28.11.2007, Radek Papáček

Chábera by rád chytal, ale hlavně je rád, že zraněné koleno drží

Č. B u d ě j o v i c e – Místo brankářské výstroje pouze propocené triko. V takovém ošacení se totiž místo na led chodí do posilovny a na rotoped. Na něj byl v nadsázce řečeno donedávna uvázán Jan Chábera. Zraněný brankář celou letní přípravu a začátek sezony musel vynechat. Na prvním tréninku na suchu si poranil křížový vaz v koleně a zranění jej vyřadilo mimo hru. Nyní by rád opět pravidelně strážil hokejovou klec.

Zcela rutinní záležitost se mu stala osudnou. Na tradiční fotbálek, který je součástí letního drilu hokejových mužstev, nebude vzpomínat zrovna v dobrém. Hned na úvodním tréninku letní přípravy si vážně poranil křížový vaz v koleně. „Stalo se tak absolutně bez kontaktu. Když jsem při běhu chtěl zastavit, tak koleno šlo pořád dopředu,“ vypráví posmutněle Jan Chábera

Chirurgický zákrok byl nevyhnutelný a on zažíval něco podobného vůbec poprvé v životě. „Nikdy jsem zraněný v podstatě nebyl. Maximálně jsem měl natažený krk nebe záda, což obnášelo dva dni odpočinku a vše bylo v pohodě,“ říká. Než se zapojil do tréninku se spoluhráči, trvalo to téměř pět měsíců. „Chodil jsem jen do posilovny, na kolo a nebylo to ono. Začátek sezony to skutečně nebyl ideální, ale stane se,“ pokrčí rameny.

Postupná rehabilitace však probíhala dobře. „Od začátku jsem neměl žádné problémy. Po operaci mi koleno ani při zatížení naštěstí nijak nenatékalo a necítil jsem žádné problémy ani při přechodu na led.“

Když se dostal do potřebného zápřahu, putoval na střídavý start do prvoligového Mostu. „Ve hře nejdříve byla Mladá Boleslav. Jenže tam mají tým dobře poskládaný a nechtěli nic měnit. Bylo to pořád takové ano nebo ne, až se ozval Most,“ objasňuje Chábera vzplanutí kontaktu s nováčkem druhé nejvyšší hokejové soutěže.

Nebývá až tak zvykem, že hokejisté z jihu Čech putují na střídavé straty přes celou republiku. Častější štací bývají například Třebíč, Mladá Boleslav, Jihlava a další. „Ono je to těžké. Poblíž toho mnoho není. A jestli bych jel sto padesát kilometrů, nebo dvě stě padesát, to už je vcelku jedno,“ zamýšlí se nad cestovatelskými misemi po prvoligových týmech.

V Mostě odchytal pět zápasů a jemu osobně i týmu se celkem dařilo. „Třikrát jsme vyhráli a dvakrát prohráli. Já jsem v každém utkání měl na kontě přes třicet zákroků, takže jsem si zachytal dost,“ přibližuje své krátkodobé působení na severu Čech.

I přes jepičí epizodu ale mostecký klub sleduje i nadále. „Klukům přeji ať se jim daří. V Mostě není zase až tak špatný tým, ale prostě se mu nedaří. Potřebovali by párkrát vyhrát a pak by se to jistě obrátilo,“ domnívá se českobudějovický odchovanec.

Jeho myšlenky jsou už však určeny výhradně k HC MOUNTFIELD. V českobudějovickém dresu letos ještě nenastoupil ani v jednom zápase. Zatím čeká na svou šanci a kryje záda Romanu Turkovi. „Rád bych ale chytal. Kdyby to nešlo tady, rád bych, kdybych zase mohl někam jezdit na střídavý start,“ vyhrkne přesvědčivě. „S panem Látalem jsme se o tom ale ještě nebavili,“ dodává.

Nyní sice může zaklepat, že se v plné parádě vypořádal s nepříjemným zraněním, ale spokojen rozhodně není. „Když víte, že byste mohl chytat, a při tom to nejde, není to také úplně ono,“ konstatuje Jan Chábera. Naskočí v pátek v Karlových Varech? „To se uvidí,“ poznamenává lakonicky.