Prvním českým hráčem v NHL byl jak známo Jaroslav Jiřík, který v sezóně 1969/70 nastoupil ve třech utkáních za Saint Louis Blues, ale jihočeský fanoušek si na své želízko v zámořském ohni musel počkat ještě dlouhých 13 let. A v době tuhé normalizace byl vlastně malý zázrak, že ta želízka byla posléze hned dvě. Jména těch dvou vyvolených však už vůbec nikoho nepřekvapila – Jaroslav Pouzar a Miroslav Dvořák, to značilo v roce 1982 dohromady 16 medailí z vrcholných světových soutěží, 4 tituly mistrů světa, 2 stříbra z olympiády v Innsbrucku a hlavně dvě z největších legend českobudějovického klubu všech dob. Oba dva tehdy splnili ohromně přísná kritéria (30 let a 2 tituly MS), jež tehdejší režim vypsal pro hráče, kteří chtěli poznat hokej v zahraničí, a tak draft v roce 1982 poznal konečně jména Jihočechů. Dvořák putoval jako 46. zvolený do Spojených států, jmenovitě do Philadelphie, a Pouzar zvolený jako číslo 83 pak do Kanady, kde sídlí tým Edmontonu. Oba dva i přes vysoký věk v NHL prokázali své nesporné kvality. Podrobně se jejich příběhům budeme věnovat v dalších částech seriálu, tak zmíním jen čísla těchto jihočeských dvojčat – 379 zápasů, 45 branek, 167 bodů v základní části NHL, ale nejvíce zářili tito hráči v play-off – Jaroslav Pouzar si jako první Čech dokonce navlékl prsten pro vítěze slavného Stanley Cupu, a to hned 3x, a v roce 1985 právě na úkor Miroslava Dvořáka, jenž z finále odešel jako poražený.

Stejně jako dva předchozí hráči byl v roce 1982 draftován do nejslavnější soutěže i Jiří Lála, kterého jako číslo 76 zvolil dnes již přestěhovaný tým Quebec Nordiques, ale skvělý forvard, který patří do prestižního klubu hráčů, kteří skórovali 250x v lize a reprezentaci, nakonec v NHL nikdy nenastoupil. Stejně tak dopadly i další ikony jihočeského klubu, jež prošly draftem. Rudolf Suchánek, Radek Ťoupal, Roman Božek, Luboš Rob nebo Milan Nedoma zaujali skauty severoamerických klubů, ale z rozličných důvodů nakonec ani jeden z nich k americkým břehům nedorazil. Po definitivním odchodu Jaroslava Pouzara v roce 1987 do Německa čekala NHL na dalšího „Jihočecha“ až do sezóny 1992/93. Oním následníkem se stal Tomáš Jelínek. Ano, světoběžník Jelínek byl v roce 1989 součástí výměny, kdy do Sparty putovala tehdejší jednička v brance Motoru Bříza a on na oplátku posílil jihočeský klub. V roce 1991 pak po dvou letech služeb odešel do HPK Hämeenlinna, kde si ho vyhlédli zástupci nově vznikajícího klubu NHL Ottawa Senators. Jelínek v klubu strávil celou jeho úvodní sezónu a v úplně nejhorším týmu ročníku se i přesto neztratil a v 49 zápasech vstřelil 7 branek a nastřádal 13 kanadských bodů.

Prvním rodákem z centra Jihočeského kraje v zámořské soutěži se stal v sezóně 1993/94 Jaroslav Modrý. Ten byl draftován hned po převratu v roce 1990 týmem New Jersey Devils a na rozdíl od Roba či Nedomy, kteří tehdy také prošli draftem, se odhodlal a v roce 1992 odešel zkusit své štěstí do „Nového světa“. Déle než rok bojoval o svou šanci na farmě, ale nakonec se do prvního týmu Devils probojoval. Svůj úděl v NHL, kdy až do roku 2000 putoval nejen mezi farmami a hlavními týmy, ale také mezi kluby celé Severní Ameriky, snášel statečně a odměnou mu je dnes neochvějná pozice v defenzívě „Králů“ z Los Angeles. Rok po něm okusili slavnou soutěž další 2 hráči, kteří prošli soupiskou HC České Budějovice. Ten starší z nich jí ale skutečně jen prolétl – jedná se o finského obránce Janne Laukkanena, který přišel do rozjetého jihočeského týmu na play-off ročníku 1993/94, ale jelikož klub nečekaně vypadl hned v prvním kole s Olomoucí, příliš se pod Černou věží neohřál. Zato v NHL se od roku 1995 pevně usadil a dodnes vystřídal 5 klubů, z nichž největší stopu zanechal v Ottawě. Tamtéž působil i první vyslanec píseckého hokeje v NHL, Stanislav Neckář. Od roku 1994 brázdí ledy Národní Hokejové Ligy a byl prvním skutečně mladým jihočeským hokejistou, kterému začala kvést zámořská pšenka.

V roce 1995 se stala další převratná událost, v prvním kole vstupního draftu hned na desátém místě byl zvolen týmem Florida Panthers nadějný budějovický junior Radek Dvořák a dodnes je nejvýše draftovaným hráčem českého jihu, který zasáhl do bojů slavné soutěže (Překonat ho může už v letošní sezóně šestka draftu roku 2003, Milan Michálek). Do NHL se bleskově prosadil a velmi pravidelně se tento táborský rodák umisťuje na předních místech kanadského bodování svých týmů. Sezóna 1996/97 byla znovu přelomová – NHL totiž zakusil první jihočeský gólman. Roman Turek odešel zkusit štěstí do týmu Dallasu, kde však nedokázal přetlačit v brankovišti Eda Belfoura, takže odešel do Saint Louis Blues, kde se usadil na místě jedničky a ve stejné pozici bojuje i nyní jako člen organizace Calgary Flames. Jako jediný z výčtu všech Jihočechů v NHL dosáhl v nejslavnější soutěži i na individuální trofeje. V letech 1999 a 2000 obdržel William M. Jennings Trophy pro brankáře z týmu, jenž obdržel nejméně branek v základní části NHL. Navíc v roce 1999 přivezl domů jako druhý Jihočech prsten pro vítěze Stanley Cupu a jako první i samotný Stanleyův pohár, kterýžto mohli šťastní fanoušci vidět v jeho rodných Strakonicích v roce 1999.

Ve stejném období, v němž do NHL vstupoval Turek, se to samé podařilo i dvěma hráčům, kteří se narodili v Jihočeském kraji, ale dospělý dres HC České Budějovice nikdy neoblékli. Václav Prospal odešel již v mladém věku a o šanci se pral v juniorské zámořské lize. Ač možná nepobral tolik talentu jako mnozí jiní, svou nezdolnou pílí se dokázal do NHL natrvalo prosadit a dnes je nejlépe placeným Jihočechem, když si jeho služby bohatě předplatil poslední finalista Stanley Cupu, Anaheim. Úplně jiným případem je táborský rodák Jaroslav Svejkovský. Ten nezakusil dres HC ČB ani jako junior, jelikož jeho služby dříve objevili v Plzni. Svejkovský se pak v zámoří pohyboval mezi prvním týmem Washingtonu a farmou a když se mu konečně podařilo natrvalo zakotvit v NHL, začala ho sužovat zranění a choroby. Jedné takové pak musel svou kariéru obětovat. Posledním „jižanským“ přírůstkem ročníku 1996/97 byl Libor Zábranský. Ten se zviditelnil v českobudějovickém klubu nejen svou tvrdou střelou, ale i výbornými výkony, a tak po něm sáhli v Saint Louis Blues. Více času však trávil na farmě ve Worcestru, a tak se po dvou sezónách, kdy nedostal mnoho příležitostí, vrátil do extraligy.

Podobně dopadl i písecký rodák Jan Němeček. Do zámoří odešel už v roce 1994, protloukal se nižšími soutěžemi, až dostal konečně šanci v Los Angeles Kings v sezónách 1998/99 a 1999/2000. Bohužel šlo vždy jen o krátká intermezza, takže dnes už je opět několik let zpátky v Evropě. Ročník 1999/2000 nabídl pak v NHL šanci i hráči, jenž posílil HC České Budějovice v loňské sezóně. Petr Míka však sehrál v dresu newyorských „Ostrovanů“ pouhé tři zápasy. Podobné případy jsou i Peter Bartoš a Zdeněk Kutlák, kteří nakoukli do slavné soutěže rok po Míkovi. Oba se od sebe liší jen v tom, že Bartoš je už přes dvě sezóny zpět v Budějovicích, kdežto Kutlák své štěstí pokouší nadále v nižších soutěžích v zámoří. To dva hráči, kteří začali v NHL ve stejné sezóně, v ní dokázali zakotvit. Každý na to šel jiným způsobem. Radek Martínek nejdříve sbíral zkušenosti v Evropě a do Islanders přestoupil až se dvěma tituly mistra světa v kapse. Josef Melichar naopak na nic nečekal a z českobudějovického hnízda vyletěl hned, jak odrostl dorosteneckému košíku. V Pittsburghu je však dnes pilířem obranných řad.

Poslední tři hráči, které spojuje dres HC České Budějovice a působnost v NHL, nesou jména Aleš Kotalík, Václav Nedorost a nakonec i Jaroslav Kristek. Kotalík odcházel za moře až ve zralejším věku a hlavně v loňské sezóně ohromil celé Buffalo, když útočil až na post nejlepšího nováčka soutěže. Talentovaný Nedorost pak slouží hlavně jako velký vklad do budoucna, obzvlášť po výměně na Floridu, kde by měl dostat více prostoru než v nabitém kádru Colorada Avalanche. Kristek pak zkouší nynějším angažmá na jihu upoutat vedení Buffala, které mu loni nedalo moc šancí se ukázat.

Suma sumárum dvacet dílků skládačky mohla zasadit do obrazu NHL obec fanoušků jihočeského hokeje. Jak bylo řečeno již v úvodu, zdaleka se nejedná o konečné číslo, protože jižní Čechy jsou známou zásobárnou talentů, které jistě neuniknou pozorným zrakům zámořských skautů. Těšme se tedy, že i nadále budeme mít ve slavné soutěži komu přát, a že sláva maličké oblasti v jižním cípu České Republiky se bude nadále šířit po širých planinách severoamerického kontinentu.

My se vám budeme snažit zprostředkovat příběhy a zkušenosti jednotlivých hráčů se slavnou soutěží a ty vám pak budeme pravidelně předkládat. Doufáme, že se náš nový seriál bude těšit vašemu zájmu.