07.06.2003, Antonín Vansa

Příští rok bych se chtěl dotknout třicetigólové hranice, přeje si Kotalík

Ještě loni spíše českobudějovický rodák Aleš Kotalík v NHL paběrkoval a nasbíral 5 kanadských bodů. Letos jej však potkal téměř sedmisetprocentní nárůst bodů, který jej ihned katapultoval mezi uznávanou elitu v nejlepší soutěži světa! Sám Kotalík se ale za hvězdu nepovažuje, „Necítím se být hvězdou a asi ani nemám proč," směje se nejproduktivnější hráč HC České Budějovice pro sezonu 2000/01.

Ale ta letošní bodová exploze k tomu označení přímo vybízí...
No...je pravda, že letos mi to šlo. Nasbíral jsem 35 bodů, ale dal jsem hlavně hodně branek.

Dalo by se najít vůbec nějaké vysvětlení pro tu letošní bodovou smršť?
Loni jsem v Buffalu dostal šanci jen na 13 zápasů a dá se říci, že jsem se jen oťukával s tou ligou a letos jsem z toho hodně těžil. Navíc v létě jsem se připravoval až abnormálně, tak abych na tom kempu začátkem září uspěl. V kempu mi to šlo, skončil jsem jako druhý nejlepší střelec týmu, ale v posledním cutu jsem z prvního týmu vypadl. Lidé kolem mě mi říkali, abych se na to vykašlal a vrátil se domů, ale já jsem chtěl ještě vydržet, protože jsem věděl, že na to mám. Po šesti odehraných zápasech na farmě jsem byl povolaný na trip do Kanady a tam se mi podařilo dát nějaké branky. Trenér mi pak začal více věřit a já jsem se časem posouval sestavou vzhůru a závěr ročníku jsem už odehrál po boku těch nejlepších. Myslím si, že to jak uspějete, hodně souvisí s tím, jak vám věří trenér a s jakými spoluhráči hrajete.

Kde jste bral síly k tomu hrát na farmě, když jste v kempu uspěl daleko lépe, než ostřílení borci z NHL?
Ono je to trochu jinak. Já jsem jel hned na první trip týmu, ale když jsme se vrátili zpět, tak mě odeslali na farmu s tím, že momentálně pro mě nevidí v kádru místo, ale abych na sobě dále pracoval, že ta další šance přijde. Pochopitelně, že jsem byl zklamaný, protože té přípravě na nový ročník jsem obětoval vše, dařilo se mi v kempu a říkal jsem si, co bych měl udělat více pro to, aby mě zařadili do mužstva. Nakonec jsem si řekl, že musím dále věřit a bojovat a i když se nám ve farmářském celku nedařilo, tuším že jsme vyhráli jeden zápas ze šesti, tak mě nakonec trenéři Buffala vytáhli nahoru...

Nakonec jste zjevně udělal dobře, že jste to v září nezabalil, protože na konci roku jste se mohl pyšnit ziskem 35 bodů...
No, já na ty body moc nehledím. Body dělají hráči, kteří hrají hodně přesilovek a jsou často na ledě, zatímco kluci, kteří hrají třeba 10 minut za zápas těch bodů moc udělat nemohou. Body nejsou nejdůležitější, důležité je, jaký pocit z té hry máte. Ale jinak jsem moc rád, že jsem těch bodů tolik získal! Dal jsem přes 20 gólů a řekl bych, že mě to v tom žebříčku NHL posunulo trochu výše.

Když jsem se bavil se Zdeňkem Kutlákem, mluvil o tom, že trenéři Bostonu jej vytáhli do prvního týmu jen díky výkonům na farmě. U Vás toto neplatilo?
Takhle to u mě bylo loni. Loni jsem strávil třičtvrtě sezony na farmě v Rochesteru, postupem času jsem si začal zvykat na odlišný styl hokeje i na americký styl života, až jsem se stal jedním z nejlepších hráčů Rochesteru. Proto přišla šance zahrát si v A-týmu...

Hm. Dokázal byste určit nějaký konkrétní, zlomový moment, v němž jste definitivně pronikl do NHL? Vy jste tu zmiňoval ten trip - mohl to být on?
Těžko říct. Já jsem věřil tomu, že o mě ten trenér ví a že mi nakonec dá šanci hrát za "áčko". Ta šance přišla na našem tripu do Kanady...a nějaký zlomový moment? Možná, že to bylo ve Vancouveru, kde jsem dvě minuty před koncem zápasu vyrovnal na 1:1. Pro nás byl ten bod moc důležitý a já se domnívám, že právě gól ve Vancouveru byl tím zlomovým momentem.

Pokud se nemýlím, koncem letošní sezony Vám vypršela v Buffalu smlouva...
Je to tak. Prakticky už od loňského ročníku jsem se připravoval na sezonu 2002/03, protože jsem věděl, že je jedna z nejdůležitějších v mé kariéře. Kdybych letos tak neuspěl v NHL, tak bych asi zraky obrátil k Evropě a ty nižší soutěže v Americe nehrál. Teď se mi podařila sezona, skončil jsem 3.v bodování klubu Buffala Sabres, ačkoliv jsem odehrál tak o 20 zápasů méně než ostatní. Situace se teď má tak, že vyjednáváme o nové smlouvě, která by se měla pohybovat úplně někde jinde než ta, pod kterou jsem hrál uplynulé dva roky.

Když už jsme u té smlouvy, necítíte, že by bankrotující Buffalo...
...no já tyhle řeči nemám rád. To se sice říká, novináři v Americe to hodně rozmazávají, ale my hráči jsme žádné finanční potíže nepocítili. Jakmile má totiž nějaký klub problémy, tak to platí NHL z nějakých svých fondů, takže my hráči jsme byli naprosto v pohodě. Navíc teď už je to passé, protože si nás koupil miliardář Thomas Golisano, který patří mezi 130 nejbohatších lidí Ameriky, má to jako své hobby a chce s tím týmem udělat úspěch. Musím říci, že k budoucnosti vzhlížím s velkým optismem!

Já měl na mysli spíše to, zda Vám Buffalo, které hraje na spodku tabulky není malé?
Jak říkám, vzhlížím k budoucnosti s optimismem. Se mnou snad nebude problém dohodnout se na nové smlouvě, snad se podaří podepsat i nějaké volné hráče a myslím, že bychom ten tým mohli mít příští rok dobrý. Buffalo nemá špatně poskládaný celek, což se ostatně prokázalo koncem sezony, kdy jsme patřili mezi 5 nejlepších celků NHL!

Takže nehrozí, že by Aleš Kotalík vyjednával o nové smlouvě s někým jiným, než s Buffalem Sabres?
Ono je to trochu jinak než tady. Tam jsou různé skupiny volných agentů a já patřím mezi skupinu takzvaných chráněných agentů, což znamená, že Buffalo na mě má stále práva, i přesto, že nemám podepsaný nový kontrakt a já ani nesmím vyjednávat s někým jiným.

Co život v U.S.A.? Jste v Americe již druhým rokem, zvykl jste si?
Tuto sezonu vůbec nepočítám, protože to bylo úplně v pohodě. Já jsem měl angličtinu na gymnáziu a párkrát jsem jel do Ameriky s přáteli, takže s řečí jsem žádné problémy neměl.

Ta řeč asi bude v Buffalu hodně potřeba. V Buffalu vždy působilo hodně Čechů, ale po odchodu Václava Varaďi jste v týmu ze zástupců České republiky osiřel...
Já jsem se ze začátku hodně kamarádil s Miro Šatanem, ale on je trošku jiný typ člověka než já, takže teď spíše držím s těmi mladými kluky v týmu. Samozřejmě, že když byl v mužstvu ještě Venca Varaďa, tak jsem trávil hodně času s ním, ale potom jej vyměnili do Ottawy, což mu moc přeju, aby si zahrál třeba jednou i to finále o Stanley cup. Teď jsem z Čechů v týmu osiřel, ale na farmě je spoustu Čechů a Slováků, takže doufám, že se nějaký z nich dostane nahoru.

Právě ve farmářském celku Buffala Sabres, v Rochesteru, hraje i další odchovanec jihočeského hokeje Jiří Novotný. Jste spolu nějak v kontaktu?
Určitě ano. Jsme od sebe vzdáleni tak hodinu jízdy autem po dálnici. Ale jsem v kontaktu nejen s Jirkou Novotným, ale i Karlem Mošovským, který také kdysi hrával v Budějovicích, byl tam i Jarda Kristek, který myslím teď podepsal Spartě, je tam Slovák Milan Bartovič...těch lidí je tam hodně a kontakt jsem s nimi určitě udržoval, protože mi prostě chybělo to, promluvit si s někým česky. Teď jen doufám, že některý z nich se dostane nahoru do týmu, abych si s někým mohl popovídat i na tripech a tak.

Kdybych ale přeci jen zůstal o osoby Jirky Novotného. Jste v Americe déle než on, pomáhal jste mu nějakým způsobem?
Nevím jestli jsem mu pomohl, to musí posoudit on! Ale určitě jsem se mu snažil pomoct, protože to neměl jednoduché. On byl draftován hned v prvním kole a také tam na něj tak pohlíželi, jenže u něj byl problém s řečí a přizpůsobivostí na americký styl hokeje. Myslím si, že první sezonu přestál velmi slušně a věřím, že když na sobě přes léto zapracuje, tak by mohl příští rok do té NHL nakouknout. Ale jestli jsem mu nějak pomohl, to se zeptej jeho...

Rád bych se teď dostal k tomu, co se tady v Čechách hodně diskutovalo před Mistrovství světa, a to je otázka Vaší nominace. Prý Vám agent nedoporučil hrát, je to pravda?
Těch hlasů na mou adresu se objevilo hodně a hodně jich bylo zcestných a nepravdivých, a to i z úst trenéra reprezentace a managmentu reprezentace. Musím říct, že mě to hodně mrzelo, protože já jsem s trenérem Lenerem mluvil a on věděl o tom, že jsem předposlední zápas v NHL inkasoval střední otřes mozku a proto jsem se z přípravy na Mistrovství světa omluvil. Trenér to tak pochopil a věděli to i moji agenti, kteří mi doporučili, abych i díky tomu zranění neabsolovoval přípravu národního mužstva. Rozhodně to nebylo tak, jak se tady říkalo, že nekomunikuji s managmentem národního mužstva. Kdybych byl zdravý a vedení mi zavolalo, abych přijel hrát na Mistrovství světa, tak bych bez váhání přijel. Jenže já nechci riskovat své zdraví, protože vím, že kvůli podobnému zranění, jako jsem utrpěl já, muselo ukončit kariéru několik hokejistů, co uspěchali návrat na led.

Abych se přiznal, tak o tom Vašem zranění slyším poprvé. Mrzí Vás hodně, že Vás vedení reprezentace prezentovalo takhle negativně v médiích?
Určitě mě to hodně mrzí a nechápu to. Já jsem mluvil jak s trenérem Lenerem, tak i Mariánem Jelínkem a oba dva věděli ten důvod proč jsem nepřijel. Proto nerozumím tomu, proč v médiích prezentovali to, že se mnou nebyli v dostatečném kontaktu - proti tomu já se musím ohradit. Nedělá to dobré jméno mě, ani lidem kolem reprezentace...

Může mít tato situace nějaký vliv na Vaše další působení v reprezentaci?
Já pevně doufám, že ne...

...já spíše myslím z té Vaší strany...
...tak to určitě ne. Já nejsem uražený, ale nechápu to. Možná, že je ta jejich reakce způsobená i neúspěchem národního týmu na Mistrovství světa. Já teď jen doufám, že budu mít šanci si s trenérem Lenerem někdy v létě popovídat a vyříkat si to, aby nevznikl nějaký problém mezi námi do budoucna - aby mě trenér nepřehlížel, když se mi bude dařit.

Mluvíte o neúspěch národního týmu. Co říkáte výkonům reprezentace?
Já si osobně myslím, že ten tým byl poskládaný dobře. Ale abych se přiznal, tak jsem to mistrovství nějak moc nesledoval. Můžu za sebe říct jen to, že podle mě by velmoc, jako je Česká republika, medaili mít měla! Bez medaile se podle mě jedná o neúspěch.

Jak hodláte vyplnit dlouhou přestávku mezi koncem sezony a kempem?
Já jsem přijel už asi 10.dubna, měsíc jsem si dal volno, i kvůli tomu otřesu mozku. Zpočátku jsem měl trochu strach, jak se budu cítit po fyzické stránce, ale naštěstí se cítím výborně. Připravuji se stejně jako loni s Lukášem Zíbem, a teď jsme k sobě přibrali i Jirku Novotného, protože mám osobní zájem na tom, aby trochu zesílil, aby byl dobře připravený na tu sezonu. Model přípravy máme podle mě dobrý, pojedeme přes celý červen, pak si dáme týden pauzu a vyjedeme na led s týmem Romana Turka, který sehraje 25.července v Budvar aréně přípravné utkání proti českobudějovickému HC. Já se na ten zápas moc těším, takže doufám, že přijdou lidé, naplní tu halu a bude to skvělá show. A co bude dál? Pan Pařízek se vyjádřil v tom smyslu, že se nám, klukům z Ameriky, pokusí vyhradit denně hodinu ledu v Budvar aréně, abychom se mohli připravovat. A když to nevyjde, tak doufám, že by mě vedení nechalo trénovat dopoledne s týmem...nehledě na to, že když se nedohodnu do září na nové smlouvě, tak mohu hrát tady za Budějovice. Už jsem o tom s panem Pařízkem mluvil a jsme spolu dohodnutí. Ale doufám, že podepíšu novou smlouvu za mořem...zatím nechci nic říkat, protože je vše v jednání a je to strašně daleko.

Ročník 2002/03 se Vám velmi vydařil. Jaký je Váš cíl pro tu následující sezonu?
Já nevím. Já jsem třeba měl letos hrozně málo přihrávek, protože ty přihrávky co připisují jiným, tak mě je nepřipisovali, čímž jsem také pár bodů ztratil (smích). Ale jak říkám, pro mě je rozhodující, jak se budu cítit já sám. Ale když už jsem letos pokořil tu dvacetigólovou hranici, tak bych se rád dotkl příští rok třicítky a hlavně bych tím rád pomohl týmu nahoru. To je můj cíl pro příští rok.

Tak ať se Vám to povede! Díky moc.