včera, Klub
MOTORÁCKÝ PODCAST: Hodnocení sezony s Jiřím Novotným a Stanislavem Bednaříkem
04.11.2015, Karel Svoboda
Na tréninku: Přípravka
ČESKÉ BUDĚJOVICE – Koncem října jsme využili vstřícnou nabídku vedoucí českobudějovické přípravky, paní Kamily Hansové, a navštívili jsme s fotoaparátem podvečerní trénink nejmenších „Motoráků“.
Nutno dodat, že šlo o jeden z posledních bruslařských tréninků, ještě bez hokejek.
Pondělí se pomalu mění z pošmourného odpoledne na ještě pošmournější podvečer. Od automobilů na parkovišti před Budvar Arénou se začínají trousit malinké postavičky v hokejových výstrojích v doprovodu svých rodičů. Trénink přípravky začíná za pár minut.
Procházíme krčkem (Pozn.: chodba mezi Budvar Arénou a druhou tréninkovou halou, ve které jsou hráčské kabiny), kde právě probíhá suchý trénink základny B. Třeťáci pod vedením svého hlavního trenéra Jiřího Hanzala skáčou zajímavé žabáky – klasický odraz z nohou, ale s dopadem pouze na ruce. „Vy přijdete s foťákem na přípravku a já tam zrovna nebudu, mám trénink tady“, naoko vyčítá Hanzal, který je zároveň asistentem u přípravky (Pozn.: Jeho bratr Martin, který si v současnosti vydělává na složenky kdesi za velikou louží, je podle posledních statistik NHL rovněž úspěšným asistentem!).
Střídačka druhé ledové plochy se začíná plnit předškolními dětmi, nad nimi jsou ohnutí rodiče a zavazují jim brusličky. Mladí hokejoví nadšenci za chvilku nastoupí na svůj další trénink. Usměvavá Kamila Hansová, vedoucí přípravky, již sedí taky s bruslemi na střídačce a pečlivě si zapisuje docházku.
Zeptali jsme se některých borců na pár dětsky jednoduchých hokejových otázek. Filip Šnajdr: „Hokej se mi líbí. Chtěl bych být jako Jágr. Nechtěl bych být brankář“. Marek Kamiš: „Mně se líbí, jak bruslíme.“ Takřka v každé odpovědi zazní slovo Jágr, a aniž bychom se chtěli dotknout bývalého budějovického brankáře Jaroslava, s nejvyšší pravděpodobností mají kluci na mysli jeho floridského jmenovce Jaromíra. Bezkonkurenčně nejpřekvapivějším momentem je odpověď Mirečka Líbala na zdánlivě jasný dotaz, v jakém dresu by chtěl hokej hrát: „V litvínovském!“ vyhrkne a na důkaz, že to myslí vážně, si vyhrnuje červený „rozlišovák“. Pod ním má svůj žlutočerný poklad, dres litvínovské Vervy. Motoráckou čest mu zachraňuje alespoň samolepka s velkým =M= na helmě.
Na hodinách naskočilo 16.45 a ostrý hvizd jednoho z asistentů je jasným signálem pro malé nadšence, že mohou vstoupit na ledovou plochu. Následuje pětiminutové volné rozbruslení, sloužící i jako případná časová záchrana pro mírné opozdilce. Po chvilce si Kamila Hansová všechny, včetně svých tří asistentů svolává do středového kruhu a začíná samotný trénink. Děti jsou již předem rozděleny pomocí barevných rozlišovacích dresů, takže už se neztrácí čas členěním do skupin.
Nejšikovnější skupina sedmi kloučků v červených dresech míří k Radku Vondruškovi, jednomu z asistentů, který si pro sebe zabral celou třetinu. Pobyt na jeho stanovišti je zahájen zklidňujícím podřepem, následuje bruslení na šířku hřiště s různými obměnami pro nácvik stability na bruslích. Startuje se svižným bruslařským rozjezdem do poloviny, zbytek musí kloučci do podřepu a v této pozici se snaží dojet bez pádu až k mantinelu. Po chvilce následuje nácvik odrazu při jízdě vpřed, všem již známá „koloběžka“. Nechybí ani nácvik základní stability při pohybu vzad. „Postavte se proti mantinelu, pokrčte se v kolenou a rukama se odrazíte. Nezdvihej nohy, jenom se nech dovézt, kam až ti to dojede,“ instruuje aktivní hošíky Vondruška. Na konci určeného času ještě vyhlásí soutěž. „Sednete si na zadek, já někam popojedu, tam si stoupnu, vy na písknutí co nejrychleji vstanete a bruslíte ke mně. Ale musíte u mě zabrzdit“. Kluci se pro pocit vítězství mohou přetrhnout.
V prostřední třetině má mezitím na starosti šestičlennou zelenou skupinu další z asistentů, Richard Heřmánek. I tady je vidět všudypřítomný prvek nácviku stability. „Rozjedete se tak do půlky a zbytek dojedete na jedné noze. Začneme levou, dojedete na levé noze, to je ta, která je dál od bufetu. Jasný? Jedeme!“ vysvětlí své cvičení a názorně předvede. Následují cvičení s „koloběžkou“, „buřtíky“ a dalšími nácvikovými prvky pro základy bruslení.
V poslední třetině bruslí šest žlutých minihokejistů po kruhu pod bedlivým dozorem Karla Zevla, posledního z přítomných asistentů. „Tak kluci, teď zkusíte zvednout nohu a jet co nejdéle po jedné noze,“ zvyšuje obtížnost cvičení Zevl. Na závěr přidává dopravní kužely a chlapci jezdí slalom mezi nimi.
Poslední skupinu dětí v modrých rozlišovácích má na starosti Kamila Hansová, která si pro sebe zabírá druhou polovinu této třetiny. Probíhá nácvik brzdy na jedné noze. Po chvilce trenérka zavelí: „Jdeme na kruh. Zapomeňte, že máte brusle a budete po kruhu utíkat jako já!“ a následuje ostrý hvizd trenérské píšťalky. Tady je cítit důraz na disciplínu. „Míšo, nešvindluj!“, „Kdo vám řekl, že máte padat!“ „Výborně, tohle je ono!“. Po chvilce přijdou ke slovu i hokejové branky, ale nikoliv jako klece, do kterých je třeba vsítit gól, ale prozatím v pomocných rolích překážek pro objíždění. Kolekci cviků zakončuje jízda vpřed s poklekem na jedno koleno a zdvihu bez pomoci rukou.
Po více než dvaceti minutách intenzivního pohybu na všech stanovištích zazní šéftrenérčina píšťalka, což je jasný signál pro vystřídání stanovišť. Nejprve ale všichni prckové zamíří směrem ke střídačce na potřebnou dávku osvěžení. Tam na ně čekají připravení rodiče s plastovými lahvemi a akce „napajedla“ může začít.
„Máme trénink rozdělený na tři úseky, takže se děti během tréninku napijí dvakrát. První část úmyslně nechávám nejdelší, protože děti jsou ještě plné energie a nejvíce se koncentrují. Na konci tréninku se již projevuje únava a ztrácí se koncentrace, takže závěrem zařazujeme spíše oddychové hry“ vysvětluje paní Hansová. Přesouvání skupinek mezi stanovišti probíhá zábavnou formou. Skupinka utvoří „vláček“ a svým trenérem je pomalu odtažena na nové stanoviště.
Vyměněné skupinky pokračují na „nových stanovištích“. V poslední desetiminutovce se naplňují slova o únavě a o hrách. Richard Heřmánek zařazuje hru s plížením, u Karla Zevla se válejí sudy a soutěží ve vstávání a Kamila Hansová zařadila klasickou hru „na babu“ v kruhu. Těsně před koncem tréninku následuje závěrečné shromáždění ve středovém kruhu, krátké zhodnocení paní Hansovou a nezbytný hokejový pokřik pod vedením asistentů.
Trénink končí, při odchodu na střídačku dostává každý z kloučků malou sladkost jako odměnu za dnešní dřinu. Je hezké pozorovat, že i v dnešní přetechnizované době plné pasivních nástrah, dokáže tak jednoduchá a přirozená věc, jakou je pohyb, rozzářit tolik dětských očí, nadchnout jejich srdce a vyloudit jim na tváři spokojený úsměv.
