29.01.2008, Tomáš Zetek

Měl jsem chodit jen na oslabení, usmíval se výherce soutěže

Č. B u d ě j o v i c e – Pro řadu hokejových příznivců je to celoživotní sen. Usednout při extraligovém utkání na střídačku. Být přímo v tom! Drtivé většině se tento sen nikdy nesplní, a tak je nejbližší kontakt s utkáním dělen několika metry či tvrzeným sklem. V zápase HC MOUNTFIELD - Vítkovice padly bariéry a vítěz soutěže “Pojď do první lajny!“ si užil zápas mezi hráči. „Atmosféra člověka vtáhne,“ usmíval se po utkání Daniel Zunt.

Na střídačku se dostal více méně náhodou, když zastupoval bratra Michala. Jak se vůbec dostal do pozice, kam většina obyčejných smrtelníků nesmí? Vše zařídila soutěž, v níž hokejoví fanoušci tipovali počet diváků ne extraligová utkání. „V každém kole si mohl člověk tipnout na tři zápasy,“ vysvětluje Daniel Zunt, který má z sebou jeden z nejhezčích hokejových večerů. „Bylo to úplně něco jiného, než když člověk sedí v hledišti. Atmosféra ho vtáhne a prožívá všechno daleko víc,“ usmíval se po utkání.

Sledování extraligového zápasu v Budvar Aréně je zcela něco jiného pro diváka, který sedí těsně u střechy, a pro fanouška, jenž okupuje sedadlo třeba v páté řadě nad ledem. Ale sedět metr od hrazení, to musí být fofr. „Dá se to stíhat, ale pořád se musí sledovat puk, protože hrozí i zranění,“ říká sedmatřicetiletý pracovník firmy, která se zabývá výrobou náhradních dílů na auta. „Na sobě jsem měl normálně všechno jako hráči, kromě bruslí,“ dodává.

David Zunt není pravidelným návštěvníkem Budvar Arény. „Jsem z Písku a na hokej do Budějovic občas dojíždíme,“ vysvětluje zanedlouho sedmatřicetiletý muž. V neděli musel do českobudějovické hokejové chlouby zavítat chtě nechtě. Na střídačku přišel mezi prvními a posadil se na kraj dále od středové čáry. Ještě před zahájením utkání za ním přišel asistent kouče HC MOUNTFIELD Milan Černý a hecoval jej jako by to byl opravdový hráč. „Povídal mi, že budu chodit jen na oslabení a že mi vždycky řekne, než půjdu na led,“ usmíval se po zápase Zunt. I přesto, že hráli Jihočeši několikrát v početní nevýhodě, na ledě se neobjevil. „Měl jsem tupé brusle a zlomenou hokejku. Bohužel mi nestihli dodat náhradní,“ nepřestává vtipkovat a s širokým úsměvem dodává. „Na led bych nakonec stejně nemohl, protože mi někde zahrabali registraci.“