19.05.2016, Karel Svoboda

Liška: Dlouhodobým cílem je získat statut akademie

ČESKÉ BUDĚJOVICE – Pozvání k původně plánovanému krátkému rozhovoru, který se ve výsledku poměrně protáhnul, přijal nový manažer mládeže pan Jaroslav Liška.

Jaroslav Liška působil v českobudějovickém klubu v různých trenérských či manažerských pozicích od roku 1988. Toto působení bylo přerušeno nejprve pětiletým působením v Německu na počátku devadesátých let a následně i kratším pracovním odskokem do plzeňského klubu. V roce 2010 odešel do Chomutova na pozici manažera mládeže. Po šesti letech se na tutéž pozici vrátil zpět do Českých Budějovic.

Důvody bych jmenoval dva. Tím prvním je skutečnost, že už mám určitý věk a šest náročných sezón dalo mému organismu celkem zabrat. Letos zjara jsem absolvoval lékařskou prohlídku a zdravotní výsledky nebyly úplně ideální. Zároveň jsem obdržel nabídku z Českých Budějovic. Takže nabídka a zájem mého domovského klubu jsou tím druhým důvodem. Situaci jsem si vyhodnotil a rozhodl jsem se k návratu domů.

Musím říct, že Chomutov ve mně zanechal spoustu pozitivních dojmů a zkušeností. Přišel jsem do organizace, kde se budovala akademie ČSLH, kde jsme spoustu věcí nastavovali, postavil se nový zimní stadión. Po organizační stránce byl klub ve velkém pohybu. A co se týče sportovní stránky mládeže, tak hned první rok mého působení jsme vybojovali titul v juniorech, následující rok vyhrál extraligu mladší dorost. V podstatě až na jednu slabší sezónu, jsme pokaždé získali v některé z mládežnických kategorií titul mistra republiky. Samozřejmě to je výsledek kolektivní práce a nikoliv jen má zásluha. Suma sumárum, hodnotím své šestileté působení na severu Čech pozitivně, s majitelem klubu jsme se rozešli velmi korektně po vzájemné dohodě.

První kontakt z budějovického klubu vyšel od Jardy Pařízka, který je v představenstvu akciové společnosti. Konkrétní detaily a podmínky mého návratu jsem již řešil se správní radou, jmenovitě s panem Janouškem, s kterým jsem se několikrát sešel a vyměňovali jsme si vzájemně svá očekávání a vize.

Měl bych mít na starosti celý chod klubu, jak po organizační, tak i po administrativní stránce. Částečně budu tedy i sekretářem klubu. Loňská struktura zůstala částečně zachována, Lukáš Chaloupka má stále na starosti přípravky a základny, Roman Fousek má odpovědnost za žákovské týmy. Funkce vedoucího SCM byla zrušena, dorostenecké kategorie spadají přímo pode mne. Ekonomické záležitosti bude řešit i nadále paní Bartošová. Osobně bych toto celé měl prostě zastřešovat.

Z mého pohledu bylo důležité, že obě spolupracující strany projevily o mou osobu zájem. Jak rada ředitelů akciové společnosti (klub A mužstva – pozn. aut.), tak i správní rada spolku (mládežnický hokej – pozn. aut.). Došlo k dohodě o spolupráci mezi těmito dvěma subjekty ve smyslu, že akciová společnost bude prostřednictvím trenérské rady řídit sportovní záležitosti. Ekonomicky se obě tyto právní osoby budou podílet na podpoře mládeže. Zkrátka vůči veřejnosti a vůči partnerům chce budějovický klub vystupovat jako jeden klub, jeden celek.

Předsedou je Jarda Pařízek, dalším členem je Aleš Kotalík jako zástupce správní rady, pak Petr Míšek jako hlavní metodik klubu a já z pozice manažera mládeže.

Naše představy jsou jasné. Dosáhnout toho, aby se České Budějovice začlenily do akademických struktur ČSLH. Aby se Motor opět stal určitou spádovou oblastí, oddílem, do kterého děti z jihočeského kraje budou rády chodit. My hodláme nabízet určitý program, který do klubu nejtalentovanější přespolní děti přivábí a děti, které jsou v našem klubu od malička, udrží. Aby neměly žádnou potřebu odcházet do jiných oddílů.

Cílů máme několik. Co se týče dorosteneckých kategorií je naším cílem nastavit takový program, který splňuje požadavky vstupu našeho klubu do akademie ČSLH. Za těch zhruba čtrnáct dní, co se v klubu zabydluju, musím říct, že velká řada požadavků již je splněna. Je tu ale i řada věcí, které se musí zaběhnout a dopilovat. Svazová vize akademie spočívá v tom, že hráč by měl dobře studovat a měl by dobře hrát hokej. Je třeba nastavit užší spolupráci se středními školami, přespolním hráčům zajistit ubytování a stravování, dodržovat stanovené standardy pitného režimu a stravování, zajistit hráčům požadovanou lékařskou péči apod. My na těchto kritériích paralelně pracujeme tak, abychom všem kritériím nastaveným hokejovým svazem vyhověli. Proces přidělení statutu akademie totiž není o tom, že klub požádá a pak se snaží kritéria splnit. Postup je právě opačný. Klub by měl všechna kritéria splňovat a pak si může o statut akademie zažádat.

Přesně tak. Jelikož jsem pomáhal akademii zakládat a následně jsem v ní několik let pracoval, tak vím zcela přesně, co to obnáší, jak bychom měli pracovat. Je to úkol náročný nejen na personální obsazení, ale samozřejmě i na finanční zajištění všech těchto požadavků.

Dalším cílem je nabídnout od útlého věku našim hráčům atraktivní program. Jedním z prvních kroků v tomto směru je zavedení kombinované letní přípravy. Jednou týdně i v těchto dnech chodí týmy na led, kde pracujeme na technice a herních činnostech jednotlivce. Dalším impulsem je zvýšený důraz na proces učení hrou. My chceme, aby se děti naučily hru. K tomu, aby se toto naučily dobře, potřebují ve velkém objemu hrát. Jakákoliv modifikace hry, jak na ledě, tak mimo led je ve prospěch hry. V rámci metodiky je zde shoda v tom, že děti nebudou v celém tréninku pouze drilovat herní činnosti jednotlivce, ale že se budou učit komplexně i hru samotnou. Jedná se o hru na malém prostoru, o hry mimo led v tělocvičně. Chceme učit děti i hry typu basketbal, házená či vybíjená.

Ne tak docela. Dnes jsem byl na ledě v roli asistenta. Má představa je taková, že zdejší trenérský kolektiv je sestava lidí a je mi úplně jedno, jestli trénuji juniorku nebo jsem manažer mládeže. Osobně rád přijdu do tréninku dané kategorie vypomoci. Ale trénink samozřejmě musí mít připraven příslušný hlavní trenér, o tom není sporu. Má představa prolínání je, aby se trenér juniorky objevil na tréninku přípravky, trenér staršího dorostu na tréninku mladších žáků apod.

U tréninku jako byl ten dnešní, který je koncipovaný do drilu a učení činností, je výhodné a žádoucí, mít na ledě více asistentů, kteří dokážou hráče v jeho snažení opravovat a poradit mu. Navíc trenéři dorosteneckých kategorií mají vysoký stupeň vzdělání, takže takovýto trenér by měl chyby provedení odhalit. Takže z pohledu trenéra se domnívám, že tato zkušenost jej určitě obohatí a nikdo nikdy neví, jakou kategorii bude trénovat za pár sezon (smích). A z pohledu tréninkového procesu je to rovněž přínos, neboť více očí více vidí a kvalita tréninku pro všechny hráče se tak zvýší. Mám zkrátka dobré zkušenosti, když se trenér vyšší kategorie zúčastní tréninku nižší kategorie.

Rádi bychom, aby zůstal tento velmi dobře vybudovaný model. Trend doplňkových tréninků pro menší hráče určitě bude. Samozřejmě je zapotřebí vypracovat termínovou listinu, protože kapacita ledního stadionu není nafukovací. Jednodenní kempy budou určitě pokračovat, v létě proběhne ve spolupráci s HC Motor Hokejová škola Martina Hanzala.

My uplatňujeme jednu věc. My jsme organizace, která chce, aby děti byly u nás spokojené a neměly důvod odcházet. Ale samozřejmě může někdy dojít ke střetu, kdy daný rodič se může domnívat, že my svou práci děláme špatně. My pak zaujímáme postoj ve smyslu „ano, máte možnost dle svazových regulí odejít, ale my bychom rádi s vaším synem pracovali, ale vy nechcete, takže my s jeho odchodem nesouhlasíme“. Hráč následně změní školu a do nového klubu odejde, ale s tímto nesouhlasným vyjádřením budějovického klubu. Tak to umožňuje přestupní řád.

Ne. Toto je třeba oddělovat. V případě hráčů, kteří se nevejdou do základního kádru a nějaký klub o hráče projeví zájem, tak samozřejmě hostování umožníme. To před chvíli řečené se týká případu, kdy hráč patří do základního kádru. Přesto je z nějakého důvodu nespokojen a chce odejít jinam.

Byl jsem rád, že se mi nabídla paní Beránková s pomocí zajistit komunikaci mezi středními školami a klubem. Komunikace s jednotlivými školami je nesmírně důležitá. Vysvětlím můj záměr. My bychom měli dbát na to, aby děti měly určitou úroveň vzdělání. První krok je zmapovat přesně, kdo do jaké střední školy chodí, abychom získali přehled o počtu těchto škol a četnosti našich hráčů v nich. Dalším krokem je jednotlivé školy postupně navštívit a komunikovat s nimi po celou sezonu tak, aby škola znala rámcově tréninkový a zápasový plán svého studenta. My potřebujeme získat zpětnou vazbu, jak se škola na daného hráče dívá, jak on prospívá. S tím totiž souvisí koncept doplňkových individuálních tréninků vybraných hráčů. Tyto tréninky budou převážně v dopoledních hodinách, kdy bývají volné ledy k dispozici. No a k tomu je zapotřebí dohoda o individuálním přístupu školy k danému hráči. Samozřejmě, že těžko se těchto tréninků budou zúčastňovat problematičtí studenti. Ale vložené tréninky nebudou pro všechny hráče. Budou pro hráče, které určí trenéři. V současné době toto v klubu diskutujeme a měl by to být jeden z prvků, kterým bude náš klub atraktivní pro nadanější, pracovitější hráče.

Pro mne zatím těžká, spíše předčasná otázka. Já většinu hráčů zatím vůbec neznám. Pár samozřejmě znám ze zápasů, kdy Motor nastoupil proti chomutovským týmům. Je zde určitě kvalitní ročník 2001, jehož jádro jsem sledoval letos na Zimní olympiádě mládeže v Chomutově. Tito kluci by měli táhnout mladší dorost a případně někteří z nich vypomoci v zápasech extraligy staršího dorostu, budou-li na to mít výkonnost. Nedokážu odhadnout sílu juniorky, ale máme zde dva hráče, kteří mají velikou touhu dostat se do konečného reprezentačního kádru a zahrát si na MS U18. Jedná se o Jáchyma Kondelíka a navrátilce z Třince Tomáše Vochozku. Úkolem klubu je vytvořit těmto klukům takový program, aby se do konečné nominace probojovali. A k tomu se samozřejmě přiřadí další šikovní hráči, kteří projeví ochotu na sobě pracovat. Těm rovněž bude nabídnut zmíněný program individuálních doplňkových tréninků.

Ještě bych chtěl poznamenat, že nově máme u mládeže k dispozici kondičního trenéra Frantu Bombice, který je zodpovědný za celý kondiční program u dorosteneckých kategorií. Ale i na ledě máme nepochybně trenérskou kvalitu, trenéry, kteří to ve svých hráčských kariérách dotáhli až do reprezentačního dresu. Namátkou Láďa Kolda, Roman Turek, Radek Bělohlav, Láďa Caldr či Luboš Rob. Mým úkolem je celou tuto strukturu trenérů a nastaveného programu koordinovat tak, aby se metodika klubu skutečně naplňovala. Rád bych, aby nám všem pracovní nadšení vydrželo.