Stalo se to ve středu. Dlouholetá opora českobudějovických obranných řad se stěhovala ku Praze a opačným směrem si balil kufry právě Slavík. „Po tréninku si mě zavolal nahoru do kanceláře pan Kuneš a řekl mi, že odejdu na hostování do Budějovic," popisuje středeční dopoledne čerstvá posila budějovického týmu a vzápětí se snaží vyvrátit narážku o zklamání, „Ne, není to zklamání," horečně se dušuje, „Možná z toho, že jsem se nevešel do té kvalitní sestavy Sparty, ale určitě ne z té výměny. Já tu šanci hrát tady beru všema deseti!"

Zároveň přiznává, že úplně do cizího prostředí se nevydával. „Znám se s Petrem Míkou a Martinem Štrbou z národního mužstva, ale ostatní budu muset poznat až při trénování a při zápasech," vysvětluje Slavík, který rozhodně nepopírá odlišnosti od Sparty, „Tak určitě v každém klubu je to trochu jiné, ale zatím nějak nemůžu pochopit, proč nejsou Budějky v osmičce?" obrací rozhovor Slavík a trošku svou otázku vysvětluje, „Vždyť je tu vynikající brankář, dobří útočníci i obránci. Je tu skutečně solidní mužstvo a to 12.místo na něj nesedí."

V úterý ještě stačil za Spartu vyválčit na jihu Čech tři body a jak sám říká, v žádném případě by ho nenapadlo, že se může za jeden den objevit právě v Budějovicích. „No ani ve snu," směje se při vyslovení tohoto faktu. Již v úterý ale podle svých slov měl dost času na to, aby pozoroval svůj budoucí klub, „Stejně jsem hrál jen asi deset minut, takže já na to měl času dost," znovu se směje na celé kolo bývalý sparťanský obránce a v okamžiku již věcně dodává, „Já si nemyslím, že ta obranná hra byla špatná, protože ty góly co dostala byly víceméně náhodné," hodnotí zápas s odstupem dvou dní Jan Slavík.

Jestli se hráč na něco těšil, tak to bylo budějovické zázemí. „Řekl bych, a to jsem pár stadionů prošel, že ty kabiny jsou tady na nejvyšší úrovni," vysekává poklonu stavitelům českobudějovického skvostu a spěšně se doplňuje, „A stadion? Řekl bych, že je ještě hezčí než v Pardubkách. Tam sice mají nějaké ty televize a je to větší, ale tady to má takovou příjemnou atmosféru...prostě je to tu hezké. Já být divák, tak bych sem chodil hned!" jakoby "nosí dříví do lesa" důrazný obránce.

Hodně se mezi budějovickou hokejovou veřejností diskutovalo, kde vlastně Slavík bude nastupovat. Sám trošku nechává fanoušky nakouknout do kuchyně trenérů Lišky a Červeného. „Objevoval jsem se v pětce se Standou Procházků, Michálkem a Míkou, a v obraně s Jasečkem," poodhaluje své zařazení hokejista, který dlouhé roky působil v Americe. Své první utkání by měl sehrát v Liberci a nedočkavostí to v něm jen vře. „Už se hrozně těším. Hrajeme v Liberci a já se nemůžu dočkat," říká a dává na sobě znát, že by se nejraději ihned nazul do bruslí a vyjel na led. I on si ovšem uvědomuje, že všechno nepůjde jako po másle. Nesehrannost může přeci jen hrát svou roli. „Jo to asi jo. Já si ale myslím, že jsme takoví hráči, abychom si dokázali vyhovět a když nás nechá trenér hrát chvíli spolu, tak to bude jen lepší," maluje si lepší zítřky Slavík.