14.12.2009, Tadeáš Nový

Martin Tůma: V létě jsme o Budějovicích žertovali

Č. B u d ě j o v i c e - Rozhovor s Martinem Tůmou se dělal skoro sám. Pohodlně opřený po zápřahu v posilovně ochotně odpovídal na každou otázku. Obránce, který přišel původně jen na zkoušku, se rychle zapracoval do sestavy a notně pomohl HC MOUNTFIELD při postupu tabulkou. Prvních pět zápasů v novém týmu vyhrál. "Může za to pan Výborný", tvrdí.

Martine, jste velký světoběžník. Co považujete za svůj největší hokejový úspěch?
Tak největší úspěch. Nemám za sebou žádný vyloženě veliký úspěch. Ale třeba bronzová medaile z mistrovství světa do dvaceti let, draftovanej do NHL, podpis smlouvy. No a aktuálně je největší úspěch hrát v Budějovicích, protože jsem se prosadil do týmu.

Jistě jste předpokládal, že úspěchy zažijete i v Litvínově, kde jste měl odehrát aktuální sezónu. Doufal jste, že si zahrajete extraligu, když vám angažmá na severu nevyšlo?
Tak rozhodně jsem na extraligu myslel. Měl jsem několik nabídek. Pár klubů zájem projevilo. Po konzultaci s jinými lidmi, pravděpodobně z Litvínova, ten zájem opadl. Nevím, co se tam dělo, ale nakonec z toho sešlo. Rozhodl jsem se jít na zkoušku do Budějovic a byla to dobrá volba.

Mluvil jste o zkoušce. Hodně hráčů ji odmítá bez jistoty podstoupit a bere zkoušku jako určitou degradaci. Váš případ to není?
Ani ne. Je to v zájmu klubu. Klub nemůže hráče sledovat každý den, neví, jaké má výkony v tréninku. Hráči jsou často profláklí, ale klub potřebuje znát podrobnosti a myslím si, že ta zkouška byla dobrá volba pro klub i pro mě. Já jsem si věřil, že se můžu ukázat a dobře to dopadlo.

Zkouška funguje na obě strany. Vy jste se předváděl na ledě a v kabině, ale zároveň jste mohl pozorovat chod klubu a zázemí. Jak na vás Budějovice zapůsobily?
Je tu profesionální prostředí a profesionální přístup k hráčům. Je to úplně jiné než v Litvínově, myslím si, že je to tady lepší než v Litvínově, ale možná to říkám pod dojmem událostí, které se mi tam udály, ale já to beru tak, že Budějovice jsou profesionální klub s dobrým přístupem k hráčům.

Vaše zápasová zkouška začala pěti vítěznými zápasy. Je pro hráče lehčí ukázat maximum, když tým šlape a vyhrává se?
Pro mě to bylo jednodušší v tom, že přišel pan Výborný a společně s panem Kupkou se jim podařilo ten tým nastartovat a dotlačit k nějakým výkonům. Lépe se naskakuje do rozjetého vlaku, když se vyhrává, to je jasné.

Když se objevila zpráva, že míříte do HC MOUNTFIELD na zkoušku, hodně fanoušků, třeba na diskusním fóru, se podivovalo nad krokem vedení. Nebyl jste tak známý hráč. Vnímáte to?
Je to pravda. V české extralize jsem nastoupil asi v šestnácti. Tenkrát trénoval ještě pan Kýhos. Hodně se tam střídali trenéři a já dostával příležitost hlavně jako náhradník. Nakonec po dohodě s trenérem, vedením i agentem jsem se rozhodl pro odchod do Ameriky.

Jak blízko jste byl NHL?
Byl jsem draftován, ale bohužel startu vždy něco zabránilo. Třeba zranění. Když se Floridě zranili obránci, tak jsem si zlomil zápěstí. Když to vypadalo, že by šance mohla přijít, změnilo se vední. Já jsem přijel do kempu, byl jsem druhý ve fyzických testech. Při přátelku s Calgary v plné sestavě jsem dal gól a asistenci, ale hned ten den mě poslali zpátky na farmu. Tak jsem si řekl, že to nemá cenu a vrátil se do Evropy.

Tady jste po návratu nastupoval za Litvínov a pak v Ústí nad Labem. Nebyla pro vás druhá nejvyšší soutěž málo?
Po roce v Litvínově jsme se nedohodli na podmínách a chvilku to vypadalo, že půjdu do Mladé Boleslavi, ale Ústí mi dalo lepší nabídku, navíc mi pan Hořava garantoval určitý čas na lědě. Jít pod takového trenéra, který býval vynikající obránce mě lákalo. Po hokejové stránce mi to dalo hrozně moc. První liga možná někomu nezní moc dobře, ale svojí úroveň má. Navíc jsem si potřeboval zvyknout na evropský hokej. Chvilku trvá, než si člověk osvojí některé věci. Ale poslední sezónu už to bylo dobré.

Fanoušky jste svými výkony zaujal. Několikrát se objevilo hodnocení, že Tůma je “strarý dobrý bek, který není moc vidět. Dozadu chyby nedělá a dopředu neriskuje. “ Jak se vám takové hodnocení líbí?
Je to tak. Jako defenzivního obránce mě postavili už na Floridě. Měl jsem za úkol čistit prostor před brankou, věnovat se obraně. To je také důležitá práce, i když není tolik vidět ve statistikách. Pan Hořava mě naučil přizpůsobit se útočnému hokeji, takže jsem na tom zapracoval, ale je jasné, že defenziva zůstala tou stránkou hry, které se věnuji víc.

Dáváte často najevo, že důležitou roli ve vašem životě a rozhodování o něm má vaše přítelkyně Kateřina. Jak se stavěla k vašemu působení v Českých Budějovicích?
Už před sezónou jsem měl nabídku jít na zkoušku do Finska. Byl jsem rozhodnutý to zkusit, ale nakonec jsem se rozhodl zůstat ještě tento rok doma, protože chystáme svatbu. Ale shodou okolností jsme se před podpisem smlouvy s Litvínovem žertem bavili, že by bylo fajn, kdybych hrál v Budějovicích, protože Katka má kořeny a rodinu v Táboře a Jižní Čechy jsou jí blízké. Když se pak objevila možnost jít sem na zkoušku, měli jsme oba radost. V porovnání se severem je to úplně něco jiného.

V týmu jste si vybudoval slušnou pozici. Hrajete při přesilovkách, oslabeních. Jste spokojen?
Něco takového jsem nečekal, že dostanu takovou šanci. Počítal jsem, že budu hrát třetí, čtvrtou pětku. Je něco jiného naskočit do rozjetého týmu, kde ti kvalitní beci jsou, takže já můžu být jedině rád za pozici, kterou jsem dostal a doufám, že si před trenérem, vedením a fanoušky tu svou vydobytou pozici udržím.