16.06.2010, Petr Novotný

Role jednoho z tahounů týmu se nebojím, říká Milan Gulaš

Č. B u d ě j o v i c e - Tak trochu nezvyklou letní přípravu zažívá budějovický útočník Milan Gulaš. Zatímco v minulých letech byl zvyklý naskočit na začátku května a absolvovat ji celou, letos trénuje v půlce června teprve druhý týden. Viníkem všeho je reprezentace, s níž se jako náhradník podíval až na mistrvoství světa, a proto po svém návratu dostal dodatečné volno. "Potřeboval jsem si odpočinout, ale teď v posledních dvou týdnech musím hodně zabrat, abych kluky dohnal," říká útočník.

Vrátil jste se do přípravy A-mužstva. Probíhá zatím všechno v pohodě?
Jedu už třetí týden a je to pro mě dost náročné. Teď už se trénuje druhý měsíc a je to v takové té maximální fázi a já měl předtím tři neděle od těžké zátěže volno. Není pak lehké se do toho dostat. Měl jsem k tomu i nějaké problém s nohou. Ale už je to v pořádu. V posledních dvou týdnech chci pořádně zabrat, abych se klukům ve fyzičce vyrovnal.

Takže jste neměl po návratu zvláštní, upravený program?
Ne. Rovnou sem do toho skočil. Nebylo to snadný. Nějaké běhání a tříminutové běhy jsou dost náročné.

Připravoval jste se nějak sám?
Měl jsem tři neděle volno a v tom volnu jsem si potřeboval hlavně odpočinout. Kemp reprezentace i mistrovství světa byly dost náročné. Trénovali jsme dvoufázově na kempu a na mistrovství to také byly klasické tréninky. Už toho taky bylo dost a potřeboval jsem si odpočinout. Nějak jsem se udržoval. Hlavně takové ty protahovací cviky, aby svaly zůstaly protáhlé.

Když jste se vrátil zpátky po mistrovství, poznal jste kabinu?
(pousměje se) Já nějaký kluky znal. S Kubou Šulcem jsem byl v reprezentaci, protože je to stejný ročník jako já. Pšurňáky (poznámka: Roman a Michal Pšurní) jsem znal oba, byl jsem s nimi v Třebíči. Novase (poznámka: Jan Novák) znám z extraligy. Abych na někoho ještě nezapomněl. Kašpiho (poznámka: Pavel Kašpařík) a všechny tyhle kluky znám. S tím vůbec nebyl žádný problém.

Takže v kabině teď můžete působit jako mazák, ne?
(směje se) Tak mazák určitě ne. Tím se nepovažuju. Tým se hodně omladil, a protože jsem tady už dlouhou dobu, tak vím, co a jak a někdo se třeba přijde zeptat, jak věci fungují a poradím mu. Ale že bych se pasoval do role mazáka, to ne.

Nemůžu se nezeptat. Dostal jste se s reprezentací až na mistrovství světa, i když jste tam do hry nezasáhl. Byl to pro vás zážitek?
Zážitek pro mě bylo už jen to, že jsem byl pozvaný do reprezentace. To pro mě byla skvělá zpráva. Jel jsem tam s tím, že ukážu, co umím, a abych ukázal stoprocentní výkon ve všech zápasech, v nichž nastoupím. Že to dopadlo, jak to dopadlo, a já se dostal na mistrovství světa, to jsem nečekal a to nečekal asi nikdo. Bylo to ale samozřejmě zaviněné tím, že se hodně kluků omluvilo.

Z mistrovství jste odjížděl týden před finále. To zamrzí, ne?
Já to takhle neberu. Všichni známí mi říkají, že mě to musí mrzet, ale mě je to víceméně jedno. Jestli tu placku mám nebo nemám, mě v tuhle chvíli netrápí. V reprezentaci byla výborná parta. V kempu jsme jezdili na víkendy domů a já se tam každý týden znovu těšil. Do dneška si myslím, že to byl hlavní důvod, proč se titul udělal. Kluci drželi hodně při sobě a bylo to tam perfektní.

Jaký měl režim hráč, který nehrál zápasy?
Nebyly to tréninky navíc. Jak se přijelo na mistrovství, svou roli jsem věděl. Byl jsem připravený, kdyby se někdo zranil. Chodili jsme s mužstvem na led, absolvovali jsme klasické tréninky. Jen po nich si nás tam Pepa Jandač nechal na dvacet minut a tam jsme si dávali do těla, abychom trochu nabrali kondici. Když se nehraje, je to znát a v zápasovém rytmu by to chybělo.

Medaili tedy nemáte, ale co jste si z mistrovství světa přivezl?
Dalo mi to hodně. Člověku to pomůže v myšlení a v přístupu k hokeji. Když tam na vlastní oči vidíte některé hráče, jak trénují a jak ke všemu přistupují, je to prostě unikátní. O Jardovi Jágrovi to všichni ví. Ale já ho do té doby neznal. Když jsem ho poznal a viděl, jak k tomu přistupuje, je to pro člověka velký motivační prvek. Co on předvádí a dokazuje v těhle letech, to je perfektní.

Myslíte si, že vám ten měsíc pomůže v další kariéře?
Myslím si, že by mi to mohlo pomoct. Je to jen na mě, jak to zužitkuju. Byla to skvělá zkušenost a byl bych moc rád, kdybych se v dalších letech do reprezentace znovu podíval, protože je to přínos.

Tým v Budějovicích se obměnil a v různých rozhovorech s trenérem Výborným nebo se sportovním manažerem Josefem Zajícem se objevují informace, že zrovna vy, byste měl být v následující sezoně tahounem mužstva. Co vy na to?
(usmívá se) Taky jsem to zaregistroval. A říkám, že se toho nebojím a určitě se na sebe roli tahouna mužstva pokusím vzít a budu pro to dělat všechno. Budu makat pro tým, abych byl platný a aby se mnou byli všichni spokojení.

Zdálo se, že podobnou roli můžete mít už v minulém ročníku. Začátek vám vyšel, ale pak přišel útlum. Co dělat pro to, aby vám tentokrát forma vydržela po celý rok?
Tohle už jsem řešil ke konci sezony. Půlku jsem měl docela dobrou, druhou už ne a dost jsem se trápil a nepadalo mi to tam. I když jsem hrál relativně dobře, góly a body nám chyběly. Chtěl bych na tom zapracovat. Když člověk nedá dva tři nebo čtyři zápasy gól, už to začíná řešit. Chtěl bych to nějak odbourat, ale ještě nevím jak. Je to těžké. Uvidím asi až v sezoně jak to všechno bude. Bude důležité, aby se dařilo týmu.

Na led je však ještě daleko a v současné době se připravujete na kolech na Šumavě. Máte zrovna výjezdy na kolech rád?
Jo, tak kolo mi vůbec nevadí. Před pár lety jsem se na tom vždycky hrozně trápil. Teď je to ale v pohodě. Tohle soustředění je takový bonbonek letní přípravy. Musí se na něm hodně zapracovat a zamakat a všichni víme, že to je těžký, ale je to potřeba. Tady se nabírá fyzička, která nám potom přijde k duhu o Vánocích. Doufám, že se to ještě obejde bez nějakých pádů a zranění, aby se nikdo nevysekal, protože každý soustředění byla podobná zkušenost.