19.01.2017, Filip Kortus

Jáchym Kondelík hraje v Americe a věří v úspěch na mistrovství osmnáctek

V šestnácti letech se sebral a odletěl za oceán. Prosadit se v tamější soutěži. Urostlý útočník Jáchym Kondelík prožívá v americké USHL premiérový ročník, když se do klubu Muskegon rozhodl odejít po fantastickém Memoriálu Ivana Hlinky. Začátky pro něho nebyly lehké, ale postupem času se adaptoval, přivykl si na zdejší hokej a mimo jiné i zazářil na reprezentační akci.

Před sezonou jste se rozhodl odejít do zámoří. Co vás k tomu vedlo?
Věřím, že to ta je nejlepší cesta, jakou jsem mohl ve svém věku zvolit. V šestnácti, sedmnácti letech je klíčové, jaké kroky podniknete.

Nabídky jste řešil prostřednictvím agenta?
Přesně tak. Všechno jsem to řešil přes agenta, celé angažmá a věci kolem.

Proč jste nezamířil do klubu Sudbury, který vás draftoval z páté pozice CHL Import Draftu?
Sudbury je kanadský celek, avšak Muskegon je z Ameriky. V Americe je možnost studia a následného přechodu na univerzitu, k čemuž jsem hodně přihlížel.

Hodně vám pomohl k rozvinutí kariéry triumf na Memoriálu Ivana Hlinky?
Určitě. Byl to unikátní výsledek a úspěch, který se ještě nikomu před námi nepovedl. Zaregistrovala to spousta lidí nejen v naší republice, ohlas byl opravdu velký. Co mi také udělalo velkou radost, bylo, že Jiří Fisher v rozhovoru vypíchl výkony Jakuba Škarka, Martina Nečase, Filipa Zadiny a také moje. To bylo hrozně povzbuzující do další práce.

Byla to pro vás zatím nejtěžší životní volba, jestli máte nebo nemáte odejít?
Rozhodně. Upřímně, měl jsem z toho velký strach. Ale jsem spokojen s tím, jak jsem se rozhodl. Jak při rozhodování, tak při už samotném pobytu mi pomáhali moji nejbližší a patří jim za to velký dík.

Jaký je váš život v Americe? Jak dlouho jste se musel aklimatizovat a přizpůsobit se místním podmínkám?
Úplně dlouho mi to netrvalo. Samozřejmě časový posun zamává s každým, i mně dělal problémy. Musel jsem si i zvykat na místní hokej, s tím jsem měl v začátcích problémy. Už jsem se ale přizpůsobil, je to v pohodě.

Sportem číslo jedna je u Američanů americký fotbal. Hokej je na druhém místě?
Americký fotbal je na prvním místě. Hokej je společně s golfem, baseballem a basketbalem další v pořadí.

V začátcích vám hodně pomáhal agent nebo lidé z klubu?
Musím se opakovat, ale nejvíce mi pomáhala podpora od rodiny a mých blízkých. Těm bych chtěl poděkovat nejvíce. Ale samozřejmě i klub a agent, ty mi byli taktéž oporou.

Co vám zpočátku dělalo největší problémy?
Zvyknout si na tamní hokej a obrovskou konkurenci. Vůbec ze všeho bylo nejtěžší odletět z domova, ale to všechno potom už se dá zvládnout.

Jazyková bariéra nebyla problém? Chodil jste nebo chodíte na lekce angličtiny?
Nechodil, v tom mám oproti ostatním výhodu. Narodil jsem se v Německu, tudíž mi jazyky od narození nedělají problémy. 

Jedna z branek Jáchyma Kondelíka v zámoří

Jaký je zájem v médiích? Už jste dělal nějaké interview?
Skoro žádný. Média tam nejsou tak aktivní jako třeba v Čechách. Novináři mnohem více hovoří s trenéry než s hráči.

Jste v týmu s nějakým Čechem?
V kádru je se mnou brankář Adam Brízgala.

Co v soutěži? Daří se podle vašich představ?
Podle mě ano. Jednoduché to není, ale myslím si, že si vedu dobře a i týmově se nám vcelku daří. Jsme na příčkách zaručující play off, což je skvělá informace.

Na jaké úrovni se pohybuje USHL, ve které nastupujete?
To se hrozně těžko posuzuje. Přirovnal bych to k úrovni WSM ligy, ale to je jenom takový odhad.

V čem vidíte největší změny oproti Česku?
Ty rozdíly jsou opravdu velké. Ať už se jedná o finance nebo kvalitu tréninku. Péče o hráče je opravdu na vysoké úrovni, přístup všech lidí kolem hokeje je příkladný. Zejména trenéři jsou skvělým příkladem toho, jak by to mělo vypadat.

Klub vás uvolnil na jednu reprezentační akci, na které jste se blýskl šesti body za tři zápasy. Navíc na vás šly dobré reference ze scouting reportu. Je tedy znát, že vám angažmá za oceánem svědčí?
Ano, to doufám. Cítím se velmi dobře, myslím si, že i hraji v dobré formě.

Říká se, že zámořští skauti už na kanadské body moc nedají. Je to pravda?
Zřejmě ano. Ale je to jak u koho, každý to bere jinak. Pro skauty je ale rozdíl, jestli odehrajete dobrý zápas a nebodujete a nebo se vám nedaří, ale nachomýtnete se u jedné branky a máte druhou asistenci. To samozřejmě vnímají a vidí to.

Co vás čeká ve zbytku sezony? Cílem je pro vás probojovat se na MS 18 konající se na Slovensku?
Přesně tak. Hrozně rád bych byl součástí týmu, jelikož se domnívám, že je velká šance uspět. Záleží ale také na tom, jestli mě klub uvolní. V což pevně doufám.

Stíháte sledovat dění kolem hokeje v Českých Budějovicích?
Stíhám, sleduji zejména mládežnické kategorie. V mladší dorostu mám dva bratrance, takže jim na dálku fandím. S klukama z juniorky jsem snad se všemi hrál, tudíž mám taky přehled, jak se jim daří. Mám radost z toho, jak šly výsledky mládeže po příchodu pana Lišky nahoru. I za něj mě to moc těší.

Jak často se dostanete domů?
Moc často to není. Jenom o prázdninách a Vánocích.

S jakým číslem v Americe nastupujete? S číslem 87, které jste nosil v Českých Budějovicích?
Číslo jsem změnil. Hraji s číslem dvacet pět.

Ačkoliv je vám sedmnáct let, už nastupujete bez ochranného košíku. Jaké další změny Amerika přináší?
S košíkem jsem nenastupoval měsíc. Následně jsem měl otřes mozku a při prvním zápase po uzdravení jsem ho chytil znovu. Od té doby hraji s košíkem. (úsměv)