Na stropě zrekonstruovaného zimního stadionu zvaného dnes Budvar Aréna visí 5 dresů zřejmě nejslavnějších hráčů jihočeské historie, ale českobudějovický led brázdila mnohem větší řádka nadprůměrných hokejistů, kteří dosáhli, dnes už snad i zapomenutých, ale o to možná cennějších, úspěchů. Pojďme si jednotlivé slavné osobnosti a jejich úspěchy zdokumentovat.

Nejslavnějším hokejovým podnikem současnosti bývá každé čtyři roky zimní olympiáda. Od roku 1998 na ní startují ti nejlepší hráči z celého světa a už jen start na tomto turnaji dokumentuje vynikající hokejové schopnosti jedince, na kterého se při ní dostane. Stejně tak tomu prakticky bylo v případě Československa před rokem 1989, kdy téměř všichni nejlepší hráči hráli doma. Největší olympijský úspěch z roku 1998 však nezažil žádný budějovický hráč, a tak nejsvětlejšími momenty zůstávají druhá místa a těch získali Jihočeši pěknou řádku. Prvními hráči s českobudějovickou zkušeností a olympijskou medailí byli Karel Masopust a Josef Horešovský, kteří v roce 1968 přivezli stříbro z Grenoblu, ale oba působili v Českých Budějovicích až v pozdějších letech. Prvními čistokrevnými Jihočechy s olympijským stříbrem tak navždy zůstanou dvě legendy z největších Miroslav Dvořák a Jaroslav Pouzar. Oba dosáhli tohoto úspěchu v Innsbrucku roku 1976. O 8 let později se konaly zimní hry v bosenském Sarajevu a u dalšího stříbra bylo hned trio z tehdejšího Motoru - Vladimír Caldr, Jaroslav Korbela a Jiří Lála. Caldr vsítil 4 branky, Lála na 4 přihrál a sám dal jednu a Korbela na jednu nahrál a proseděl 10 minut na trestné lavici. Bronz pak zacinkal Horešovskému v roce 1972 a o dvacet let později pak dokonce čtveřici hráčů s více či méně jihočeskou historií. Petr Bříza, Tomáš Jelínek, Radek Ťoupal a Oldřich Svoboda však v této sezóně zrovna působili v jiných klubech, protože České Budějovice hráli až druhou nejvyšší soutěž. Poslední dvě bronzové olympijské placky pak jistě pečlivě schraňuje Janne Laukkanen, který v roce 1994 působil přechodně v Českých Budějovicích, ale ještě předtím ve stejném roce v Lillehammeru uzmul tento cenný kov, stejně tak se to jemu a finské reprezentaci podařilo v pro nás tak památném Naganu.

To na mistrovství světa dokázala početná jihočeská skupina vystoupat až na samý vrchol. Hned 17 hokejistů oblékajících kdy v historii dres nejlepšího jihočeského celku se může pyšnit titulem mistra světa. První československý úspěch z roku 1947 ještě nepřinesl radost pro žádného budějovického plejera, zato o dva roky později ve Stockholmu hráli hned čtyři!!! Jiří Macelis, František Mizera, Čeněk Pícha a František Vacovský, to jsou jména prvních mistrů světa s jihočeskými kořeny. Dlouhé sedm a dvacetileté čekání na jejich následovníky vyplnil opět jen později implantovaný "Jihočech" Josef Horešovský v roce 1972, ale pak už dvakrát za sebou excelovala opět jihočeská "dvojčata" - Jaroslav Pouzar a Miroslav Dvořák přivezli zlato z Katovic ´76 i Vídně ´77. Na další titul čekalo celé Československo do roku 1985 a při památném pražském šampionátu nechyběl ani excelentní jihočeský střelec Jiří Lála. Pak nastala doba rozdělení republiky a hokejový novověk, který symbolizuje rok 1996 a vítězství českého celku na MS ve Vídni. Na něm se podíleli hned tři jihočeští odchovanci - Radek Bělohlav, Stanislav Neckář a hlavně famózní Roman Turek. K těmto třem nutno připočíst i Roberta Kyselu, který v loňské sezóně sehrál jedno střetnutí za HC České Budějovice a ve Vídni taktéž nechyběl. Kompletní "zlatý hattrick" z let 1999-2001 nevlastní žádný jihočeský hokejový vyslanec, ale dvěma dílky této neuvěřitelné skládačky se pyšní Radek Dvořák, Vladimír Hudáček a Radek Martínek, v roce 2000 v Petrohradu pak u zlata nechyběl ani Václav Prospal. Zatím posledním blištivým zlatým kovem z mítingu nejlepších se pyšní Ladislav Čierny, který v roce 2003 v dresu Slovenska završil sladkým úspěchem své jihočeské působení.

Krom zlatých medailí vlastní spousta hráčů z Mistrovství světa i o něco méně ceněné kovy - budějovičtí hráči dovezli celkem ještě 22 stříbrných a 24 bronzových medailí!!! Nejpilnějším sběratelem cenných kovů v tomto směru je dozajista Miroslav Dvořák, který, krom již zmíněných zlatých, může návštěvám ve svém domku na Hluboké hrdě ukazovat i 6 stříbrných a 1 bronzovou! Před takovou bilancí nutno smeknout. Zajímavý je v tomto směru i rok 1981, kdy přivezlo bronz z Göteborgu hned 5 čistokrevných českobudějovických borců.

Nejstarší a ve Spojených státech i nejuznávanější trofejí je Stanleyův pohár, nebo-li Stanley Cup. Díky izolaci komunistického režimu před okolním světem nemohl do NHL, potažmo boje o pohár, dlouho nikdo z českých, natož českobudějovických hokejistů, zasáhnout. O zásadní průlom se pak postaral v roce 1984 Jaroslav Pouzar, když po boku největší hvězdy hokejové historie Wayna Gretzkého, pozvedl jako první Čech slavnou trofej nad hlavu. Skvělému celku z Edmontonu se podařilo pohár uzmout konkurenci i v letech 1985 a 1987 a u obou triumfů Pouzar nemohl chybět. Pak nastala dlouhá jihočeská pauza, kterou vyplnili dva hráči, které na trofeji napsané nenajdete, ale v roce vítězství působili v triumfujících klubech - Jaroslav Modrý v roce 1995 sledoval jen na farmě v Albany, jak jeho chlebodárce New Jersey Devils vítězí ve finále nad Detroitem. O rok později pak Janne Laukkanen jen smutně sledoval jak Colorado Avelanche slavně vítězí nad Floridou, protože ho celek vítězů během sezóny vyměnil do Ottawy. Čistokrevným vítězem tak byl jen Roman Turek s Dallasem v roce 1999, ačkoliv i on pouze kryl záda tehdejší jedničce Edu Belfourovi.

Poslední oddělení v "Síni slávy" je vyhrazeno mladým nadějím. Československo a Česká republika v historii juniorských a dorosteneckých světových šampionátů vlastní všehovšudy pouze 2 tituly z kategorie do 20ti let a Jihočeši nebyli ani tentokrát mimo. Václav Nedorost má dokonce obě tyto zlaté medaile. Úspěšní byli i odchovanci Josef Jindra a Zdeněk Kutlák a taktéž nedávné posily Jaroslav Kristek a Ivan Rachůnek.

Toto je výtah z největších jmen historie českobudějovického hokeje. Plný seznam všech medailistů a finalistů z nejsledovanějších soutěží naleznete v naší nové virtuální SÍNI SLÁVY, tak klobouky dolů a kochejme se.