20.09.2007, Tomáš Zetek

Tomáš Kůrka: Už jsem se nechtěl plácat venku, v Budějovicích se mi líbí

Č. B u d ě j o v i c e - Chce začít znovu od začátku a dokázat, že má na vrcholový hokej v jeho nejprestižnější podobě. Se zkušenostmi z NHL a posílen vítězstvím v mnoha peripetiích je na jihu Čech, aby pomohl HC MOUNTFIELD na vrchol. Co bude dál, zatím nechce Tomáš Kůrka řešit. „Zatím se chci soustředit na tenhle rok a nekoukat moc do budoucna,“ tvrdí sympatický útočník.

A co město? Většina nových hokejistů si nemůže vynachválit pohodu při procházkách historickým centrem…
Město je velice skvělé. Já pocházím ze severu, takže tam moc hezkých věcí k vidění není. Tady je město hodně historicky založené. Jsou tu i skvělí lidé a už tu mám kamarády. Užívám si to tady.

V extralize jste odehrál v sezoně 1998/1999 jako junior 6 zápasů a v roce 2004 už jako zámořím ostřílený forvard 29 utkání. Dá se to vůbec brát tak, že máte s českou extraligou zkušenosti?
Vůbec ne. Odehrál jsem většinu kariéry venku. Těch pár zápasů v Česku se ani nedá počítat. Měl jsem tu dobu osobní problémy, prožíval jsem období, kdy jsem ani pořádně nechtěl hokej hrát. Začínám v extralize s novým štítem.

Osobní problémy? To se u tak mladého hokejisty s velkým talentem málokdy vidí…
Byly to rodinné problémy. Měl jsem s matkou takové neshody. Myslím, že mě to tenkrát dost postihlo a vůbec jsem se nedokázal soustředit na hokej.

A už je to v pořádku?
Už ano.

Pocházíte ze severu Čech, ale po působení ve Finsku, Švédsku i Švýcarsku jste si pro návrat zvolil České Budějovice. Proč?
Mě se nezdařila loňská sezona. Nějaké nabídky byly, ale agent mě začal nabízet v Čechách. Zájem projevily Budějovice, ale vzhledem k tomu, že jsem tady nic neodehrál, tak mě chtěly napřed vidět. Přibližně deset dní jsem byl v týmu na zkoušku.

A při té jste uspěl, že?
Pro mě to bylo těžké, protože mužstvo už bylo tři týdny na ledě a já se teprve připojil. Myslím si ale, že jsem to zvládl dobře, ukázal jsem, že tu můžu hrát. Nabídli mi dobrou smlouvu a jsem rád, že můžu být v tomhle týmu.

Měl jste nějaké jiné nabídky z nejvyšší české soutěže? Co třeba mateřský Litvínov, netáhlo vás to domů?
Tak to vůbec ne. Já vím, že jsem jejich hráč, ale mě se tam nelíbí morálka a přístup k hráčům. Agent mi říkal, že nějaké dvě nabídky byly, ale já jsem se jako první bavil s Budějovicemi a hned se mi tu zalíbilo. Jak parta kluků, tak i organizace ze strany klubu i trenérů.

Zahrál jste si v klubech jako je Södertalje, Ilves Tampere či Fribourg. Ozval se vám před touto sezonou i někdo ze zahraničí?
Nabídky jsem měl. Pro mě už ale bylo lepší zůstat doma a zkusit to někde tady, než se plácat zase venku a někde něco lámat přes koleno.

Můžete být podrobnější co se týče zmíněných nabídek?
Jedna byla ze Švédska a jedna z Finska z Ässätu Pori. To byla hodně dobrá nabídka, ale chtěli mě na delší zkušební dobu. Mohlo se taky stát, že po měsíci by řekli, že o mě nestojí. Sice jsem si věřil, že se můžu prosadit, ale člověk nikdy neví, co se může stát. Třeba bych se zranil nebo cokoliv a tady už by pak všichni měli naplněné soupisky a já bych byl bez práce.

A ta možnost jít do Švédska?
To bych nechtěl rozebírat.

Dobrá. K mužstvu HC MOUNTFIELD jste se připojil až druhý srpnový týden. Co jste dělal do té doby?
Připravoval jsem se sám, ještě s dvěma kluky, co hrají v Německu nižší fotbalové soutěže. Mám to radši, když trénuji sám nebo jen s nějakým parťákem.

Zlí jazykové tvrdí, že v Českých Budějovicích jste jen proto, že jste nesehnal žádné angažmá v cizině. Co vy na to?
To jsem neslyšel. Předpokládám, že tady strávím celý rok a doufám, že jako tým půjdeme hodně daleko. V životě jsem ještě nic nevyhrál, tak doufám, že to přijde tady.

Ale to že jste v HC MOUNTFIELD proto, abyste dokázal, že umíte hrát hokej a po sezoně třeba mohl zamířit někam výš, to je pravda, ne?
Každá sezona se hraje proto, aby mohla přijít po ní další. Když mi tenhle rok vyjde, tak mohou být moje nároky větší, ale klidně tady můžu zůstat, když se mi tu bude líbit a budou o mě stát. Zatím se chci ale soustředit na tenhle rok a nekoukat zbytečně moc do budoucna.

A třeba zkusit znovu NHL, kde už jste odehrál 17 utkání?
Rád bych se tam ještě dostal, ale cesta tam není v tuhle chvíli lehká. Potřeboval bych se tady ukázat, třeba se protlačit i do reprezentace. Už tam ale nepůjdu, abych tam dělal náplast a chodil pořád nahoru z farmy a hned zase dolu.

Hned v prvním utkání v nejprestižnější hokejové lize světa jste v dresu Caroliny vstřelil branku. Pak už vám ale tak veselo nebylo, že?
Ten rok mě pořád volali do prvního mužstva a hned zase zpátky, takže jsem neustále pendloval mezi farmou a NHL. Možná chtěli i ušetřit peníze, takže jsem neabsolvoval tréninkové dni, chodil jsem jen na zápasy.

To je zajímavý příběh. Co se dělo dál?
Po sezoně mi řekli, že se mnou počítají. Celé léto jsem pilně trénoval, abych byl připravený. Šel jsem do kempu, který se mi hodně povedl, ale před začátkem sezony jsem dostal mononukleózu, což mě na půl roku vyřadilo.

Vy nemáte zrovna moc štěstí. Zvládl jste se po těžké nemoci vrátit do formy?
Po půl roce jsem nastoupil na farmu, kde už jsem se do toho nedostal.

Zpátky k vašemu novému angažmá. V podstatě od první chvíle, co jste přišel do HC MOUNTFIELD, jste se v sestavě zařadil po bok Petra Sailera a Jiřího Šimánka…
Trenér mě zařadil k těmhle hráčům a s nikým jiným mě ani nezkoušel. Zatím nám to funguje, tak doufám, že to vydrží a budeme se pořád zlepšovat.

V nedělní domácí premiéře proti Plzni jste zaznamenal první branku v soutěžním utkání v českobudějovickém dresu. Vybojoval jste kotouč na obránci Cartelliho a pak překonal i Romana Málka. Je tohle vaše práce na ledě?
Dá se říci, že ano. Já jdu za každým pukem a snažím se vytvářet tlak na obránce, když nemají kotouč pod kontrolou. On jel za pukem a já ho přibruslil. Potom jsem se natlačil k brance, gólman mi povyjel, tak jsem se pokusil ho obhodit a vyšlo to.

Radost hráčů po brance na 3:1 (utkání s Plzní). Uprostřed střelec Tomáš Kůrka.