07.04.2005, Antonín Vansa

V únoru už jsem si start NHL nepřál, přiznává Radek Dvořák

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Má za sebou náročnou sezónu. V dresu HC České Budějovice kdysi poprvé okusil českou extraligu a při výluce v zámořské NHL chtěl svému bývalému klubu pomoct v návratu mezi tuzemskou hokejovou elitu. Toho nakonec po tuhém boji dosáhl. Na dlouho to ale asi byla jeho poslední sezóna v Čechách. „Téměř všude jsme se setkávali s obrovskou nenávistí. Raději bych příště zkusil zahraničí,“ uvedl útočník Radek Dvořák při otázce, kde by zakotvil v případě, že by lockout v NHL pokračoval i na podzim.

Setkal jste se někdy s podobným tlakem, který byl na mužstvo vyvíjený?
Z NHL jsem zvyklý hrát pod tlakem neustále. Každý zápas je důležitý a body, které poztrácíte, mohou na konci základní části chybět. Obzvláště v Kanadě je tlak médií obrovský. Byl jsem na to připravený. Hlavně je dobře, že se tým dal dohromady jako celek, v krušných chvílích se dokázal semknout a vyhrát zápasy. To se nakonec promítlo na konečném výsledku.

Vy jste byl hodně zklamaný výsledkem o osudu ročníku NHL 2004 - 2005. Zpětně však asi nelitujete, že se zámořská soutěž nerozjela, ne?
Samozřejmě jsem byl zklamaný. NHL je pro mě priorita. Člověk na to maká celý život a někomu se ani nepoštěstí, aby se tam dostal. Když pak má rok stát, je to pro něj bolestivé. Není to jen můj pocit. Všichni hráči chtěli, aby NHL začala. Nakonec padlo konečné rozhodnutí ve chvíli, kdy jsme hráli čtvrtfinálovou sérii s Ostravou. V tu chvíli jsem manželce říkal, že už bych stejně rád dohrál sezónu v Budějovicích. Dařilo se, chtěl jsem Českým Budějovicím pomoct zpět do extraligy a vychutnat si pocit z vítězství.

Vypadá to, že jste si neúspěch moc nepřipouštěl...
Samozřejmě jsem nevěděl, že postoupíme. Ale měl jsem tušení, že to vyjde. Cítil jsem, že tým je dost silný na to, aby play-off zvládl a nechtěl jsem si to nechat ujít. Možná to byl osud, že Budějovice spadly z extraligy, NHL nezačala a my jsme měli možnost pomoct k postupu. Jsem strašně rád, že jsem mohl v týmu být a že se v Budějovicích bude zase hrát extraliga.

Neměl jste ještě před ukončením sezóny v NHL chuť se vším praštit, když jste viděl, že jednání v zámoří vůbec nikam nevedou?
Ne. To, co se dělo v Americe, nebylo v našich rukou. To byla věc našich zástupců a právníků. Já jsem chtěl hrát NHL, ale to v žádném případě neznamenalo, že bych tady hrál na půl plynu a chtěl co nejrychleji odsud vypadnout. Každý zápas jsem se snažil odehrát na sto procent. Jsem profesionál a když někde hraji, tak se snažím odvést pro klub maximum, i kdyby se dělo cokoliv. Navíc k Budějovicím cítím hodně a měl jsem obrovskou motivaci.

Jaké vůbec bylo, když šest lidí v kabině si přálo start NHL a dalších padesát lidí v klubu se modlilo za úplný opak?
Absolutně jsme se o otázce NHL v kabině nebavili. Byli jsme jeden tým, hráči Českých Budějovic. Nehrálo roli, jestli měl někdo podepsáno v NHL a chtěl aby se soutěž rozjela. Musím říct, že jsme do mužstva parádně zapadli, vytvořil se vynikající tým a ten fungoval.

Před dvěma lety jste v rozhovoru pro hokejcb.cz řekl, že hrajete pro tu chvíli, kdy někam přijedete s pohárem a lidé vám zamávají. To se vám v Českých Budějovicích vyplnilo...
Jasně. Je to vždycky krásný pocit. Je hezké, když lidé dokáží ocenit vaší píli a snahu. Když budu mluvit za mě a za Vencu Prospala, jsme vychováni tak, že pro úspěch týmu uděláme cokoliv, i kdyby to mělo stát všechno. Prostě jsme si nepřipouštěli, že by to nemohlo vyjít. Byly samozřejmě časy, jako například v sérii s Chomutovem, kdy se nedařilo. Ale stačilo, abychom se na sebe na střídačce podívali a věděli jsme, že na ledě necháme všechno, abychom to vyhráli. Podle mě je to podobné i v životě. Když je člověk snaživý, vždy se mu to vrátí. Nám se to vrátilo tím, že nás fanoušci přivítali na náměstí.

Oslavy na náměstí jste si viditelně užíval. Mohl podle vás příjezd do Českých Budějovic vypadat lépe?
Lepší pocit neznám. Zažil jsem to, když jsme v roce 1999 a 2001 vyhráli titul mistra světa a čekalo na nás plné Staroměstské náměstí. V takovou chvíli je úplně každý hrdý na to, kde bydlí. Každé naše letošní vítězství bylo i velkou zásluhou fanoušků.

Je něco, co vás v sezóně zklamalo? Několik hráčů mělo s adaptací na český hokej velké problémy...
Přiznám se, že i mě štvali rozhodčí. Jsem zvyklý z NHL a z mezinárodní scény na určitou férovost. V první národní lize jsem to postrádal. Hráči neměli z rozhodčích žádný respekt a to jsem nikdy nezažil. Také se mi postupem času stávalo, že mi to ulétlo a řval jsem na rozhodčího. Kdyby to bylo kdekoliv jinde, nezahraji si pět zápasů. Jenže tady rozhodčí nehnul brvou.

Víte, co by mohlo situaci zlepšit?
Profesionalizace. Musí se zajistit, aby rozhodčí měli hokej jako jediné zaměstnání. V Americe je to také tak. A během těch šesti měsíců, co se nehraje, mají různé přípravné kempy, školení, zkoušky a tak dále. V sezóně se to pak pozitivně promítne. Jejich výkony jsou profesionální a mělo by se to zavést i zde. Není pro člověka jednoduché, aby šel v Praze dopoledne do zaměstnání a pak jel pískat zápas do Zlína.

Přiznejte, jestli jste viděl rozdíl mezi extraligovými rozhodčími, kteří pískali baráž a mezi prvoligovými soudci...
Podle mě měli hráči vůči extraligovým rozhodčím větší respekt. Rozdíl je samozřejmě veliký. Nejen v respektu, ale i v posuzování zákroků. Ale já mám zkušenost jenom s pěti extraligovými zápasy. Kdybych hrál v nejvyšší soutěži celou sezónu, také bych třeba mluvil jinak.

Žádný další problém jste neměl? Jak jste se třeba adaptoval na podmínky, ve kterých se utkání první ligy hrála?
Věděl jsem do čeho jdu. Věděl jsem, že budeme hrát na horších stadionech a proti horším týmům. Ale soupeř vše nahrazoval bojovností a pro nás bylo o to těžší se prosadit. Ale my všichni, kteří jsme byli z NHL jsme chtěli hlavně pomoct a nehrálo pro nás roli, jestli budeme sedět v menších šatnách, nebo ne. Kdybychom se tím měli zabývat, ani bychom ten hokej hrát nemohli.

Po osobní stránce jste zažil dobrý rok? Přivítal jste, že jste mohl rok strávit doma?
Určitě. Loni se nám narodil kluk a já jsem měl možnost být celý rok s ním. Kdyby se hrála NHL, strávil bych tři měsíce na tripech a malého bych skoro neviděl. Takhle jsem byl u toho, když začínal lézt, chodit a mluvit. Byl jsem u všeho podstatného a za to jsem strašně rád. Na druhou stranu jsem si na život v Americe a v Kanadě zvykl. Byl to zaběhlý životní styl, kdy jsem sedm měsíců strávil v zámoří a na léto jsem se vrátil do Čech.

Hodně se toho v průběhu sezóny psalo o vašem vztahu s Václavem Prospalem. Vlastně poprvé jste odehráli vedle sebe kompletní ročník. Prohloubilo se ještě více vaše přátelství, nebo jste si časem začali lézt na nervy?
S Vencou trávíme hodně času. V létě spolu trénujeme a chodíme na golf. Když se hraje NHL, vidíme se maximálně šestkrát za sezónu. Letos jsme spolu opravdu poprvé odehráli celou sezónu a měl jsem z toho radost. Hrajeme téměř naslepo. Podle mě spolupráce fungovala a bylo by super, kdyby jednou vyšlo i v NHL, abychom spolu mohli být v jednom týmu.

Na Václava Prospala se soustředila veliká pozornost médií. Nemrzelo vás, že jste až “ten druhý“?
Vůbec ne. Venca byl určitě v mediální pozornosti více, ale on opravdu odehrál neuvěřitelnou sezónu. Byl středem dění, tahounem mužstva a proto se objevovaly články s nápisy, že Prospal a spol. někoho porazil. Ale určitě jsem mu nic nezáviděl. Je to můj kamarád a spíše jsme si z toho dělali srandu, že jsem až ten druhý.

Objevily se i výroky o tom, že jste se celou sezónu na umění Václava Prospala vyvážel. Co na to říkáte?
Fakt? Já noviny moc nečtu, takže jsem o tom ani nevěděl. Takové výroky byly a vždycky budou. Pro mě je hlavní, že spolupráce mezi mnou a Vaškem fungovala a dokázali jsme si pomoct. Pokud si někdo myslí, že jsem se na Vaškovi vyvážel, je to jeho názor a já mu ho brát nebudu. Zamrzí to, ale nemám chuť někoho přesvědčovat.

Sledujete současné dění v NHL? Situace opět nevypadá nejrůžověji, nejčernější prognózy hovoří o tom, že by sezóna mohla začít až v lednu roku 2006.
Vždy, když se nějaká taková informace objeví, je to nepříjemné. Byl jsem moc překvapený, že vedení NHL zrušilo draft, protože ten bývá až v červnu. Mělo ještě relativně dost času. Já osobně bych byl strašně rád, kdyby se dohodli už nyní, abych měl klidné léto a mohl se připravovat s vědomím, že sezóna odstartuje v říjnu. Nevěřím tomu, že by to obě strany nechaly zajít tak daleko, aby se nezačal hrát ani další ročník.

Jenže co když sezóna opět nezačne? Václav Prospal už řekl, že než hrát hokej v Čechách, bude raději hrát celý rok golf v Americe. Honí se vám hlavou podobné myšlenky?
Já bych určitě chtěl hrát hokej. Jenže v průběhu sezóny jsme se s Vencou všude setkávali s obrovskou nenávistí a někdy to bylo až nechutné. Mentalita místních lidí je jiná a pro někoho, kdo přijde z ciziny, je opravdu těžké zapojit se zpět. Byli jsme zvyklí na něco, co tady chybělo. A mrzelo nás, že jsou lidé v Čechách takoví. Hrát hokej určitě chci, ale asi bych spíše zkusil zahraničí, než působit v Čechách. Ale to říkám teď a možná za dva měsíce změním názor. A hlavně chci říct jedno - já si nepřipouštím, že by sezóna 2005 - 2006 v NHL nezačala!

Reakce na vás s Václavem Prospalem byly na některých stadionech opravdu nechutné. Nemyslíte, že roli sehrálo to, že jste působili v první lize? V extralize, kde takových borců působilo zhruba šedesát, by se na vás asi tolik pozornosti nesoustředilo...
Asi ano. Je to opravdu možné. Možná se ti lidé, kteří nám nadávali, chtěli vytáhnout před svými známými a ukázat jim, co v nich je. Lidé viděli, že jsme některé zápasy rozhodovali a asi nás takhle chtěli rozhodit. Určitě stojí za zamyšlení, co jsou někteří lidé schopní pustit z úst. Ale možná si doma zanadávat nemohou, tak si to šli vybít na hokej. Musíme pro ně mít pochopení.

Takové věci dokážete házet za hlavu, nebo si je berete osobně?
Jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nestresuje mě to.

Díky moc za rozhovor a hodně štěstí na Mistrovství světa ve Vídni!

UZAVŘENÁ KAPITOLA? Na to, že by útočník Radek Dvořák oblékal dres českobudějovického HC i v případě výluky v NHL v sezóně 2005 - 2006, budou zřejmě muset fanoušci HC České Budějovice zapomenout.
FOTO: Tomáš Železný.