25.07.2010, Tomáš Kučera

Poslední válečný ligový mohykán Václav Lenc oslavil devadesátku!

Č. B u d ě j o v i c e - Ke čtení ani nepotřebuje brýle a do prvního patra, kde bydlí, dokáže doslova vyběhnout. Tomuhle člověku byste 90 let zkrátka rozhodně nehádali, spíše o dvacet méně. „Ale je třeba pro to něco také dělat,“ vypráví s šibalským úsměvem Václav Lenc, poslední pamětník působení Českých Budějovic ve válečné českomoravské hokejové lize. Jeho vyprávění opravdu stojí za to.

Před válkou na zamrzlé řece

Když se před druhou světovou válkou začal mladý Václav Lenc zajímat o hokej a s kamarády na zamrzlé Malši a Vltavě proháněl puk, neexistovaly ještě žádné mládežnické týmy. Kluci tak s obrovským zaujetím sledovali každý zápas tehdy nejlepšího venkovského týmu celých Čech, kterým byl AC Stadion České Budějovice. „Hlavně si vzpomínám na fantastický zápas Stadionu proti mistrům světa z USA. Den po pražském finále světového šampionátu 1933 hrál tento tým Massachusetts Rangers na slepém rameni a vyhrál jen 2:1,“ popisuje velký zážitek, který ho k hokeji ještě více přilákal. „První se z naší klukovské party dostal do ligového týmu Stadionu František Mizera, to mu bylo jen šestnáct let, pak přicházeli další, včetně mě.“

Začátek války a postup do ligy

Se začátkem druhé světové války končila jedna velká generace hokejistů jako byli Špatný, Kotous nebo Ryneš, na jejich místa přicházeli noví. Václav Lenc byl jedním z nich, hrával na levém křídle a byl v roce 1941 u toho, když si Jihočeši opětovně vybojovali postup do ligy ve dvakrát prodlužovaném duelu s Meteorem Svobodné Dvory. „Ve válečné lize hrálo tehdy jen šest celků a z toho byly vždy minimálně čtyři z Prahy, kde bylo jediné umělé kluziště. My jsme tak vždy bojovali o holou záchranu, ale pokaždé jsme uspěli,“ vzpomíná s hrdostí v hlase. Za války měl sport těžkou pozici a mladý útočník, kterému kapitán Aibl vymyslel přezdívku „Kolík“, ji měl ještě těžší. Byl totiž nuceně nasazen v Říši a pracoval a bydlel tak v Linci.

Tým AC Stadion České Budějovice v roce 1941 po postupu do ligy, Lenc v dolní řadě nalevo

Těžká válečná léta

„Naštěstí tam se mnou byli spokojeni, a tak mi dovolili jezdit na víkendy domů do Budějovic. Nemusel jsem tak s hokejem skončit, i když jsem přišel o některé zápasy.“ Celá věc vypadala tak, že Lenc nastoupil v sobotu ráno do vlaku Linec – České Budějovice, tam pak přistoupil zbytek týmu a jelo se až do Prahy. A nebo v Budějovicích nastoupil do připraveného náklaďáku a trmácel se s kamarády dál, až třeba do Ostravy. „Jednou ale měl zpáteční vlak ze zápasu v neděli zpoždění a já nestihl přípoj do Lince. To byl veliký průšvih. Naštěstí do bombardovaného Lince posílali náhradní lokomotivu, do které mě strojvedoucí vzal. Ale na hranicích jsem se musel schovat pod uhlí a vystoupit jsem musel za pomalejší jízdy ještě před Lincem. Dodnes si pamatuji, jak jsem se skutálel z náspu a šel jsem zbytek cesty pěšky,“ vzpomíná dnes už z úsměvem na dramatickou chvíli, kterou kvůli svému milovanému hokeji zažil.

S druhým českobudějovickým celkem málem až do ligy

Po skončení války se nechal přemluvit k přestupu do týmu Meteoru České Budějovice, za který hrál i fotbal. S pozdějšími hokejovými reprezentanty Španingerem a Hajšmanem tam vytvořili skvělé mužstvo. Málem se jim povedl neskutečný kousek, v roce 1949 rozhodlo jen skóre o tom, že do ligy postoupilo Královo Pole a Vítkovice. Jinak mohly mít České Budějovice v nejvyšší soutěži dva týmy! V roce 1950 se Stadion s Meteorem sloučil a Lenc se tak vrátil tam, kde začínal. Hned nato vyhrály České Budějovice poprvé a naposledy ligu, Lenc ale hrál v tom roce jen za druhé mužstvo a do prvního se znovu podíval až rok poté.

Po třicítce znovu v lize

Jako obránce odehrál pak v lize dalších sedm let a má tak ve sbírce alespoň jedno bronzové umístění. „V obraně jsme nastupovali spolu s Čeňkem Píchou jako oba bývalí útočníci, první obrana byla Vacovský – Španinger,“ a z hlavy by dal čerstvý devadesátník dohromady sestavy z mnoha ročníků, paměť mu opravdu slouží nevídaně. „Pamatuju si třeba, jak Čeněk Pícha předvedl asi 50 let před Forsbergem tu jeho slavnou olympijskou kličku z nájezdu. A historek v naší skvělé partě bylo požehnaně. Jednou třeba Sláva Němec nehrál v Olomouci moc dobře a trenér ho posadil, on si tak vzal z kabiny kabát a knížku a na střídačce si při hře četl. Ale zápas se moc dobře nevyvíjel, tak ho tam trenér na konec znovu poslal, tak Sláva zahodil rodokaps a kabát a vlétl na hřiště,“ vytahuje další a další neuvěřitelné historky vždy s úsměvem hovořící legenda.

Úřadující mistr ligy SKP České Budějovice v sezoně 1951-52, Václav Lenc v dolní řadě druhý zprava

Václav Lenc skončil v nejvyšší soutěži až v roce 1958, tedy v osmatřiceti letech, což byl tehdy unikát. Na bruslích byl pak dlouho k vidění ještě ve druhém týmu tehdejšího Slavoje a poté se věnoval trénování mládeže, až do svých 73 let! Dodnes je možné vidět legendárního hokejistu na každém zápase Mountfieldu, živě se zajímá o veškeré hokejové dění, jeho vitalita je skutečně neuvěřitelná a hodná obdivu. Přestože sám o sobě tvrdí, že byl jen hokejovým dělníkem a za deset let v nejvyšší soutěži dal jen dva góly, jeho ochota, obětavost a zejména obrovská skromnost ho právem pasuje mezi velké osobnosti jihočeského hokeje. Do desáté dekády jeho života mu nelze přát nic jiného, než zdraví, spokojenost a stejné zaujetí pro nejkrásnější hru na světě, jakou měl po celý dosavadní život.

Václav Lenc

18.7.1920


                                                      Z  G  A  B Místo
1940-41 AC Stadion Č. Budějovice (CZE2)             1-3  0  .  0   1
        AC Stadion Č. Budějovice (CZE2,p-o)         1-4  0  .  0   1
1941-42 AC Stadion Č. Budějovice (CZE1)             1-5  0  .  0   5
1942-43 AC Stadion Č. Budějovice (CZE1)             1-5  0  .  0   5
1943-44 AC Stadion Č. Budějovice (CZE1)               1  0  .  0   5
1945-46 SK Meteor Č. Budějovice (CZE4)                .  .  .  .   1
1946-47 SK Meteor Č. Budějovice (CZE3)                .  .  .  .   1
1947-48 SK Meteor Č. Budějovice (CZE2)                .  .  .  .   1
1948-49 Sokol Meteor Č. Budějovice (CZE2)           1-6  .  .  .   1
        Sokol Meteor Č. Budějovice (CZE2,p-o)       1-7  .  .  .   3
1949-50 ZSJ Meteor Rovnost Č. Budějovice (CZE2)     1-5  .  .  .   1
        ZSJ Meteor Rovnost Č. Budějovice (CZE2,p-o) 1-7  .  .  .   3
1950-51 ZSJ SKP Č. Budějovice II (CZE2)             1-7  .  .  .   1
        ZSJ SKP Č. Budějovice II (CZE2,p-o)         1-7  .  .  .   7
1951-52 ZSJ SKP Č. Budějovice (CZE1)               1-10  0  .  0   9
1952-53 ZSJ SKP Č. Budějovice (CZE1)               1-17  0  .  0   3
1953-54 DSO Slavoj Č. Budějovice (CZE1)            1-15  0  .  0   6
1954-55 DSO Slavoj Č. Budějovice (CZE1)            6-14  0  .  0   8
1955-56 DSO Slavoj Č. Budějovice (CZE1)            5-14  0  .  0  13
1956-57 DSO Slavoj Č. Budějovice (CZE1)            7-22  2  .  2   8
1957-58 DSO Slavoj Č. Budějovice (CZE1)            5-22  0  .  0  10

Celkem  Nejvyšší soutěž (10 sezon)              cca 120  2  .  2


                    
                        

Tweet