Zápas měl jednu velikou osobnost. „Moje pocity jsou vcelku dobré," hodnotí stručně svou extraligovou premiéru písecký obránce Zbyněk Neckář. V týmu se objevil dost neočekávaně a mnozí diváci si hráče s číslem 29 na zádech všimli poprvé všimli až ve 41.minutě, kdy se poprvé objevil po boku Daniela Babky. „Budějovice si mě zavolaly, protože nemají momentálně moc obránců," odpovídá neurčitě Neckář na dotaz ohledně střídavého startu. Svůj extraligový deníček začal psát hned při prvním střídání v závěrečné třetině, „Trenéři mi před třetí třetinou řekli, abych se rozvičil a šel hrát," popisuje chvíli, kdy se dozvěděl, že si poprvé v životě zahraje extraligu. Trenér Liška jej postavil vedle pilíře zadních řad Dana Babky - bylo těžké sehrát se s hráčem, se kterým se viděl teprve hodinu před zápasem? „Dan mi tam hodně pomáhal, takže na spolupráci s ním si nemohu v žádném případě stěžovat," chválí svého kolegu bratr slavnějšího Stanislava, jež působí v zámoří. Zařazení Zbyňka Neckáře do zápasu mělo blahodárný vliv v útočné fázi. Hned ve 44.minutě ukázal slavnějším spoluhráčům, jak překonat Adama Svobodu, „Přijížděl jsem k modré, odrazil se ke mě puk, chtěl jsem to ještě někomu nahrát, ale nikdo tam nebyl. Tak jsem to vystřelil a gólmanu to prošlo mezi nohama," říká hokejista, jež má v budějovickém mužstvu zatím nejvyšší produktivitu střelby - 100%. Jenže kvalitní střelba byla opět to, proč se nepovedlo porazit soupeře, „Trenéři nám hodně říkali, abychom stříleli na branku, protože jsme ve druhé třetině skoro nevystřelili," poukazuje na jednu z bolestí Budějovic Neckář. Svou premiéru si trošku pokazil v 51.minutě, kdy svou váhavostí nabídl "perníkářům" rozhodující gól, „S pukem jsem šel zbytečně dozadu, teď už vím, že jsem to měl hodit o mantinel. Jasně moje chyba," těžko hledá slova Neckář. Nutno říci, že gól na 1:3 byl jedinou kaňkou na jeho dobrém výkonu.

Zklamaný byl určitě i křídelní útočník Zdeněk Ondřej, ten sleduje příčinu neúspěchu v jedné věci, „Nedali jsme góly," zasměje se a vzápětí se vážně pouští do rozboru zápasu, „První třetinu jsme měli velmi dobrou, měli jsme šance, ale nedali jsme je," soudí Ondřej, jež v první třetině mohl otevřít skóre. Dvě šance v rozmezí 10 vteřin však skončily neúspěchem, „Po střele Honzy Slavíka, jsem zpracoval puk, stáhnul jsem ho do strany a stál jsem před prázdnou brankou. Jenže jsem to napálil do tyčky, nebo kam to bylo," obrací oči vsloup Ondřej při vzpomínce na první velikou šanci a k té druhé říká, „Pak mi to tam ještě vracel Tůra, ale já jsem zase netrefil branku. Hrozně mě to štve," neskrývá zklamání silově výborně vybavený útočník. Hru Pardubic viděl bojovný hráč jednoznačně, „Ve druhé třetině dali dva góly a pak to už jenom betonovali, bylo vidět, že se nikam nehrnuli a jen čekali na naše chyby. Prostě se v té poslední třetině nedalo vůbec kombinovat a bylo strašně těžké projít přes to střední pásmo," soudí Ondřej a za pravdu mu dává fakt 11 zakázaných uvolnění během poslední třetiny ze strany lídra extraligy. Odchovanec jindřichohradeckého hokeje zažil proti Pardubicím příjemné putování sestavou. Začal sice ve čtvrté formaci, ale po zranění Petra Míky a stažení čtvrté lajny v 8.minutě zápasu, se posunul až do prvního útoku, „Trošku mi to zvedlo náladu, protože zažívám sezonu, že jednou jsem nahoře a jednou dole. Ta moje psychika není zrovna ideální a určitě jsem se cítil lépe, když jsem mohl být více na ledě," pousměje se sympatický útočník HC České Budějovice.

Bok po boku s bývalým budějovickým gólmanem Oldřichem Svobodou (!) vyšel obránce Jan Slavík, jež si před zápasem vítěznou statistiku vůbec neuvědomoval, „To jsem se dozvěděl až teď od tebe, ale jinak jsme o tom nevěděli a v kabině o tom asi nepadlo ani slovo," divil se úspěšnosti proti Pardubicím jihočeský bek. Ten spatřoval hlavní důvod porážky v „našem neproměňování šancí, na druhé straně fantastický brankář Svoboda a ten třetí důvod říct nemůžu, protože by mě to asi něco stálo," říká tajemně Slavík. Když už je řeč o neproměněných šancích, bylo by chybou nezmínit, že i Jan Slavík měl několik velmi dobrých šancí. Speciálně je řeč o trojšanci v 15.minutě a sympatický bek nijak neskrývá, že z toho měl být gól, „Já jsem při té střelbě nechtěl moc přemýšlet, protože já když mířím, tak to lítá všude možně. Dával jsem tedy puk hned z první, ale ten puk taky skákal všelijak...co k tomu říct, on měl i trochu štěstíčka, zatímco my při střelbě ne," posteskne si Slavík. Ohromný rozdíl mohlo vynikající obecenstvo spatřovat v rozdílech mezi přesilovými hramil „No, to je naše stará bolest. I když ten jejich gól byl náhodný, prostě byl a my v té naší přesilovce 5 na 3 jsme zase nic neudělali. Nevím, čím to je, jestli jsme nervozní, nebo co. My přesilovky trénujeme, ale při zápase nám to prostě nevychází," krčí rameny jihočeský zadák a dodává, „Máš pravdu v tom, že kdybychom tu přesilovku využili, asi by to vypadalo jinak," říká zklamaně Slavík, jež se už moc těší do Prahy na zápas se "svou" Spartu, „Hrozně se těším. Já jsem se tedy těšil už na dnešek, ale každý zápas s lepším celkem je svátek," celý se třese a doplňuje se, „Věřím, že když pořádně zabojujeme, tak zvítězíme." Nezbývá, než doufat, že se slova Jana Slavíka vyplní, protože boj o osmičku si žádá body z každého zápasu.

Jak už bývá v posledních měsících zvykem, lépe naladěni většinou vycházejí hostující hráči. Michal Mikeska byl výjimkou snad jen v tom, že nevyšel, ale vykulhal z pardubické šatny. Žádost o rozhovor přijal bez sebemenšího zaváhání a hned na úvod prozradil, „Já jsem tady vyhrál snad poprvé v životě a myslím, že většina kluků zažívala to samé. Já osobně tady působím pět let, všichni o tom pořád povídali a tak jsme rádi, že jsme konečně to "budějovické prokletí" zlomili," naráží Mikeska na fakt, že Pardubice vyhrály v Českých Budějovicích teprve podruhé v desetileté historii české ligy. Reprezentační útočník rovněž prozradil, s čím Pardubice chtěly do zápasu jít, „My jsme moc dobře věděli, co nás tu čeká, protože jsme tu v říjnu dostali náklad 3:7, navíc jsme zkazili poslední dva zápasy s Plzní a ve Zlíně. Dá se říci, že jsme potřebovali uspět a v té první třetině, kdy měly Budějovice více ze hry, jsme z toho byli trochu nervozní. Zaplaťpánbůh za to, že se vyhrálo," usmíval se krátce po utkání vysoký útočník, který moc dobře ví, v čem měly Pardubice před Jihočechy navrch, „My jsme hráli celých šedesát minut zodpovědně zezadu a spoléhali jsme na brejky, z čehož mimojiné padl i vítězný gól, ne?" tvrdí Mikeska. Pardubice mohly znovu po delší době počítat se službami Petra Sýkory, jehož návrat do sestavy byl spíše psychologickým krokem, než skutečným posílením útočných řad. Michal Mikeska však oponoval, „Petr je skvělý hráč a já se domnívám, že bylo moc cítit, že opět hraje," zlobil se v Pardubicích nesmírně populární "Mikeš". Ten se, i když nerad, vyjádřil i k výkonu rozhodčího. Obzvláště v úvodních 30 minutách si museli pardubičtí nad jeho výroky mnout ruce, poněvadž poměr vyloučených byl v tu chvíli 6:2, „Budějovičtí nás hodně drželi, hákovali a záleží jen na rozhodčím, jak k tomu zápasu přistoupí," smál se spokojený Michal Mikeska.