Rudolf Suchánek letos sbírá body jak na běžícím pásu, i když by některým hráčům kádru mohl být otcem. V celkovém součtu 18, za čtyři branky a čtrnáct asistencí. Je logické, že když se daří, všímají si úspěchů i přespolní. K tomu se váže úsměvná historka, jež se odehrála v listopadu po zápase HC ČB ve Vsetíně (4:3 pro domácí). Utkání sledoval i bývalý manažer Vsetína, v současnosti stavitel týmu Třince, Petr Husička. Když jsme se ho po zápase v útulném Snack baru na Lapači ptali, koho ze současných hráčů Budějovic by si vzal do svého kádru na sever Moravy, odpověděl jednoznačně: "Suchánka. To je borec! Možná ještě Jasečka, ale určitě Suchánka." Namítám, že mu je už čtyřicet... "Ty ..., ty asi nechodíš na hokej, co? Suchánek je borec a to si klidně na ty svoje stránky napiš!" Hm. Mně je pro změnu třiadvacet a tak už radši mlčím. Je sice pravda, že zmíněná slovní "přestřelka" se udála za bujarého pozápasového veselí, Husička však svá slova, byť se sklenkou v ruce, několikrát potvrzoval.

Ale dost už o minulosti. Rudovi jsem tuto historku odvyprávěl, ale místo radostného zavrtění v židli jsem se dočkal pouze skromné a tiché poznámky: "Jo, to potěší." I to svědčí o povaze poctivého obránce, kterému často fanoušci neprávem přiznávají nálepku agresivního bijce. Je mi jasné, že z podobných otázek už musí být unavený, přesto se ho ptám, jak se při svém věku a zápasovém vytížení (letos vynechal jenom jeden zápas) vlastně cítí. "Zdravotně se cítím dobře. Zní to možná zvláštně, ale mě ty zápasy bolí stejně jako ve dvaceti," prohlašuje statečně bývalý reprezentant. Když se ptám, jaký má recept na takovou hokejovou dlouhověkost, chvíli tápe, ale pak přeci jen zareaguje:"Vyhýbají se mi zranění. A také si zakládám na letní přípravě, která je základem všeho. Když hráč neošidí léto, vydrží se silami až do jara." Zcela originální je však v popisu své pozápasové regenerace. "My teď máme v kabinách bazén, výřivku a saunu, já ale přesto nejradši po zápase zajdu na dvě pivka. Líp si mi potom usíná," prozrazuje sympatický hokejista.

Letos už dostal do obrany třetího partnera. Po Gřegořkovi a Barinkovi s ním teď brání neprůstřelnost gólmana Aleš Kotaška. Víc než "průvan" v jeho obranné dvojici ho však víc trápí průvan ve výsledkové listině týmu. "Nám se nedaří. Tenhle tým má na páté, šesté místo. To potom nepřidá žádnému hráči. Hrajeme pod psychickým tlakem a soupeři toho využívají," připomíná nelichotivé postavení budějovického kolektivu v tabulce, jemuž patří až dvanáctá příčka, byť s minimálním odstupem na elitní osmičku.

Začal jsem minulostí, skončím budoucností. Pochopitelně se nemůžu nezeptat, jak dlouhou ještě Rudolf vidí nit své kariéry. "Já nevím. Když se mi budou vyhýbat zranění, mohla by to být i hranice devíti set utkání. S generálním manažerem Pařízkem jsem domluvený, že o případné nové smlouvě budeme jednat až po sezóně," plánuje oblíbenec budějovického kotle. Vzápětí ale odhodlaně dodává: "Budu ale hrát, pouze pokud o mě bude zájem!"