Určitě pro vás nebylo jednoduché najednou si zvykat na nové prostředí…
Ano, začátek tady v Regině byl pro mě velice těžký, protože hokej v Kanadě je přece jenom jiný než v Evropě, musel jsem si zvyknout na užší hřiště a tím pádem rychlejší hru. Moc mi pomohlo, když mi agent zařídil, že jsem mohl letět do Kanady o měsíc dříve, než bylo původně v plánu, a mohl jsem se tím pádem připravovat na kemp s místními hráči z NHL a AHL. Byla pro mě obrovská zkušenost vidět jejich profesionální přístup k tréninku a myslím, že jsem se od nich dost naučil.

Mohl byste jejich přístup popsat trochu blíže?
Ty hráče před každým tréninkem uvidíte v posilovně a po každém tréninku, když už všichni jdou domů, oni ještě bruslí na ledě.

Proč myslíte, že se tolik snaží?
Možná je to o konkurenci, která je zde opravdu obrovská. Tady nemáte místo v týmu nikdy jisté, na každou vaši chybu čeká několik hráčů, kteří chtějí hrát místo vás.

Vy jste od začátku sezóny nehrál. Bylo to ve vašem případě také takové čekání na chybu někoho jiného?
Určitě. První dva zápasy jsem se na led nedostal, trenér mi řekl, že mám sledovat hokej z tribuny a pozorovat hráče. Hlavně se dívat, jak nahazují puky do útočné třetiny, protože to jsem já v přípravných zápasech nedělal. Teď už občas puky nahazuju, ale pořád je vidět, že jsem z Evropy, že radši puk někomu nahraju do jízdy, než abych ho nastřelil.

Ve vašem třetím zápase jste zazářil. Brankou a asistencí jste pomohl k výhře 3:2 a byl jste vyhlášen první hvězdou zápasu. Jaký to pro vás byl pocit?
Je to nádherné, když šest tisíc lidi skanduje vaše jméno po vítězném zápase s prvním týmem tabulky. Kvůli tomu hraju hokej.

Hned v následujícím zápase jste vstřelil vítěznou branku svého mužstva, pomohly tyto dva výkony k vašemu častějšímu nasazování na led?
Bohužel moc nepomohly, trenér mě asi pořád zkouší, co vydržím. Ale nedá se nic dělat, musím pořád makat a nadále ho přesvědčovat, že na to mám. Oni tady totiž trenéři zkouší různé věci na odolnost hráče, stává se dost často, že odehrajete skvělé utkání, dáte třeba nějaký gól, a když přijde další zápas, tak sedíte na tribuně.

Není to pro hokejisty trochu demotivující?
Pro hráče z Kanady a Spojených Států ne, protože oni jsou na to zvyklí a ani jim to nepřijde. Horší to máme my Evropani, já si na to pořád musím zvykat.

Jak se v takových chvílích cítíte? Nemáte někdy chvíle, kdy byste se chtěl na všechno vykašlat a vrátit se domů?
Samozřejmě, že mám. V těch okamžicích bych chtěl jet vmžiku domů. Ale to nikdy neudělám, nikdy se nevzdám a radši se pokusím přesvědčit trenéra v dalším zápase.

Jak s koučem vycházíte?
Myslím, že docela dobře. On se snaží se mnou komunikovat, čímž mi dost pomáhá.

Většina českých hokejistů přicházejících do zámoří v takto mladém věku má ze začátku problémy s angličtinou. Byl to i váš případ?
Ano, určitě, angličtina mi dělala veliké potíže, skoro nikomu jsem tady nerozuměl, nikdo nerozuměl mojí broken – english a ani trenéři se mnou nemohli příliš konverzovat. Byl to pro mě asi největší problém. Nyní ale můžu říct, že je to každý den lepší a lepší, chodím tu do školy na dopolední hodiny, abych získal v jazyce větší jistotu.

Také stále studujete v České republice…
Rozhodl jsem se nepřerušit studium na Gymnáziu Olympijských nadějí v Českých Budějovicích. S doděláváním školních povinností budu mít plno práce po sezoně, až přijedu domů. Nyní mi hodně pomáhají mé spolužačky, které mi skenují sešity a posílají výpisky. Alespoň mám představu o tom, co se učí a můžu podle toho ve volném čase, kterého ovšem moc není, studovat.

A když už se přeci jen nějaký ten volný čas najde, jak ho kromě učení trávíte?
Hodně času strávím na internetu, komunikuji s rodiči, s lidmi v Česku nebo taky s klukama, co hrají hokej v Kanadě. Také občas chodíme celý tým do kina na filmy.

Vraťme se ještě na závěr k hokeji. Před odchodem do Kanady jste strávil celou svoji dosavadní kariéru v Českých Budějovicích. Jak na toto působení vzpomínáte? Myslíte, že vás dokázali dobře připravit na odchod do zámoří?
Na Budějovice vzpomínám jen v dobrém. Působí tam plno skvělých trenérů, od každého jsem se něco naučil. Taky jsem moc rád, že jsem minulý rok dostal šanci zahrát si v pár zápasech extraligu mužů, že jsem letos mohl absolvovat letní přípravu s A-týmem. Zjistil jsem, že mám stále co zlepšovat.