Obvykle patří Petr Havelka k nenápadným hráčům. Jeho fyzický styl hry sice budí respekt, ale problémy v koncovce ho občas srážejí sestavou níž a níž. Jenže v poslední době zažívá tento sympatický hráč šťastné období. Nejprve jeho partnerka porodila nadějnému hokejistovi dítě a ten ho pak uctil rozhodující trefou v ten nejvhodnější moment, navíc tím oslavil své dvacáté šesté narozeniny! "Snažili jsme se hrát chytře, nechat je hrát, protože oni když musí tvořit v pět na pět, tak jsou úplně bezzubí. Při zápase jsem se cítil docela dobře a asi to vycítil i trenér a dával mi důvěru," netajil spokojenost střelec rozhodující branky. Jenže důvěra trenéra byla z části i reakcí na to, že během tří zápasů Chomutovští zle pochroumali Štrbu, Sailera, Prospala a Ference a při chřipkové epidemii, která zasáhla i jihočeskou kabinu, nebylo mnoho jiných hráčů "na skladě". Budějovičtí ale odstartovali zápas výborně, rychle vedli o dvě branky a hráli přesně to, co potřebovali. "Jednoznačně to zlomily jejich přesilovky. Ty rozhodly o tom, že se dnes hrálo prodloužení," byl přesvědčen Havelka. "Ta spousta vyloučených na naší straně, to je hrozné. Tohle si nemůžeme dovolit v základní části, natož v play-off. Já některé zákroky neviděl, takže nemohu říct, zda to byly fauly nebo ne, ale každopádně nás ta spousta oslabení stála mnoho sil," přisvědčoval důrazný forvard, který si ani před prodloužením nepřipouštěl, že by snad mohl hrát poslední zápas sezóny. "Šel jsem na led do prodloužení s čistou hlavou, naprosto jsem se soustředil a vůbec si nepřipustil, že bychom skončili s nějakým Chomutovem, to vůbec nepřipadalo v úvahu," neskrýval odhodlání, které ho nakonec dovedlo k rozhodující trefě. "Kluci tam napadali v pravém rohu. Já si všiml, že jejich bek to tam bral na vidle, tak jsem si počkal, ještě jsem vyskočil a puk si stáhl volejbalově jak Pakosta s Palinkem, pak mi blesklo hlavou, že musím jít do brány a vzpomněl jsem si na to, co nám pořád opakuje Vašek Prospal - do brány, do brány - zamířil jsem nahoru, protože tam je Horčička slabší a vyšlo to," popisoval s humorem sobě vlastním šťastný hokejový moment Havelka. Jeho branka vrátila mečbol na hokejky českobudějovických hráčů a v sobotu se ukáže, zda jihočeská eskadra dokáže zvítězit osudu navzdory.

Nejen střelci vynikli na chomutovském horkém ledě. Nově zvolená strategie kouče Jandače, kdy Jihočeši nechali soupeře mnohem více hrát a soustředili se na spolehlivou defenzívu, přinesla mnohem více zodpovědnosti na bedra mladičkého Jana Chábery. Ovšem nejvíce jihočeského fantóma zaměstnávali domácí v početních výhodách, kdy také inkasoval obě branky. "Nesměl jsem si moc připouštět, že je na nás nějaký tlak. My jsme hlavně nechtěli sehrát to prodloužení jako minule, kdy jsme vytrvale tlačili a domácí nám dali gól z první šance po pěti minutách," osvědčoval Chábera pevné nervy. Na ledě ale osvědčil hlavně skvělou formu, která nestačila jen na dva projektily ve výrazném oslabení. "Dneska jsme dali dva góly a chtěli jsme to v klidu dohrát. Oni ale začali tlačit, v čemž jim pomohl i rozhodčí, a z přesilovek dali ty dvě branky," krčil rameny gólman loni ještě juniorského věku. Na střelu volného Koláčka a teč Jíry by nestihl reagovat ani Neo z Matrixu. "Byly to těžké situace, ale říká se, že všechno se dá ubránit. Ale je to obtížné. Před vámi stojí tři hráči, není vidět, ještě se to tečuje, to je skutečně těžké chytit," potvrzoval Chábera. Ten si ale při pečlivé obraně svých spoluhráčů rád odpustil samostatné úniky Chomutova, kterých se mu v předchozích duelech vždy dostávalo až příliš. "Je to tak. Asi dvakrát se tam sice domácí nějak dostali, ale to nebylo tak horké. Jednou trochu ze strany a jednou mu tam Vláďa Gýna padl do střely a jemu to ujelo," netajil spokojenost s prací obránců. Spokojena ale nakonec může být celá českobudějovická obec fanoušků. Veledůležitý krok k vytouženému postupu dokázali hráči HC učinit i v nelehké situaci a v nepřátelské atmosféře. Snad je tato zkušenost zocelí před dalšími boji.