Vím, že nebydlíte přímo v Českých Budějovicích. Jak jste se dostal k hokeji?
Od mala jsem byl hodně aktivní a chtěl jsem dělat všechny možné sporty. Jednou jsme doma koukali v televizi na hokej a mě se to líbilo. Řekl jsem tátovi, že bych chtěl hrát hokej. On si našel v telefonním seznamu číslo na pana Mlse a přišel jsem mezi kluky a od té doby šlo všechno ostatní stranou.

Hrál jste hned od začátku v útoku?
Na prvním tréninku jsem si vlezl do branky, ale pan Mls mě vyhodil a řekl ať to zkusím v útoku. Dodnes mu za to děkuji. Jinak třeba ve fotbale bývám v bráně.

Na co ze svých žákovských let vzpomínáte nejraději?
Určitě si vzpomenu na turnaje v Lounech. Tam to byl boj mezi hráči i mezi diváky. Ten nejlepší zážitek byl zájezd do Kanady. To je nezapomenutelný zážitek. Bydleli jsme v Torontu, prostě paráda.

Na svém kontě máte i starty za reprezentační osmnáctku.
Byl jsem pozvaný na vánoční turnaj do Švýcarska a ještě předtím jsme hráli dva přípravné zápasy. Dal jsem i jeden gól, ale to byla taková náhoda, ale počítá se. Nemám ani schovaný puk, protože jsem v první chvíli ani nevěděl, že jsem vůbec dal gól. Pak jsem byl ještě v širší nominaci před mistrovstvím světa, ale tam už jsem se nedostal.

Puk za reprezentační gól ve sbírce tedy nemáte a co jiné puky po prvních brankách?
Mám schovaný z loňska, když jsem poprvé hrál za Tábor a dal gól. Pak mám schovaný i za první juniorský gól. V první lize jsem gól nedal a teď čekám na ten extraligový. Hlavně abych se dostal do kádru.

Měl jste možnost vyzkoušet si zámořskou juniorskou soutěž?
Někdy v osmnácti letech mi agent říkal, že by to možnost tady byla. Já jsem se rozhodl pro možnost dodělat školu a věnovat se hokeji v Čechách.Věřil jsem, že se na mě štěstí usmějě a budu později mít možnost zahrát si třeba i zahraniční soutěž. Chtěl jsem mít prostě dodělanou školu. Stát se může cokoli a je lepší něčím být.

Jakou školu jste tedy vystudoval?
Vystudoval jsem integrovanou střední stavební školu s maturitou. Chtěl bych poděkovat učitelům, že mi pomohli prokousat se úspěšně školou. Jsem rád, že to dobře dopadlo. Nestudoval jsem tuto školu náhodou, můj otec má stavební firmu a jednou ji třeba po něm přeberu.

Letos jste sezónu začínal v Třebíči v první lize. Po čase jste se objevil znovu v dresu českobudějovické juniorky. Co se stalo?
Ze začátku se všechno vyvíjelo dobře. Příprava dopadla dobře, v testech jsem byl snad druhý. V přípravných zápasech se mi dařilo, patřil jsem k nejlepším v bodování. Pak přišly mistrovské zápasy a my jsme třikrát prohráli. Řešili to tak, že mladší hráče vyndali ze sestavy. Už se mi nepodařilo dostat se zpět a jenom jsem měsíc trénoval.

Jak jste se dostal zpět do Českých Budějovic?
Chtěl jsem hrát a tak jsem zavolal panu Kupkovi, jestli by byla možnost jezdit hrát za juniorku a domluvili jsme se. Začal jsem hrát za juniorku a přemášlel jsem, jestli má smyls v Třebíči zůstávat. V prosinci Třebíč koupila Baruse a oni mě poslali zpět domů. Od té doby se mi nikdo z Třebíče neozval. Můžu děkovat panu Kupkovi, že mě sem zpátky vytáhl.

Nakonec toho všeho byla sladká odměna v podobě prvního extraligové startu. Od kdy jste věděl, že nastoupíte?
Stalo se to trochu kuriózně. Roman Horák byl zraněný a mě pozvali na vůbec první trénink s prvním mužstvem v tomto roce. Druhý den mi trenéři řekli, že bych měl nastoupit proti Zlínu. Zápas se nevyvíjel moc dobře pro mužstvo, takže jsem ho celý neodehrál. Byla to cenná zkušenost a jsem strašně moc rád, že jsem tu šanci dostal. V říjnu, když jsem se trápil v Třebíči jsem na něco takového ani v duchu nepomyslel.

Do zápasu jste nastoupil jako mladý hráč. Co starší hráči v kabině?
Tady se kádr od postupu do extraligy moc nezměnil. Já jsem dostal šanci jít do letní přípravy v předloňské sezóně ještě s panem Jandačem. Všechny kluky dobře znám. Nebylo prostě znát, že jsem mladý, všichni věděli o koho jde. Všechno bylo naprosto v pohodě.

Nakonec máte na svém kontě pět zápasů v extralize. Který zápas se vám nejvíce vydařil?
Určitě to bylo ve Znojmě. Hrál jsem s Ondrou Veselým a Tomášem Vakem. Bylo už jasné, že nemůžeme spadnout a zápas se hrál ve výborném tempu. Pro Znojmo to byl poslední zápas, než se dozvěděli, že už nebudou hrát extraligu. Na stadionu byla výborná atmosféra. Zápas měl dobrou úroveň, hrálo se nahoru, dolu a padaly branky. Já jsem ani nebyl nervózní a hrál jsem v klidu. Bohužel jsem si ke konci zápasu natáhl úpon a skoro měsíc jsem s tím marodil.

Už jste mluvil s trenéry o vašem působení v další sezóně?
Zatím jsem s nimi nemluvil, ale vím, že mám nastoupit do letní přípravy s extraligovám mužstvem. Zatím ani nevím, kdo další s kluků půjde také do přípravy.

Kdo je vaším oblíbeným spoluhráčem?
Určitě Pepa Rezek. Od té doby co jsem se vrátil zpět do Českých Budějovic jsme hráli spolu. Pak k nám trenér dal Radima Heřmana. Ta lajna fungovala skvěle. Radim má rád tvrdší hru, takže vybojovával puky, Pepa má hokejové myšlení a mě pak posílali do šancí a já jsem to proměnil. Fungovalo to prostě tak, jak mělo.

Jeden z vrcholů letošní sezóny pro vás bylo určitě i play-off juniorů. Jak na to dnes vzpomínáte?
Já jsem předtím pár play-off hrál, ale nikdy se nám moc nedařilo. Letos to bylo něco jiného. Už v utkání s Libercem jsme se semkli. Hráli jsme na tři řady, ale hráli jsme sebevědomě a byl to obrovský zážitek a zkušenosti do budoucna a je jen škoda, že jsme nedošli ještě dál. S Vítkovicemi na nás přišlo hodně diváků a fandili, byla to prostě nádhera. Podporovali nás i kluci z kotle. Bylo to něco úžasného a určitě se mi to vryje do paměti. Můžeme si jen říct, že nás vyřadil pozdější mistr.

Ve třetím zápase ve Vítkovicích jste vedli už 2:0, ale nakonce jste utkání nedotáhli do vítězného konce. Co se stalo?
Říkali jsem si, že je máme na lopatě a že nesmíme začít dělat chyby. Udělali jsme první chybu a oni dali první góla a chytli se. Během tří minut pak otočili zápas a my jsme byli zase dole. Pak to už byla jenom z naši strany křeč. Je to škoda. To se v hokeji stává. Teď se něco podobného stalo Slavii ve Varech.

Jak by podle Jiřího Ferebauera měla vypadat nejideálnější sezóna?
Nejideálnější by bylo, kdybych si tady vybudoval stabilní místo v extraligovém kádru. O to se budu snažit a budu na to dřít. Kdyby to nevyšlo tak pendlovat mezi první ligou a extraligou. Jihočeský tým určitě postoupí do první ligy a určitě bude nějaká spolupráce s Českými Budějovicemi. V mém věku by to byl dobrý krok do mají další hokejové kariéry.

Statistiky v sezóně 2008/ 2009

Klub                               Z   G   A    B   TM  +/-
HC MOUNTFIELD (E)                  1   0   0    0    0    0
HC MOUNTFIELD (E,ou)               4   0   0    0    0    0
SKHS Třebíč (1.liga)               6   0   0    0    6   -3
Hockey Club Tábor (2.liga)         6   3   2    5    2    -
Hockey Club Tábor (2.liga, p-o)    2   0   0    0    0    -
HC Č.Budějovice - jun. (E)        34  28   9   37   24  +20
HC Č.Budějovice - jun. (E, p-o)    7   2   4    6    8   +4
                                   Z   G   A    B   TM  +/-
Celkem   Nejvyšší soutěž ČR        5   0   0    0    0    0


                    

                        


Tweet