Od turné po kantonech země Helvétského kříže si slibovali budějovičtí trenéři Vladimír Caldr a Jan Neliba jediné - sehrát zápasy s co možná nejkvalitnějšími soupeři. A právě konfrontace s Luganem, Chabarovskem a Ženevou vyvolala ve tváři nejednoho fanouška HC České Budějovice údiv. Celkové resumé znělo - jedna v závěru vydřená remíza, dvě porážky a celkové skóre 6:12. „No, já si myslím, že jsme se alespoň probrali z té letargie, v níž jsme poslední dobou byli. Například Lugano nám ukázalo, jak se má hrát," hodnotí s trpkým úsměvem na tváři Bělohlav švýcarské vystoupení. Kámen úrazu všech zápasů pak spatřoval v rozdílu mezi vyloučenými na straně Švýcarů, popřípadě Rusů a na straně buějovických hokejistů. „My jsme tam většinu gólů inkasovali v oslabení, takže jsme všichni jasně viděli, že takhle se to prostě hrát nedá! Musíme hrát disciplinovaněji," vidí Radek Bělohlav východisko. Přes krajně nepříznivou bilanci si ale trenér Caldr pochvaloval úroveň jednotlivých střetnutí, vyzdvihl pak především bojovnost svých svěřenců za nepříznivého stavu. Letní posila z Pražské Sparty, Radek Bělohlav, jeho slova jen potvrzuje. „My jsme tam skutečně hráli vyrovnané zápasy, s Chabarovskem jsme byli dokonce i lepší, ale vždy jsme dostali góly v oslabení a bylo po zápase," míní pravé křídlo druhé formace.

Již před odjezdem českobudějovického celku se hodně diskutoval fakt, jak moc se může na výkonu červenobílých podepsat vysokohorské prostředí, v němž se měly jednotlivé zápasy odehrát. Sám zkušený hokejista si klimatických rozdílů nevšiml. „Mluvilo se hlavně o Luganu, co? Ale ani to Lugano není moc nahoře. Snad jedině s Chabarovskem jsme hráli v tisíci metrech, a to není nic hrozného," kroutí hlavou hokejista, který se dvěma přesnými zásahy stal nejlepším střelcem Jihočechů na švýcarském zájezdu. Největším problémem tak bylo podle jeho vlastních slov únavné cestování k zápasům, jež zpravidla začínaly až ve 20.15 hodin středoevropského času. „Minimální cesta byla 170 kilometrů až 250 kilometrů! To znamená jediné. Do střediska jsme dorazili ve tři hodiny ráno, potrénovali jsme, hned jsme naskočili do autobusu a zase jsme jeli těch dvěstě kilometrů někam jinam. Pak je samozřejmě velmi náročné udržet se v kondici," popisuje své cestovatelské zkušenosti třiatřicetiletá opora českobudějovického mančaftu.

Pro Radka Bělohlava nebyl seriál přípravných zápasů ve Švýcarsku první akcí svého druhu. Podobného zájezdu se s českobudějovickým klubem účastnil už v rámci přípravy 2000. Zvláštní změny ve hře švýcarských mužstev si nevšiml, „Já bych řekl, že švýcarský hokej je stále na stejné, velmi dobré úrovni. Působí tam totiž velmi mnoho kvalitních hráčů," soudí. Přesto však Jihočechům vyšlo turné v roce 2000 daleko lépe než to, které absolovovali téměř před dvěma týdny. Z pěti zápasů tři vyhráli a dvakrát odešli poraženi, zatímco letos se z výhry radoval tým z Jihočeské metropole pouze jednou, navíc proti slabému Vispu. „Nevím co k tomu říct, já osobně si myslím, že letos jsme hráli s minimálně stejně kvalitními soupeři. A pokud vezmeme tu absolutní špičku, tak je sice pravda, že jsme s Luganem 2:6 prohráli a Zug jsme tehdy 5:1 porazili, jenže Lugano se mi jevilo daleko lépe než Zug," přemítá Radek Bělohlav, který 30.srpna 2000 právě proti Zugu přispěl k výhře jedním gólem.

„Ve Švýcarsku potřebujeme dát dohromady základní sestavu. Ke dvojicím, které už máme pohromadě, potřebujeme dohledat křídla," tvrdil před odjezdem na západ Evropy trenér Jan Neliba. A právě Radek Bělohlav se stal prakticky jediným hráčem, co během celé akce našel své nové spoluhráče do útoku. Po nevydařeném vystoupení proti Luganu jej trenérské duo Caldr - Neliba zařadilo do druhé formace k Martinu Štrbovi a Luboši Robovi. „Tato možnost se dle mého názoru nabízela hned od začátku, ale trenéři to chtěli v přípravě nějak rozložit. Pro mě je pochopitelně lepší hrát vedle nich, ale také nic není konečné, ještě se stále může něco změnit - jde hlavně o to, aby šlapal tým," uvažuje nesobecky mistr extraligy z roku 2002. Podle něj ani není problém v rozdělení úkolů v celém útoku. Formace Rob - Štrba - Bělohlav pracuje přesně podle strategie, kterou do celku vnesla nová trenérská dvojice. „Jak jsem říkal, tohle vše je dané systémem, jakým klub hraje. Luboš brání a já s Martinem se máme starat o útočení. To není stereotyp, může se to různě měnit, ale klubová filozofie mluví o tom, že levá křídla brání," vysvětluje Bělohlav.

Poslední přípravné utkání v létě 2003 čeká budějovické borce v pátek, kdy je od pěti hodin prověří celek Písku. Ten bude chtít jistě odčinit potupný pětigólový příděl, který mu na cestu na sever jižních Čech přibalila 1.srpna mladíky prošpikovaná českobudějovická sestava. Pátého září bude vše jinak, v Budvar aréně vyjede proti Písku maximálně soustředěný a kompletní celek. „Teď to už před extraligou graduje, je to poslední zápas přípravy a my do toho určitě půjdeme naplno," slibuje Bělohlav, podle něhož by svou roli neměla hrát ani únava z náročného švýcarského turné. „Tu jsme už stihli vybruslit," usmívá se mistr světa z Vídně 1996.