02.06.2010, Antonín Vansa

Doufám, že má návštěva Budějovic vyjde, přeje si Andy Ference

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - Málokterý hráč se zapsal do paměti budějovických fanoušků tak, jako tenhle kanadský bojovník. V sezoně 2004 / 2005, v níž se jihočeský klub protloukal prvoligovým suterénem ve snaze urychleně se vrátit do nejvyšší soutěže, se po rozhovoru se svým tehdejším spoluhráčem z Calgary Romanem Turkem odhodlal k nečekanému kroku. Ačkoliv s manželkou Kristou očekávali narození prvního potomka, odcestoval do Českých Budějovic a výrazně přispěl k postupu do extraligy. „Často na to vzpomínám. Bylo to jedno z nejkrásnějších období mé kariéry,“ říká jednatřicetiletý zadák Bostonu Bruins Andrew Ference v exkluzivním rozhovoru pro hokejcb.cz.

Co právě děláte?
Odpočívám po sezoně. A zrovna jsem se vrátil s dcerami z návštěvy Disneylandu na Floridě.

Jste spokojený s výsledkem sezony, kterého Boston účastí v semifinále konference dosáhl?
Nejsem. Vypadli jsme v play-off a jediné, co bych považoval za úspěch, je vítězství ve Stanley Cupu. Když je člověk mladší, často sezonu hodnotí podle toho, jak vyšla jemu osobně. K tomuhle mám ve svém věku už hodně daleko. Je mi jednatřicet let, pouze vítězství v celé lize by pro mě byl úspěch.

Vnímají výsledek sezony stejně i lidé ve vedení klubu?
Můžu mluvit jen za sebe, ale myslím si, že také nejsou moc šťastní z toho, že jsme vypadli už v semifinále konference. Poslední dva roky jsme měli výborný tým, ale ani jednou jsme nedokázali přejít druhé kolo. Máme silnou skupinu mladých hráčů, výborného brankáře. Třeba bude příští sezona poslední, kdy můžeme s tímhle týmem udělat úspěch.

Proti Philadelphii jste vedli už 3 - 0 na zápasy, přesto jste sérii ztratili. Co se stalo? Kde byl podle vás klíčový bod série?
Obrovskou ztrátou bylo zranění Krejčího, ten moc chyběl. Přesto to není omluva pro to, že jsme ztratili takové vedení. To by se stávat nemělo. Philadelphia ukázala, že má výborný tým, ale problém byl spíše v tom, že jsme malinko polevili a nedokázali jsme se pak už vyrovnat jejich nasazení a touze po vítězství.

Kdo podle vás vyhraje celou NHL?
Chicago, to je teď jednoduchá volba, když v sérii vede. Mají velmi dobrý celek, ale hlavně bych to přál Mariánu Hossovi. Hrával jsem s ním v juniorské lize a vím, jaké to pro něj musí být, když už dvakrát ve finále Stanley Cupu prohrál. Ale kdo ví, nejsem žádný velký věštec. Před startem play-off jsem věřil nejvíce Vancouveru. (usmívá se)

Se svými výkony v průběhu sezony jste byl spokojený?
Povedl se nám start do sezony, ale bohužel jsem se zhruba po padesátém utkání zranil a už jsem se do konce sezony prakticky neuzdravil. Bylo to frustrující. Natrhl jsem si břišní sval, minulý týden jsem dokonce podstoupil operaci.

V sezoně jste ani jednou neskóroval. Je to tím, že máte ve hře spíše defenzivní úkoly?
Moje práce spočívá hlavně v tom, aby byl puk co nejdále od naší branky. Nikdy jsem nedával moc gólů, spíše jsem sbíral nějaké asistence.

Ale poslední branku jste vstřelil 22. února 2009 proti Tampě Bay. To už je pěkně dlouhá doba, ne? Neznervózňuje vás to?
Jak už jsem říkal, nejsem v klubu od toho, abych dával góly, mým hlavním úkolem je, aby tým góly nedostával. Ale samozřejmě bych rád nějakou branku vstřelil a bude to brzy. Chystám ji na první utkání nové sezony v Praze. (směje se)

Klíčovou postavou obrany Bostonu je dlouhán Zdeno Chára. Co byste k němu řekl?
Hrál jsem s ním v obranném páru jen párkrát. Je to velmi dobrý hráč, který je pro naše mužstvo klíčový. Pro soupeřovy útočníky musí být pěkně bolestivé se s takovým klukem srazit.

Přitom o Chárovi se ještě během jeho působení v pražské Spartě říkalo, že neumí pořádně bruslit. Překvapuje vás, jak se vypracoval?
Nevím, co se říkalo na Spartě. Každopádně jsem proti němu hrál několikrát v juniorské soutěži, když nastupoval za tým Prince George. A budu upřímný, v té době by mě v žádném případě nenapadlo, že tenhle kluk by někdy mohl hrát NHL. Strašně se vypracoval, je to až neskutečné. Jeho bruslení a obratnost se s tehdejší dobou absolutně nedá srovnávat. Když ho vidím, jak na sobě pracuje při každém tréninku, nepřekvapuje mě, že se takhle vypracoval. Obětoval hokeji strašně moc.

Vy jste 23. března podepsal s Bostonem novou smlouvu, která vám zajišťuje roční příjem ve výši 2,25 milionu dolarů ročně. Máte radost, že zůstáváte v Bostonu?
Samozřejmě, že jsem šťastný. Mám rodinu a jsem moc rád, že nemusím trávit léto tím, že se budu někam stěhovat. Z hokejového hlediska jsem také moc spokojený. Jak už jsem odpovídal dříve, máme velmi dobrý tým, výborné mladé útočníky, solidní obranu a vynikajícího brankáře. Navíc máme možnost druhé volby na letošním draftu, což je také pozitivní zpráva. I Boston jako město se mi moc líbí.

Výše smlouvy je poměrně vysoká. Odpovídá vašim představám, nebo jste čekal více?
V první řadě bych chtěl říct, že si moc vážím, že hokej je moje práce a mám právo takového výdělku. Co se týká aktuální smlouvy, je taková, jakou mi ji klub nabídl. Zástupci klubu ke mně byli upřímní, jednali se mnou fér. Vlastně ani žádné větší vyjednávání nebylo potřeba.

Po podpisu smlouvy jsem na různých diskusích zaznamenal i kritiku generálního manažera Bostonu Petera Chiarelliho, že nabídl takovou smlouvu hráči, který je častěji zraněný, než zdravý. Zaznamenal jste takové názory také?
Jediní lidé, jejichž názor mne zajímá, je můj trenér, generální manažer, moji spoluhráči a já sám. Názory ostatních mě nezajímají. Zranění jsou součást hry a nikdy jsem se necítil provinile, že se mi něco stalo. Za posledních let moje zranění byly buď natržení břišního svalu, nebo zlomenina kosti. Tyhle věci člověk neovlivní, ty se prostě stávají. A jestli tohle někdo kritizuje, je mi to jedno. Nečtu internetové diskuse, ani noviny….no dobře, trošku kecám. Čtu New York Times, ale ne hokejovou přílohu. (směje se)

Ihned po sezoně jste podstoupil operaci břišních svalů. Jak se nyní cítíte? Proběhla operace v pořádku?
Cítím se velmi dobře. Doktor mi zafixoval břišní svalstvo, zároveň odstranil spoustu malých jizev z minulosti. Řekl mi, že by problémy s břichem měli definitivně odeznít. Už se pomalu začínám připravovat na novou sezonu.

Jste tedy přesvědčen, že byste měl být příští sezonu v pořádku?
Co se týká této partie, mělo by být vše v pořádku.

Ptám se hlavně pro to, že by se Boston měl představit v rámci NHL premiere na začátku října v Praze. Předpokládám, že byste se do Prahy rád podíval…
Strašně se těším! Mám skvělou zkušenost s českým hokejem a moc se těším, že se příští rok v Praze představím. Zatím neznám přesný rozpis celého turné, ale věřím, že se mi podaří navštívit i Budějovice.

Jak vůbec hráči vnímají start NHL v Praze? Hovořil jste o tom s ostatními spoluhráči?
S každým, s kým jsem o tom hovořil, se na to také moc těší. Je to svým způsobem unikátní, stejně jako venkovní zápas, který jsme loni sehráli ve Fenway parku. Je úžasné být součástí takového zápasu, je to nová zkušenost. Zároveň jsem šťastný za české hráče, kteří se budou moct představit v rámci utkání NHL před vlastními fanoušky.

Ještě před startem NHL se představíte 5. října v exhibičním utkání v Liberci. Co čekáte od tohoto zápasu?
Vůbec nevím, co od toho mám čekat. Zatím jsme k tomu ani nedostali od klubu žádné informace.

Na toto utkání se v Liberci rozprodaly lístky za 55 minut, takže se dá očekávat skvělá atmosféra…
Tak to je super. Doufám, že si všichni ten zápas užijeme. (usmívá se)

Rok 2010 byl ve znamení zimních olympijských her. Sledoval jste je?
Nějaké zápasy jsem sledoval, ale spíše jsem odpočíval s rodinou. Odjeli jsme do hor, mladší dcera se učila lyžovat, takže jsme si užili spoustu zábavy na sjezdovce. (směje se) Každopádně zápasy, které jsem viděl, byly skvělé a myslím si, že by bylo správné, aby ti nejlepší hráči dále jezdili na olympijské hry. Samozřejmě jsem nesledoval jen hokej, ale řadu jiných sportů. Není nic lepšího, než vidět někoho vyhrát olympijské hry po letech tvrdé práce a tvrdého tréninku. To je vždy strašně vzrušující moment.

Finálové utkání mezi Kanadou a USA rozhodl útočník Sidney Crosby. Vy jste v mužstvu hrál s Mario Lemieuxem. Dají se oba dva srovnat?
Velmi těžko. Každý hrál v jiné době, každý měl nějaké plusy a minusy. Ale nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by měl tak šikovné ruce a čtení hry, jako Mario. Dokázal přihrát puk kamkoliv, kam si jen usmyslel. Dnešní hráči jako Crosby jsou rychlejší a výbušnější, ale Mario dodával hokeji krásu.

Vy jste se s Crosbym popral 20. prosince 2007 při utkání Bostonu s Pittsburghem. Pamatujete si dodnes tu šarvátku?
Pamatuji, nebyla to bůhvíjaká bitka. Spadli jsme hodně brzy na zem. Ale možná to bylo to nejlepší, co mohlo v danou chvíli nastat. Když se porvete s hráčem jako on a zmlátíte ho, bude vás pak další dva roky při každém utkání nahánět soupeřův bitkař. Když naopak s hráčem jako Crosby šarvátku prohrajete, nepůsobí to zrovna nejlépe. Asi to fakt dopadlo nejlépe, jak mohlo.

Zaznamenal jste kauzu Sidney Crosbyho, který po sezoně odmítl posílit kanadský národní tým na světovém šampionátu v Německu, a o němž zástupci IIHF řekli, že nemá žádný objektivní důvod k tomu, aby se cítil unavený a že měl po vypadnutí Pittsburghu z play-off přijet na mistrovství světa. Co na to říkáte?
Tu kauzu jsem nezaznamenal, ale vždy je jen na rozhodnutí hráče, zda na šampionát pocestuje, či nikoliv. Sezóna byla dlouhá, navíc pro hráče, kteří jeli na olympijské hry. Navíc Crosby hrál v posledních dvou letech vždy finále Stanley Cupu, odehrál toho během tří let spoustu. Nedivím se tomu, že se takhle rozhodl.

Kdybyste vy osobně dostal pozvánku do národního týmu po vypadnutí týmu z play-off, jel byste, nebo byste raději zůstal s rodinou?
Je obrovská čest pro hráče, když jej generální manažer národního týmu osloví s pozvánkou do reprezentace. Všechno by asi záviselo na mém zdraví. V minulosti jsem už musel pozvánku na šampionát dvakrát odmítnout kvůli špatnému zdraví. Realita je taková, že si z těžké a dlouhé sezony řada hráčů odnese nějaké to zranění a léto je poměrně krátké na to, aby se člověk dal zdravotně dohromady a byl stoprocentně připravený na nový ročník. NHL je pro nás priorita, kluby NHL nás živí. To musíme mít v takových případech vždy na paměti.

Co vůbec vaše rodina? Je v Bostonu spokojená, nebo se jí stýská po Calgary?
Ne, jsme moc spokojení. Boston je skvělé město, jsou zde moc hodní lidé. Dcera tady začala chodit do školy. Je to jedno z mála měst v Americe, kde můžete někam dojít pěšky. To je v USA výjimka. (usmívá se)

Jak rostou dcery Ava a Stella? Nemrzí vás, že s nimi nemůžete kvůli náročnému programu NHL trávit více času?
To ne, na to si absolutně nemůžu stěžovat. Trávíme spolu veškerý volný čas, navíc cestování po východním pobřeží je mnohem méně časově náročné, než cestování po západním pobřeží. Navíc před sebou máme celé léto, které se chystáme strávit společně.

Manželka Krista zůstává doma s dětmi? Nechybí jí přeci jen trochu snowboarding, kterému se profesionálně věnovala do roku 2002?
Děti ji plně zaměstnávají! Má mnohem nabitější kalendář, než já. Snowboarding ji samozřejmě trochu chybí, ale jakmile se naskytne šance, brázdí sjezdovky na horách. Avu učila lyžovat už od dvou let, letos ji zkusila postavit poprvé i na snowboard.

Záliba v silných motocyklech vám zůstala?
To ne. To byl můj koníček předtím, než jsme měli děti, teď trávím veškerý volný čas s nimi. Věnoval jsem svou motorku charitě Right To Play, aby ho prodala a získala nějaké prostředky na svou činnost. Jednoho dne si koupím Ducati, ale až budou holky velké.

Víte, že minulý týden proběhl sraz nechvalně proslulých Hell Angels v Praze?
Ne, kluci mi o tom nic neříkali. (směje se) To pro Prahu asi nebyla dobrá zpráva.

Počkejte, vy se s nimi znáte?
Pár jejich členů žije i v Kanadě, ale policie se proti nim snaží pravidelně zakročovat. Není žádná romantika, když se vám nastěhují do města. Je to normální kriminální gang.

Takže jsou opravdu tak nebezpeční, jak se říká?
Řeknu to takhle. Raději bych se projel na motorce s někým normálnějším.

Kolik tetování přibylo na vašem těle od roku 2005, kdy jste působil v Českých Budějovicích?
Možná tři? Ale já si přesně nepamatuji, kolik jich bylo, když jsem působil v Budějovicích. Nyní můj tatér dokončuje práce na mé ruce, nové tetování by mělo být během pár týdnů. To je doslova Michelangelovská práce, kterou na mé ruce provádí.

Vypadá to, jako byste na dálku soutěžil s Davidem Beckhamem, kdo má na těle více tetování...
Je pravda, že už bychom se mohli srovnávat. Rád bych se s ním někdy potkal na pivu.

Byl jste vůbec v České republice od roku 2005, nebo bude akce NHL premire vaší první návštěvou od doby působení v Českých Budějovicích?
Bude to moje první návštěva.

Vzpomenete si ještě občas na své angažmá v Českých Budějovicích?
Samozřejmě. Neustále někomu vyprávím historky z budějovického působení, mám i nějaké zarámované obrázky. Mám na to jen hezké vzpomínky a nikdy na tu sezonu nezapomenu. Pro mě je budějovické publikum pořád nejlepší, před kterým jsem kdy hrál. Pamatuji si oslavné chorály a muziku od trubačů při zápasech. Rovněž oslava po vítězné sérii s Jihlavou na náměstí byla moc zajímavá.

Co byste vzkázal českobudějovickým fanouškům, kteří vás skrze vaší účast v týmu v sezoně 2004 / 2005 stále mají v paměti?
Mohu jim jen ze srdce poděkovat za jejich podporu a za skvělé zážitky, které mi v průběhu působení v Českých Budějovicích poskytli. Na celou sezonu mám jen ty nejhezčí vzpomínky a považuji ji za jednu z nejlepších v mé kariéře. Jsem v kontaktu s lidmi v klubu a plánujeme mou návštěvu Českých Budějovic. Doufám, že vše vyjde, do Budějovic se dostanu a užiji si vítězství týmu. A strašně moc se těším i na to, že se zase potkám s Romanem Turkem.

Očima generálního manažera Františka Jouna