Velká očekávání, ale zároveň mírná dávka despektu. Tyto pocity se míchaly v myslích fanoušků před ostrým startem píseckého odchovance v dresu HC České Budějovice. Stanislav Neckář sice s týmem Tampy slavil výhru Stanleyova poháru, ale většinu loňského ročníku víceméně promarodil a i jeho start v jihočeském dresu byl oddálen vinou zranění. Přesto nakonec převážily pozitivní pocity a jistota s jakou Neckář drásal ledovou tříšť brala dech. "Cítil jsem se celkem dobře, potřeboval bych samozřejmě ještě být v lepší fyzické kondici, ale myslím si, že to v brzké době všechno doženu a díky zápasům získám i herní pohodu a bude to všechno podle mých představ," sděloval své dojmy svaly obalený obránce. Ten byl v nedávné době limitován nepříjemným zraněním, ale středeční výkon prokázal, že problémům je už zamáváno. "Abych řekl pravdu, byl jsem úplně v pohodě. Vůbec mne to nebolelo a pravdou je, že dneska jsme ani neměli vzadu tolik práce, takže to bylo ulehčené," poukázal Neckář na fakt, že zadním řadám vedoucího týmu první ligy hosté příliš nezatápěli. "Je to vlastně dobře, protože to byl můj první zápas. Ale tříslo drží a nebolí," netajil mistr světa z Vídně svou spokojenost.

Utkání s mladoboleslavskými hokejisty se zlomilo ve druhé třetině, kdy brankář Přikryl několikrát nepokryl kotouče z holí Jihočechů a základ k výhře tak byl položen rychleji, než by člověk řekl "perikonbobulace". "Myslím si, že od druhé třetiny jsme začali více střílet, šli jsme do branky a tím pádem jsme začali střílet góly a oni potom úplně odpadli," narážel populární "Stan" na nižší fyzickou připravenost soupeře. On sám byl u jedné z akcí, která vedla k úspěchu. Ve 34. minutě nápalil puk kosmickou rychlostí na právě vystřídavšího Hynka, ten jeho pumelici neudržel a Štrba zvýšil vedení už na 4:0. "Dostal jsem tam puk tuším od Radka Bělohlava, tak jsem se nerozpakoval, napálil ho na branku a stačilo už jen dorazit," popisoval svůj nejviditelnější ofenzivní nápad obrovitý zadák. I trenér Jandač si po zápase na svou novou akvizici nemohl stěžovat, takže se zdá, že problematická defenzivní liniie Českobudějovických získala nový pevný pilíř.

Něšťastně se loučil s jihočeským dresem Martin Štrba, když po neúspěšné baráži s Jihlavou mával svému klubu na rozloučenou při cestě do Ruska. O to povedeněji se do bíločerveného dresu vracel. "Dnes bylo důležité, že jsme dali ve druhé části rychlé branky, které po té nepovedené první třetině rozhodly o naší výhře. To byl asi ten nejdůležitější moment," vypíchl svou utěšenou šestiminutovku důrazný útočník s velešikovnýma rukama. Ten nejprve skóroval poněkud nechtěně. "První gól jsem dal vlastně tak, že mě Angel Krstev nastřelil," usmíval se fyzicky skvěle vybavený útočník. "Při druhé brance jsem to prostě zkusil mezi beky a Jirka Šimánek to za mě dokonal," dal Štrba vzpomenout na akci, která asi nejvíce utkvěla v paměti domácích fandů, protože jí předcházelo briskní, efektní a hlavně účinné projetí mezi celou strnulou mladoboleslavskou pětkou. Při mé druhé brance jsme vlastně jako celá pětka rozebrali jejich obranu a na mě už zbyla jen ta dorážka do prázdné branky," neponechával si hrdina středečního utkání zásluhy.

Domácí nastoupili na Mladou Boleslav s vědomím, že kolo předtím jejich soupeř sebral všechny body největším rivalům z Ústí nad Labem a možná i pod tímto dojmem se jim hra v úvodu nedařila. "Nemyslím si, že by první třetina byla vyrovnaná, měli jsme tam také velký tlak, ale byl spíše optický. Málo jsme stříleli. Naštěstí od druhé třetiny jsme zlepšili i tento nedostatek, a pak už byl zápas plně v naší režii," spokojeně konstatoval vlastně liberecký host v domácí sestavě. Štrba je totiž na hostování v Liberci, odkud je zpětně vypůjčen na střídavý start do Českých Budějovic, zejména kvůli reprezentační přestávce, která panuje v nejvyšší soutěži. "Já jsem teď v Budějovicích do 22. prosince, pak se vracím do Liberce, kde odehraju ještě tři zápasy, a pak už zřejmě natrvalo zamířím zpět do Budějovic, kde pravděpodobně dohraju sezónu," vysvětlil nepřehlednou situaci kolem své osoby rtuťovitý střelec. Domácím publikum si při jeho zachování formy určitě nemůže přát nic jiného.