm let vedl českobudějovickou juniorku. Během té doby se po jeho boku vystřídala řada asistentů. Od Vladimíra Mizery, přes Jiřího Šrámka až k dnes velmi uznávanému Janu Tlačilovi, který trénuje ve Švýcarsku. Po skončení sezony 1998 - 1999 se však se svou nabídkou znovu ozvala tentokrát už slovinská Jesenice. Koučování juniorského týmu Českých Budějovic přenechal svému někdejšímu svěřenci Františku Čechovi a znovu se vydal na balkánský poloostrov.

Jeho druhá anabáze na jihu Evropy skončila po dvou letech. Po návratu do Čech mu nabídl post asistenta u týmu HC České Budějovice nový generální manažer klubu Jaroslav Pařízek. Červený vedl po boku Jaroslava Jágra a později Jaroslava Lišky jihočeský klub v mimořádně náročné sezoně 2001 - 2002, v níž tradiční účastník nejvyšší soutěže obhájil svou extraligovou příslušnost až v samém závěru základní části. Následující rok pro něj musel být daleko méně psychicky náročný. S týmem se ve zrekonstruované Budvar Aréně radoval z postupu do play-off, kde však České Budějovice vypadly jasně se Spartou Praha 0 - 4 na zápasy.
V dubnu se představenstvo klubu rozhodlo ke změně na trenérských postech u prvního týmu. Novými kouči byli jmenováni Vladimír Caldr s Janem Nelibou a Červený se vrátil k českobudějovické juniorce. U ní působil po boku Jaroslava Lišky a později Milana Černého dva roky.

Během své trenérské kariéry dvakrát vedl mládežnické týmy Československa a pozdější České republiky. Mezi léty 1980 a 1984 mužstvo do dvaceti let, v roce 1999 tým do osmnácti let.

Momentálně působí jako asistent u českobudějovického dorostu, který vede další bývalý vynikající zadák Karel Soudek. Kromě toho vyhledává pro jihočeský klub mladé talenty a v tuzemských podmínkách je jasně největším odborníkem na slovinský hokej. Letos například přivedl pod Černou věž talentovaného útočníka Jana Muršaka, před sezonou 2002 - 2003 doporučil klubovému vedení angažovat forvarda Marcela Rodmana. Ten však dal nakonec po svém úspěšném vystoupení na světovém šampionátu v Göteborgu, kde za Slovinsko nastřílel šest branek, před Českými Budějovicemi přednost nabídce ze Skandinávie.