Příliš do zpěvu ale mladému útočníkovi nebylo, „Dneska jsme do toho utkání vstoupili nesmírně špatně, pak jsme sice hráli dvě třetiny dobře, ale když jsme nebyli schopni dát z toho našeho tlaku více než jeden gól," lomil po zápase rukama Šimánek a sám se doplnil, „Příště nesmíme hrát jen čtyřicet, ale celých šedesát minut!" Více než rozpaky vzbudil právě vstup Jihočechů do utkání. Přes dvě velmi dobré šance, to byl Vsetín, kdo se ujal vedení a na 15 minut zcela roztříštil českobudějovickým hru. Jiří Šimánek o tom soudí, „My jsme na ně chtěli vyrukovat s nátlakovým hokejem, něco jako jsme hráli ve druhé třetině, ale samotnému je mi záhadou, proč jsme se tak rozsypali," znovu kroutil nechápavě hlavou muž, který svým gólem sestřelil v neděli Málkův útok na rekord. Nedá se ani nezeptat, co se vlastně dělo v šatně budějovického celku mezi první a druhou třetinou. Jihočeský útočník tajemně říká, „Určitě tam byl trošku zvednutý hlas a já myslím, že nám to prospělo. Ve druhé třetině jsme začali hrát o poznání lépe," prozrazuje a ke svému výkonu jen narychlo podotýká, „Já můžu být spokojen jen s tím, že jsem vůbec hrál," zlobí se hokejista, který se během 50 minut prosadil ze čtvrté až do druhé formace a ke svému zdravotnímu stavu říká, „Doktoři tvrdili, že kost už je srostlá, ale ještě tři týdny chci nastupovat s plexisklem, abych zbytečně neriskoval," usměje se Šimánek a zmizí v hloučku lovců autogramů.

Prachbídnou náladu měl i další zraněný hráč, Filip Turek. Jen těžko hledal slova k právě odehranému zápasu, „My jsme hráli hrozně špatně. Obzvláště tedy první třetinu, to jsme snad ani nehráli," nešetřil kritikou Turek a litoval nevyužitých šancí v části druhé, „Tam jsme se dostali do velikého tlaku, ale nevyšlo to," pokrčil rameny centr první formace. Pro českobudějovické začíná skutečně být typické, že kdykoliv se mužstvo dostane na dosah osmičce, něco se změní a najednou to nejde. Ani Turek si to nedokázal vysvětlit, „My hrozně do toho play-off chceme, ale nevím čím to, že to najednou nejde. Možná, že nám i dnes docházely síly," smutnil Filip Turek a dodal, „Opravdu jsme byli strašně bez šťávy. My jsme tam snad jen lezli, v soubojích padali jak hrušky...prostě to bylo špatné," jakoby se na dálku omlouval fanouškům. Druhý nejproduktivnější muž klubu nastoupil znovu s bolavou rukou a na dotaz své zranění trošku upřesnil, „Z Karlových Varů mám zlomený prst, dostávám do toho injekce," říká a ukazuje skutečně zle poničený prst, „Hraji se sebezapřením, ale na to se nechci a nebudu vymlouvat," smypaticky přiznává Turek, ale přeci jen musí zranění přičíst jednu věc - svou katastrofální bilanci na buly, „Při vhazování a při střelbě je to nejhorší. To strašně bolí," postěžuje si šikovný útočník. Snad se Filipu Turkovi budou podobná zranění vyhýbat.

Jako poslední vyšel z kabiny křídelní útočník Petr Míka. On sám sice dal gól, ale jinak také asistoval asi u nejtragičtější první třetiny v podání Jihočechů v letošní sezoně, „V kabině jsme si řekli, že ten zápas nesmíme podcenit, ale první třetinu jsme nehráli dobře a těžko říci, čím to mohlo být," nezakrýval smutek z vývoje úvodní části vytáhlý útočník a na narážku ohledně dobrého úvodu poznamenal, „Měli jsme sice dvě dobré šance, ale ta přesilová hra 5 na 3 dala tomu zápasu zcela jiný rozměr. Oni se rozehráli, viděli, že jsme úplně mimo a dali ještě dva náhodné góly a 0:3 se už moc špatně otáčí," zlobil se Míka, který dal gól na 1:3 a odstartoval tak útočný rej svého týmu. Příliš radosti mu však střelecký zápis po utkání nedělal, „V tu chvíli jsem měl pochopitelně radost, začali jsme poté hrát hokej. Ale když skončí zápas výsledkem 2:4, tak ta radost z branky rychle vyprchá," zašeptal smutně slávistický odchovanec a postěžoval si i na špatně sehranou přesilovku pěti proti třem, „Tu jsme měli jednoznačně využít, ale bohužel," nenacházel vysvětlení pro hru svého mužstva a odmítl i slova o nervozitě z případného posunu na místa, zaručující play-off, „To ne. Tam je to všechno o bod a teď musíme začít bodovat, protože ty zápasy, co nás čekají, budou všechny o šest bodů," doufá v lepší zítřky již nepostradatelný článek českobudějovické sestavy.

Zatímco domácím do řeči nebylo, nová akvizice Vsetína, Radek Gardoň, štěstím jen zářil. „Včera vsetínští volali na Kladno a během hodiny se to tak nějak upeklo na střídavý start," komentuje originálně svůj návrat do extraligy šikovný centr. Ať si to chce přiznat, nebo ne, byl Radek Gardoň angažován hlavně pro to, aby zastoupil Jiřího Hudlera. „Jirku asi těžko někdo zastoupí, ale já se budu snažit abych odváděl klubu co nejlepší výkony a přispěl k tomu, aby se vedlo," naznačuje svou novou roli v týmu postavou maličký hokejista a k utkání samotnému říká, „Dneska rozhodla první třetina. My jsme k tomu přistoupili zodpovědně a je jen škoda, že tím výpadkem ve druhé třetině jsme domácí nechali dotáhnout se. Navíc v té poslední třetině jsme měli i štěstí, kdy tam Barinka nastřelil tyčku. To volalo po vyrovnání," vypisuje účet zápasu vyhlášený technik, jež za klíčový moment jednoznačně určil právě tyčku mladého obránce Barinky, „Tam měli úžasný tlak a ta tyčka nám nesmírně pomohla, ale možná, že kdyby už předtím domácí dali nějaký gól...my jsme se vlastně celou druhou třetinu jen bránili," sportovně uznal i sílu soupeře sympatický hokejista.