03.01.2016, Miroslav Mayer

Populární Plante slaví sedmdesátku

ČESKÉ BUDĚJOVICE — Pokud bychom hledali legendy v brankovišti Českých Budějovic, určitě bychom se museli zastavit u muže, který za Motor odchytal třináct sezón, většinou na pozici jedničky a působil v klubu až do odchodu do důchodu jako funkcionář. V brance byl nepřehlédnutelný nejen pro svoji postavu, ale i pro své výkony. Žijící legenda Motoru, která právě slaví sedmdesátiny – Vladimír Plánička.

Budoucí brankářská legenda Vladimír Plánička se do branky postavila až v patnácti letech. Stalo se tak v Baníku Ostrava a jak to tak bývá, pomohla k tomu náhoda. Jeho bratr byl učitel na učilišti a jednou mu řekl, že jejich hokejovému týmu chybí brankář, tak že by to mohl zkusit. Do té doby v brance nikdy nestál a hokej hrál jen rekreačně jako útočník. „Bratr mi dal výstroj a řekl, abych přišel v pět ráno na zimní stadión. Ve tři jsem šel na tramvaj, abych to stihl. Po nás měli trénink dorostenci Baníku a jejich trenér mi řekl, abych na ledě rovnou zůstal.“ Netrvalo dlouho a dlouhán v brance hrál nejvyšší dorosteneckou soutěž. V brance už zůstal natrvalo.

Na vojnu narukoval do Jihlavy. Původně měl jít rovnou do Košic, kde byl tehdy vojenský klub, ale v té době se uvažovalo o jeho zrušení a přechodu na civilní klub, a tak musel do Jihlavy. Vypadalo to, že by mohl v Jihlavě zůstat, ale nakonec dostal přednost plzeňský Hovora a Plánička putoval do Košic, kde vojenský klub ještě pokračoval. V té době byl jedničkou Jiří Holeček a za ním to neznámý mladík neměl zrovna lehké. Svůj první ligový zápas odchytal na Spartě, když po první třetině střídal zraněného Holečka. Zápas se mu povedl a Košice vezly z Prahy vítězství.

Na východě republiky nakonec zůstal celé tři roky. „To bylo kvůli tomu, že Holeček po každé sezoně hlásil přestup, že končí a jde jinam. Oni ho pak přemlouvali a Jirka zase zůstal.“ Právě díky Jiřímu Holečkovi skončil nakonec Vladimír Plánička v Českých Budějovicích. Už asi málokdo dnes ví, že Jiří Holeček podepsal i přestupní lístky do Motoru, jenže pak si to zase rozmyslel. Do Košic se navíc vracel další skvělý brankář Pavol Svitana, a tak místo Holečka putoval na jih Čech právě Plánička, zatím na hostování.

Ještě z Košic pochází i přezdívka, která Vladimírovi zůstala po celý život. „Sledovali jsme výsledky NHL a tam chytal Jacques Plante. Tehdy to byl jeden z nejlepších gólmanů světa a můj spoluhráč Pepa Pagáč z Gottwaldova říkal: "Hele, ty jsi taky Žakueš Plante!“ A od té doby už mi to zůstalo. To bylo v roce 1966.“

Začátky v Českých Budějovicích byly na dnešní dobu nezvyklé a humorné. Problém byl s bruslemi. „Klub pro mě nemohl sehnat brusle. Já mám totiž velkou nohu a museli mi je nechat šít. Když přišly, tak je fotili do novin, že tak velké brusle nikdo neviděl.“

Motor tehdy zrovna spadl do druhé ligy, ale nechtěl se v ní dlouho zdržet. Za celou sezonu mužstvo v druhé lize neprohrálo a kralovalo celé soutěži. Problém byl jen na začátku kvalifikace v boji o první ligu. „První zápas jsme doma remizovali s Karvinou a báli jsme se, že to třeba nevyjde. Pak jsme se ale rozjeli a mohli jsme slavit návrat do nejvyšší soutěže.“

Postup se podařil, ale situace se začala komplikovat. „Ještě v Košicích jsem podepsal čistý přestupní lístek a Košice tam pak dopsaly – Vítkovice. Ty tehdy zrovna spadly do druhé ligy a chtěly mě, protože jsem byl z Ostravy. Já jsem řekl, že jsem tady a že nikam nechci.“ Vítkovice ovšem přestupní lístek na svaz podaly a vše se muselo řešit přímo na hokejovém svazu. Nakonec se vše podařilo urovnat a dotáhnout do konce přestup z Košic do Českých Budějovic. Od srpna 1969 se i s rodinou přestěhoval do města na soutoku Malše s Vltavou a stal se z něj definitivně Jihočech.

Postupovou sezonu trénoval mužstvo Vlastimil Hajšman. Od roku 1971 se stal trenérem týmu Luděk Bukač. „Ligu tehdy hrálo jen deset týmů, my jsme skončili šestí, Sparta byla až za námi a Bukač byl spokojený. To jsme hráli výborné zápasy, zrovna na Spartě jsme vyhráli 3:2 a tam běžně chodilo dvanáct tisíc diváků. I na nás tehdy chodilo devět tisíc a bylo vyprodáno.“ Zájem o hokej byl tehdy v celé republice velký a diváci na zápasy chodili.

Kdo by si myslel, že největším rivalem Motoru byla právě Sparta nebo Dukla Jihlava, ten by se mýlil. Nejprestižnějším soupeřem bylo Brno. „Brňáci si z nás dělali doslova legraci. To nebylo možné. Ještě jsme zažili "Kometu" v její velké době a to dávala šest, sedm gólů běžně. Jarda Jiřík byl před brankou a píchal mě do betonu, já se otočil a už jsem měl puk v brance. V každém týmu byl někdo, na koho lidi do ochozů chodili. Na Slovan se chodilo na Golonku, na Spartu na Šímu a na Jihlavu na Jardu Holíka."

Mezi lety 1974 až 1976 musel post jedničky přenechat Jaroslavu Jágrovi, kterého si jako prvního brankáře vybral tehdejší trenér Slavomír Bartoň a Plante se do branky dostával jen málo. „Nedalo se nic dělat. Já jsem trénoval stále stejně a když se Jardovi nepovedl zápas, šel jsem do branky a zachytal jsem. Byl jsem loajální a měl jsem dobrý pocit, že pokud jsem dostal šanci, tak se mi dařilo.“

V roce 1976 se hrál Kanadský pohár a spoluhráči a reprezentanti Dvořák a Pouzar přivezli Pláničkovi první opravdové brankářské brusle. “Bylo mi už třicet let, ale já jsem nadšením nespal. První zápas jsme jeli na Slovan a vyhráli jsme 2:1. Cítil jsem se úplně neskutečně. Ta sezona se mi pak hodně povedla.“ Právě díky vynikající formě měl jet s reprezentačním B výběrem na turnaj do Kanady, ale nakonec se nedočkal. Tehdy se mužstvo před zápasem rozbruslovalo bez výstroje a právě při rozbruslení se nešťastně srazil s Edelmanem. Druhý den mu v nemocnici operovali rameno a bylo po zájezdu do Kanady. Přesto si za reprezentační B tým pár zápasů připsal, ale do A týmu se nikdy nepodíval.

Před sezónou 1980/81 ukončil Jaroslav Jágr kariéru a na poslední chvíli se v týmu objevil Ladislav Gula. Ten měl být připravený jako dvojka, ale v přípravě si Vladimír poranil záda a do branky se tak postavil příchozí novic. Zkušeného kolegu už do branky prakticky nepustil. „On chytal skvěle, formu měl jako blázen. Já jsem chodil jen na nájezdy. Celý zápas jsem byl zachumlaný v dece, a když byly penalty, tak jsem šel. Docela se mi na ně dařilo, dvakrát ze dvou pokusů jsem je pomohl vyhrát."

Mužstvo tehdy cítilo, že titul je blízko, ale nakonec se to nepodařilo. „Ten konec sezony měl trochu hořkou příchuť. V posledním zápase jsme vyhráli s Litvínovem 2:0 a Vítkovice prohrávaly v Gottwaldově 1:2. Pak se záhadně rozbila rolba a když už Vítkovice věděly, že my jsme vyhráli, zápas „zázračně“ otočily a titul byl jejich.“

Následující sezona byla poslední. Tam, kde svoji ligovou kariéru začal, ji symbolicky i skončil. „Poslední zápas jsem odehrál na Spartě a poslední branku mi dal Peter Ihnačák. Prohráli jsme 1:5, měl jsem problémy s dýcháním a už jsem tu sezonu ani celou nedochytal.“

Po skončení hráčské kariéry neměl ani moc času přemýšlet, co dál. Karel Pražák ho hned zapojil do dění kolem týmu. Stále byl oficiálně zaměstnancem Motoru, ale pracoval pro klub. Zrovna končil sekretář klubu a Plante tak nastoupil místo něj. Místo o útočníky soupeře se tak staral o registrace.

Na této pozici zažil i jednu horkou chvilku. Bylo to v době, kdy se Radek Ťoupal vracel z Finska zpět do Českých Budějovic. Finský klub za něj požadoval finanční náhradu, kterou klub uhradil. Jenže finský klub neposlal potvrzení, že peníze dorazily. Dokonce nahlásili na ČSLH, že jim jihočeský klub dluží peníze. “Radek už samozřejmě za nás hrál a hrozilo nám, že nám odečtou body za neoprávněný start. Tři dni to vypadalo, že nám zkontumují čtyři nebo pět zápasů. Nakonec se to řešilo až na IIHF ve Švýcarsku a tam řekli, že jsme vše udělali dobře a nic se nekontumovalo. Než se to vyřešilo, vypadalo to, že je to moje vina. Naštěstí to dobře dopadlo.“

Pokud má zavzpomínat na nejlepší parťáky z hráčské doby, tak jmenuje Františka Vápeníka, zvaného Koza, a pak také Jiřího Kolara, kterému se říkalo Manga. „S Mangou jsme spávali na pokoji. To byl neskutečný člověk. Když viděl někoho v uniformě a měl trochu upito, tak se neznal a měl z toho hodně problémů. Nakonec dopadl hodně špatně, už nežije.“

Přestože v klubu působil až do roku 2010, titulu se nedočkal ani jako hráč a ani jako funkcionář. Nejblíže k tomu bylo za trenéra Jandače v semifinále s Karlovými Vary. „To jsme měli tak krásně rozehrané a vypadalo to hodně dobře. Trochu Jandačovi zazlívám, že druhý zápas ve Varech nenechal chytat Edu Turka a dal tam Cháberu. To se nedělá. Jedničku musím nechat chytat.“

Ani po odchodu do důchodu na hokej nezanevřel a chodí do Budvar arény na všechny zápasy. „Atmosféra na zápasech je výborná a fanoušci mají rozhodně velký podíl na tom, co se tu děje.“

Pozorně sleduje i svoje následovníky v brance a je s nimi spokojen. “Kluci chytají dobře a mužstvo podrží. Kdyby měli vychytat každý zápas, to by tam ani zbytek týmu nemusel být, taky něco musí uhrát ti ostatní. Přál bych klukům, aby se tu zase hrála extraliga, vždyť sem patří!“

Statistiky Vladimíra Pláničky v Českých Budějovicích

Sezóna                                      Z  Min. Prům.     % SO   V  U
1969-70 TJ Motor České Budějovice (CZE2)   27  1545  2,06     .  4  22  1
        TJ Motor České Budějovice (CZE2,n)  6   360  1,50     .  1   5  1
1970-71 TJ Motor České Budějovice (CZE1)   27  1299  4,67     .  1   5  9
1971-72 TJ Motor České Budějovice (CZE1)   36  2067  3,66     .  1  13  6
1972-73 TJ Motor České Budějovice (CZE1)   33  1639  3,70     .  1   7 10
        TJ Motor České Budějovice (CZE1,b)  7   378  3,02     .  0   4  2
1973-74 TJ Motor České Budějovice (CZE1)   26  1389  4,02     .  0   4 10
1974-75 TJ Motor České Budějovice (CZE1)    4   148  2,43     .  0   1  7
1975-76 TJ Motor České Budějovice (CZE1)    9   232  4,14     .  0   2  8
1976-77 TJ Motor České Budějovice (CZE1)   32  1835  3,40     .  1  13  5
1977-78 TJ Motor České Budějovice (CZE1)   30  1579  3,57  89,3  0  11  6
1978-79 TJ Motor České Budějovice (CZE1)   33  1832  3,34  89,4  1  11  9
1979-80 TJ Motor České Budějovice (CZE1)   34  1808  3,52  89,5  0   8  8
1980-81 TJ Motor České Budějovice (CZE1)    5   163  5,15     .  0   2  2
1981-82 TJ Motor České Budějovice (CZE1)    4    99  2,42     .  0   1  6
Celkem (13 sezon)                         313 16373  3,47     . 10 109
Nejvyšší soutěž (12 sezon)                273 14090  3,69     .  5  78
Nižší soutěže (2 sezony)                   40  2283  2,13     .  5  31

Z - zápasy
Min. - odchytané minuty
Prům. - průměr obdržených gólů na zápas
% - procento úspěšnosti zákroků
SO - shutouty, vychytané nuly
V - výhry
U - umístění týmu v soutěži
. - údaj neznámý
p-o - play-off
n - nadstavba
b - baráž
Statistiky: Tomáš Kučera