01.04.2005, Antonín Vansa

K trénování potřebuji šťávu a zatím nevím, zda ji mám, říká Jandač

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Po posledním zápase sezóny v Jihlavě se rozzářil jako sluníčko a z ledu rychle sebral puk, se kterým se pátý duel série dohrál, aby měl na triumf v baráži vzpomínku. Trenér Josef Jandač moc dobře věděl, co právě dokázal. Po roce prvoligového strádání dokázal nejúspěšnější jihočeský celek posledních let vrátit mezi tuzemskou hokejovou elitu. „Je opravdu strašně důležité, že se nám podařilo postoupit hned napřesrok zpět, protože českobudějovický hokej prostě do extraligy patří,“ konstatoval úspěšný trenér.

V čem konkrétně se obě oslavy lišily?
Hlavně v přístupu od fanoušků. Příjezd do Budějovic, to bylo opravdu jako v Naganu a bylo to strašně příjemné. Když jsme přijeli v březnu 2002 do Liberce, čekalo na nás pár lidí před vstupem do hotelu. V Českých Budějovicích byly oslavy postupu jednoznačně bouřlivější.

Čím si rozdíl v přístupu od fanoušků vysvětlujete? V obou případech se přeci jednalo o to samé - o postup do extraligy...
V Českých Budějovicích má hokej obrovskou tradici a svou roli sehrálo i to, že mužstvo posílili hráči z NHL. Liberec v roce 2002 ještě nebyl takovou hokejovou baštou a lidé si teprve hledali k hokeji cestu.

Do kašny vás hráči nehodili? U českobudějovických sportovních klubů to bývá po nějakém velikém úspěchu pravidlem.
Naštěstí ne. Já jsem si jen tu postupovou noc kolem 3.00 hodin ráno sedl ke kašně, vzal jsem si panáka a rozjímal jsem. Náměstí je v Budějovicích opravdu skvostné.

Už vám došlo, co jste vlastně dokázali? Před Českými Budějovicemi se bleskový návrat do extraligy v historii samostatné české ligy podařil jen Kladnu...
Je opravdu strašně důležité, že se nám podařilo postoupit hned napřesrok zpět, protože českobudějovický hokej prostě do extraligy patří. Dopad na tým, který z extraligy sestoupí, je opravdu drtivý. Kdo nevidí dovnitř klubu to asi hůře pochopí, ale je potřeba udržet hráče, zajistit finance a pokud by se nepovedlo postoupit hned po roce, bylo by to složitější a složitější.

Cítil jste velikou zodpovědnost? Jak veliký tlak na vás byl vyvíjený?
Jasně, že jsem to cítil. Když hrajete semifinále extraligy, co je to za tlak? Žádný! Vypadnete a příští rok jedete znovu a máte znovu možnost hrát o titul. Prakticky se nic nestane. Oproti tomu vyhrajete v první lize a stejně jste na nule, protože musíte hrát baráž o extraligu. V ní se může stát cokoliv. Máte marodku, hráčům odejde forma, dostanete nešťastné góly, celá sezóna je úplně ztracená a je to průšvih na řadu dalších let. Proto neustále opakuji, že se jedná o nejtěžší cestu v českém hokeji.

Byl byste pro zavedení přímého sestupu z extraligy, nebo podle vás má baráž o nejvyšší soutěž své opodstatnění?
Určitě by českému hokeji prospělo, kdyby poslední tým extraligy přímo sestupoval a vítěz první ligy naopak přímo postupoval. Samozřejmě v případě, kdyby mužstva, která chtějí hrát extraligu, splnila určitá kritéria, týkající se zázemí, stadionu a mládeže. Bylo by to samozřejmě lepší i pro týmy, které by z extraligy sestoupily. Nebyl by na ně pak vyvíjený tak šílený tlak a bylo by to určitě spravedlivější.

Jak s odstupem času hodnotíte situaci Jihlavy před začátkem baráže? Bylo pro ní podle vás výhodou, že se na ní mohla chystat prakticky od Nového roku?
Baráž je pro nejhorší tým extraligy poslední záchranou. Jihlava, ale i třeba Havířov v roce 2003, měla dostatek času k přípravě, protože o jejich účasti v baráži bylo rozhodnuto už zhruba o Vánocích. Je to samozřejmě úplně něco jiného, než když Kladno spadlo do baráže prohrou v dvaapadesátém kole s Litvínovem 1:3.

Překvapila vás Dukla něčím?
Hrála to, co mohla. Série byla vyrovnaná, ale to jsme předpokládali. Mě osobně překvapila řada zbytečných faulů. Mrzí mě, že Jihlavští prohlašují do novin, že série byla předem zrežírovaná. Když se podíváte na video, zjistíte, že tam prostě ty fauly byly. Jihlava věděla, že jsme v přesilovkách silní a měla se připravit tak, aby zbytečně nefaulovala. V play-off rozhodují brankáři, přesilovky a disciplína.

Jihlavští působili dost podrážděně a neustále si stěžovali na rozhodčí. Něco podobného zažil Václav Prospal v semifinále s Chomutovem. Musel jste ho při baráži hodně krotit, aby se nenechal výroky sudích rozhodit? Nakonec totiž proti Jihlavě odehrál báječná utkání...
Myslím si, že nám v tomhle ohledu hodně pomohla právě série s Chomutovem. Štvala nás neuvěřitelná série drobných faulů, za které rozhodčí nevylučoval, protože by musel Chomutov hrát neustále ve čtyřech. A třeba i arogance rozhodčích při faulu Skleničky na Sailera, který byl jasně na trest do konce zápasu, nás zklamala. Vencovi Prospalovi dokonce rozhodčí s úsměvem vyprávěl, že Sailer zakopl o modrou čáru. Bylo to neuvěřitelné a to byla ta arogance, na kterou Venca Prospal reagoval. Musím říct, že jsme do finále postoupili obrovsky zocelení.

Trošku jste zamluvil tu otázku disciplíny Václava Prospala v baráži. V zápasech s Jihlavou působil hodně vyrovnaně, ačkoliv toho opět dost schytal...
On o tom věděl sám. Je to profík, jak má být. Až jsem ho otravoval s nekonečnými připomínkami. Jednou se na mě podíval a řekl : „Josef, já o tom vím. Buď úplně v klidu.“

Dokážete tedy vysvětlit, proč Václav Prospal nedokázal udržet nervy na uzdě v sérii s Chomutovem?
Tam to bylo o něčem jiném. Už jsem říkal, jak necitlivě rozhodčí některé zákroky posuzovali. Třeba druhé utkání (České Budějovice - Chomutov 2:3; pozn.aut.) bylo příšerné. Rozhodčí byli skutečně zoufalí. Nikdo neříká, že nám chtěli ublížit, ale pískali špatně a to Venca strašně špatně nesl. Je to taková povaha. A je dobře, že je takový, protože díky tomu je jeden z nejlepších hokejistů světa.

Baráž jste odstartovali hodně nešťastně o po první třetině úvodního zápasu jste prohrávali 1:4. Jak jste se v tu chvíli cítil?
Bylo mi na zvracení. O přestávce bylo hlavně důležité udržet nervy na uzdě. Zápas byl rozhodnutý a pro mě to bylo to hlavní. Strašně těžce jsem úvodní prohru nesl. Večer na hotelu jsem chtěl klukům pustit video a rozebrat s nimi inkasované góly. Když jsem viděl, jaká nešťastná souhra náhod to byla, kazetu jsem zase uklidil. Navíc se nám zranili Musil, Kropáč a Martínek. Přiznávám, že mi bylo špatně.

Klíčovým momentem celé série bylo zřejmě zařazení Martina Štrby do centru druhého útoku. Proč jste k tomuto kroku nepřistoupil dříve?
Martin mi po svém zranění nahlásil, že už do konce sezóny hrát nebude. Já sám jsem byl překvapený, jak rychle se dal do pořádku. Nicméně jsme sérii s Ústím velmi dobře odehráli i bez něj a já nechtěl měnit vítěznou sestavu. Po svém zařazení do sestavy ukázal, že je zdravě nabuzený a sérii odehrál fantasticky. Byl to jeden z našich klíčových hráčů.

Kdy jste si poprvé v sérii řekl, že by vám postup neměl uniknout?
V pátém utkání při gólu na 0:2. To jsem si řekl, že už to neztratíme, protože Jihlava působila hodně odevzdaně. Jenže pak jsme udělali dvě zbytečné chyby a domácí byli zpět ve hře. To jsem tu svou bezstarostnost hodně rychle bral zpět. Naštěstí jsme to dotáhli do konce a o to více jsme mohli slavit, když to bylo po takovém boji.

O kolik let jste za posledních čtrnáct minut sezóny zestárl?
(smích) Pořád jsem věřil. Měli jsme i při případném vyrovnání v záloze prodloužení a další dva zápasy. Nějaká panika mě nezachvátila. Ale určitě jsem zestárl za celou sezónu. Když si proberu celý ročník od té letní bezmoci po sestupu, musím říct, že mě stál hrozně moc sil. Takhle psychicky vyčerpaný jsem ještě nikdy nebyl.

Už když jste v létě přicházel do Českých Budějovic, říkal jste, že jste přemýšlel nad možností ročního odpočinku. Neutvrdí vás v tom názoru právě skončená náročná sezóna?
Loni byla jiná situace. Chtěl jsem změnit prostředí, proto jsem jednal i o angažmá ve Finsku. Zpětně byly České Budějovice parádní volbou. Trénuji však v kuse čtrnáct let, a k tomu, abych mohl práci dobře dělat, potřebuji mít šťávu a energii. Pokud jí mít nebudu, nebo o tom budu pochybovat, nemá cenu, abych se do něčeho hrnul. Zájem klubu mě samozřejmě těší, ale musím to vyhodnotit. Je mi jasné, že klub tlačí čas a proto jsme se s panem Davidem dohodli, že se rozhodnu nejpozději do 12. dubna. Každopádně, pokud budu někde příští rok trénovat, budou to České Budějovice.

V rozhovoru s fanoušky na oficiálních klubových stránkách jste však uvedl, že už pracujete na tvorbě nového kádru. Neříkejte, že byste tohle řekl, kdybyste neměl v klubu pokračovat...
Mám smlouvu do 30. dubna 2005. Pomáhám klubu vyvinout maximální úsilí v tom, aby se začal doplňovat tým. To se loni zkazilo a proto jsme hned v neděli odpoledne po postupu probírali možné posily. I tak jsme ztratili čas, protože jsme postoupili až koncem března a spousta hráčů už si našla angažmá nebo podepsala nové smlouvy se stávajícími kluby. Chci do konce dubna pracovat pro českobudějovický klub podle mého nejlepšího vědomí a svědomí.

Jako ocenění své práce jste dostal i pamětní medaile od města České Budějovice. Znamená pro vás to ocenění něco?
Je to symbolické a je hezké, když to má člověk ze severu i z jihu. Nedostal jsem to jen já, ale celé mužstvo. Je to samozřejmě příjemné, ale byl bych podstatně raději, kdyby město trošku více spolupracovalo s hokejovým klubem.

Přesto od města dostane pamětní medaili málokdo. Cítíte, že jste se během těch devíti měsíců stal českobudějovickým občanem?
Určitě. Podobné to bylo v Liberci. Lidé si vás vždy spojují s postupem a úspěch vám nikdo neodpáře. To samé je i v Budějovicích. Strašně se mi tu líbí a každý rok jsem jezdil na dovolenou do jižních Čech, protože mám místní kraj hrozně rád. I proto bylo v létě 2004 mé rozhodování jednodušší. Ale jsem docela obrněný proti tomu, že mě tu dnes lidé plácají po zádech. Přijdou vždycky roky, kdy budou lidé z tribun křičet : „Jandači, koukej vypadnout! Cos to postavil za sestavu?“

Na dovolenou jedete v pondělí. Předpokládám, že jižních Čech jste si užil dost. Kam vyrážíte?
Jedeme s rodinou do Egypta. Ale nevím kam a jak. Vybírala to žena a já jí jen řekl, že tam chci mít klid. Beru si s sebou knížku a jede s námi jeden kamarád, takže si občas zahrajeme tenis. Ale více o té dovolené fakt nevím. Ani si nejsem jistý, jestli mám pas...

Souběžně s barážovou sérií probíhalo i semifinále mezi Libercem a Pardubicemi. Sledoval jste vyřazení Bílých Tygrů?
Sledoval jsem celou jejich cestu play-off. Liberci samozřejmě fandím a přeji mu úspěch. Podle mne trošku doplatil na marodku. Měli celou sezónu nějaké zraněné a v semifinále se to opakovalo. A hlavně je v prvním zápase v Pardubicích neskutečně zařízli rozhodčí (pardubický Bulis vstřelil gól z ofsajdu a evidentní branku libereckého Kotalíka sudí neuznali; pozn.aut.). Celá série se mohla vyvíjet jinak.

Díky moc za rozhovor.

Českobudějovické hrátky se štěstím...

Pro celé jižní Čechy to byla krásná pohádka se šťastným koncem. Jenže moc nechybělo a českobudějovická mašina se šesti součástkami z NHL málem vypadla už v semifinálové sérii s chomutovskými chasníky. Soubor kouče Kýhose trápil českobudějovický kolos v pětizápasové bitvě a nakonec ani jednou ze tří případů neprohrál v řádné hrací době.
Pojďte se ohlédnout za sérií se severočeským celkem, který se s odstupem času ukázal být nejtěžší překážkou na cestě za vytouženým postupem do extraligy.

DÍL PRVNÍ - PENALTOVÉ DRAMA

Už úvodní zápas série naznačil, že Jihočechy zřejmě nebude v semifinále čekat nic lehkého. Chomutov srdnatě bránil a nezlomil ho ani rychlý úvodní gól Kamila Brabence, který střelhbitě obkroužil klec Luboše Horčičky a otevřel v 15. minutě gólový účet utkání. Po vyrovnání chomutovského Mikšovice se muselo rozhodovat až v samostatných nájezdech. Díky přesným ranám Sailera, Kropáče a Šimánka Jihočeši uhráli první bod v sérii.

Hodnocení kouče Josefa Jandače:
S Chomutovem jsme hráli dobré zápasy už v základní části hry. Proto jsme si na něj věřili. Celý zápas jsme měli trvalou převahu, ale nedokázali jsme se prosadit a museli jsme jezdit penalty. S odstupem času musím poděkovat za tu sérii. Chomutov nám trošku před finále srazil hřebínek a postupové ambice nás a Ústí se srovnaly.

DÍL DRUHÝ - PRVNÍ NÁRAZ

S vedením 1 - 0 na zápasy vstupoval HC České Budějovice do druhého dějství celé série. I tentokrát šli Jihočeši do vedení, když se hned v úvodu prosadil nadvakrát v přesilovce Václav Prospal. Jenže hosté se rychle oklepali a odskočili až na rozdíl 1:3. V kritické chvíli sice dokázal snížit po elegantní příhře od Prospala Pletka, jenže kýženého vyrovnání Českobudějovičtí nedosáhli.

Hodnocení kouče Josefa Jandače:
Podobné utkání, jako bylo to první. Měli jsme veliký tlak, spoustu šancí, ale nebyli jsme schopní rozhodnout. A to mě mrzí. Když jsme snížili na 2:3, věřil jsem, že utkání dotáhneme do vítězného konce. Jenže jsme to nedokázali, Horčička zachytal famózně a prohráli jsme.

DÍL TŘETÍ - S NOŽEM NA KRKU

Do velmi nezáviděníhodné situace se českobudějovičtí hokejisté dostali ve třetím zápase série. Znovu vedli, tentokrát otevřel skóre ve 21. minutě bek Angel Krstev, jenže Chomutov dvakrát potrestal nedisciplinovanost souboru kouče Jandače a otočil výsledek. Zápas sice do prodloužení nasměroval šikovnou tečí Prospal, ale Chomutov využil v 64. minutě tragické chyby Jihočechů v útočném pásmu a z nájezdu 2 na 1 rozhodl duel ve svůj prospěch.

Hodnocení kouče Josefa Jandače:
Dokázali jsme těsně před koncem na 2:2 a v prodloužení jsme hráli nějaký hurá-hokej se snahou rozhodnout. Jenže soupeř se dostal do brejku a rozhodl. Tu gólovou situaci jsem si rozebíral xkrát. Zavolal jsem si celou pětku, co v tu dobu byla na ledě, a ptal jsem se všech, jak si mohou takovou chybu v tak důležitém zápase dovolit. Opravdu mě to prodloužení strašně naštvalo. Kdybychom zápas zlomili, měli bychom určitou výhodu do dalších bojů. Jenže takhle jsme se dostali pod neskutečný tlak.

DÍL ČTVRTÝ - SPASITEL HAVELKA

Chomutov dělil od postupu jediný vyhraný zápas a poslední krůček mohl udělat už v domácím prostředí. Ačkoliv Jihočeši vedli po první třetině jednoznačně 2:0, trpělivě hrající Chomutov dokázal skóre srovnat. Vyrovnávací trefu Jíry už jen z tribuny sledovali čerstvě zranění klíčoví hráči mužstva Andrew Ference a Václav Prospal. V prodloužení se štěstí přiklonilo na stranu v červeném hrajících Českých Budějovic. Havelka ve výskoku zachytil puk rukavicí a napálil jej nad rameno Horčičky.

Hodnocení kouče Josefa Jandače:
Měli jsme utkání rozehrané velmi dobře. Vedli jsme 2:0, jenže jsme byli pořád vylučovaní a soupeř srovnal. Museli jsme kvůli rozhodčím urychleně změnit styl hry. Museli jsme raději nechat soupeře šťourat Cháberovi v lapačce, než aby dal před brankou někomu Standa Neckář hrazdu a šli jsme zase do oslabení. Gól Petra Havelky nás vrátil zpět do série a podle mě to byl možná nejklíčovější moment celého play-off. Takhle na hranu jsme se už pak nedostali ani jednou. Popravdě jsem však vítěznou branku neviděl. Bylo to hned po bully. Standa Neckář nahodil puk do rohu a vyrazil za ním. Pak si uvědomil jakou dělá blbost a začal se vracet. Jenže to už za ním byl nastartovaný hráč a jiný chomutovský hokejista na něj zrovna posílal od mantinelu vysokou nahrávku. Kdyby ta přihrávka prošla, jel ten hráč sám na branku a mohli jsme vypadnout. Řval jsem na Standu jako tur, ať se rychle vrací a najednou mě někdo objal, že jsme dali gól.

DÍL PÁTÝ - LAHEV NA LEDĚ

Ve 46. minutě zápasu, kdy se ujalo nahození Koláčka, by na České Budějovice nikdo nevsadil ani pětník. Ale bojovník Hřebejk svou důsledností dokázal vyrovnat a rozuzlení musel znovu přinést až nastavený čas. Při permanentním náporu českobudějovického týmu vyloučil sudí v čase 67.00 chomutovského Proška a nedisciplinovanost hostujícího kouče Kýhose vzala Chomutovu poslední kapku naděje. Láhev, která trefila rozhodčího do zad, stála severočeský celek oslabení 3 proti 5. V něm se po přihrávce Prospala trefil Dvořák a rozhodl o druhém postupujícím do finále.

Hodnocení kouče Josefa Jandače:
Takovou marodku jsem v životě nezažil. Postihlo nás to už v Chomutově, ale tam jsme o tom nemluvili. Ference hrát nemohl, Prospal hrál s obstřikem, Dvořák kvůli zranění ruky nemohl střílet. Navíc hráli Šimánek, Bělohlav, Pletka a Hřebejk s vysokými horečkami. Mimo hru už tou dobou byli Musil, Štrba, Sailer, Gřegořek, Turek, Kropáč a Kotaška. Pro mě to byl katastrofální stav a měl jsem skutečně velké obavy. Je ovšem pravda, že i Chomutov měl v pátém zápase hodně rozbitou soupisku. Přiznám se, že při gólu Koláčka na 1:2 jsem se dostal do velké krize. Cítil jsem, že mužstvo je dole a měl jsem pocit, že se proti nám vše spiklo. Naštěstí to Štěpán Hřebejk narval pět minut před koncem do brány a vyrovnal. Za vypadnutí v prodloužení si může Chomutov sám. Vyloučení Proška bylo jasné a flašku po rozhodčím také házet neměli. Podle mě to byla zcela správně nařízená přesilovka 5 na 3.

SMĚR FINÁLE! Branka Radka Dvořáka při přesilovce 5 na 3 definitivně zlomila chomutovský celek. Jihočeši se štěstím vyhráli pátý zápas 3:2po prodloužení.
FOTO: Tomáš Kučera.