05.08.2007, Tomáš Zetek

Má Martin Altrichter nakročeno do reprezentace?

Č. B u d ě j o v i c e – Šatna HC MOUNTFIELD bude mít nejméně do listopadu o zábavu postaráno. Hráči mají totiž mezi sebou vyhlášeného šprýmaře. Když odpovídá na otázky, dokáže být na oko vážný, ale ve skutečnosti už v hlavě vymýšlí nějaký fórek na odlehčenou. Martin Altrichter se díky působení na jihu Čech dostal i do reprezentačního výběru a vzpomněl i na své divadelní angažmá v Činoherním klubu. „Manažer Herstus si pak ze mě dělal legraci, že budu hrát v Národním,“ směje se.

A zatím skládáte hlavu kde?
Jezdím z tchánovy chaty v Malém Ratmírově u Jindřichova Hradce, takže to mám asi čtyřicet padesát minut na trénink.

To vypadá jako vcelku příjemné letní chalupaření, co říkáte?
Já si to svým způsobem užívám. Děti jsou na zahradě a nemusí být někde zavřené v paneláku. Ráno odjedu a večer se zase vrátím, když není dvoufázovka, tak se jim můžu hned po obědě věnovat.

A co je tedy třeba řešit, když máte takovouhle idylku?
Musím sehnat bydlení někde tady ve městě, protože si občas potřebuji mezi tréninky odpočinout a mít to trochu blíž.

Máte punc největšího cestovatele mezi tuzemskými brankáři. České Budějovice jsou už vaše třináctá štace u nás…
Nemám problém se nikde aklimatizovat a ani rodině to nevadí. Nejdelší štaci jsem měl asi ve Slavii pět let a pak ve Zlíně tři roky.

V mužstvu HC MOUNTFIELD působí váš švagr Petr Sailer a v kontaktu jste i s dalšími hráči. Je vám tedy klub z jihočeské metropole bližší, nežli ostatní?
Určitě. U nás je to na povel, že se fandí Budějovicím. (smích) Ale ne, vážně. Mám to v Budějovicích moc rád. Je tu krásná hala a zázemí, jak má být. Věřím, že je to klub, který bude vzkvétat.

Na začátku loňské sezony jste byl na pozici prvního gólmana v Litvínově. Jenže v jeho dresu jste odehrál pouze osm utkání. Ročník jste nakonec dochytal v Boleslavi…
V pátém kole jsem se zranil. Vypadalo to na natažené vazy, což by byla otázka dvou tří týdnů, ale magnetická rezonance nakonec ukázala, že to je natržené, a léčba se protáhla na dva a půl měsíce. Nakonec jsem se z toho dostal, začal jsem makat a vypadalo to dobře, jenže při reprezentační pauze pro mě přijeli z Mladé Boleslavi a bylo mi to sděleno víceméně jako hotová věc.

Posunul jste se do druhé nejvyšší soutěže. Nezmenšila se tím vaše hokejová motivace?
To ne. Šlo tam o postup do extraligy. Navíc byla možnost, že v případě postupu bych dostal smlouvu na čtyři roky, což by bylo v mém věku určitě zadostiučinění. Nehledě na to, že ta smlouva by byla opravdu dobrá.

Nakonec ale Boleslav prohrála v semifinále s Ústím 0:3 na zápasy a sen o extralize byl rázně rozehnán…
Myslím si, že jsme se o to nepoprali tak, jak by se o postup mělo prát. Boleslav má rozpočet šedesát milionu, řeklo by se, že má extraligu jistou. Kluci z Ústí do toho ale dali víc. Skákali tam po držce, jak se říká, a zasloužili si to.

Myslíte, že se některým hráčům do extraligy nechtělo?
To si nemyslím. Spíš nám chyběly správné typy hráčů, Měli jsme sice nejlepší kluky z první ligy i z extraligy, ale nebyl tam nikdo, kdo by odvedl černou práci, dřinu pro mužstvo.

Po prohrané sérii s Ústím vaše angažmá v Boleslavi skončilo?
Kdepak. Měl jsem smlouvu na další rok. Zaprvé jsem byl pro ně ale hodně drahý a zadruhé přehodnotila svoje počínání. Za dva roky se tam vystřídalo dvě stě hráčů a oni chtěli jít trochu jinou cestou, nastavit trochu jinou koncepci a sázet spíše na mladé a lacinější hráče.

Co se teda stalo s vaší smlouvou?
Po delším jednání jsme se domluvili na odstupném a smlouvu jsme ukončili.

V tu chvíli jste musel čekat, jestli si vás někdo všimne a bude vás potřebovat do kádru. Je to tak?
Já jsem měl nabídky ze Slovenska, ale tam se mi moc nechtělo, protože syn jde do školy v Praze, kde dostavujeme barák. Nechtěl jsem být daleko, takže jsem čekal na nějakou nabídku z extraligy nebo někde blízko. Jsem moc rád za nabídku Budějovic.

Jak se vůbec váš přesun na jih Čech odehrál?
Honza Chábera se zranil nějak před dvěma měsíci a od té doby jsme byli ve spojení s Jardou Látalem. Každé pondělí jsme si volali, jak se tady mění situace. Vzhledem k tomu, že tu ještě nebyl hotový rozpočet, tak jsem musel chvíli počkat, ale byli jsme předběžně domluveni. Kdyby přišla nějaká lukrativní nabídka chytat někde jinde jako jednička, tak bychom to spolu prodiskutovali.

Díky působení v mužstvu HC MOUNTFIELD jste se dostal velmi záhy i do reprezentačního výběru, že?
(smích) Někdy před patnácti lety bych si asi sbalil věci a jel bych. Maséři odvedli vynikající práci, když přinesli papír s hlavičkou svazu a tam byla nominaci, kde jsem byl já. Eďák tam byl jako náhradník (pozn. – Roman Turek). Vlašáka (pozn. – masér Pavel Vlašic) ale znám, takže vím, čeho je schopný.

S kým byste se pral o místo jedničky v reprezentaci?
(smích) Já jsem viděl jen svoje jméno a hned jsem se začal smát. Myslím, že nahoře byl Schwarz, ale to nevím jistě. Hned mi bylo jasné, odkud vane vítr.

Vy jste vyhlášený šprýmař a bavič. Takováhle sranda vám jde určitě k chuti, i když je na váš účet, že?
Rozhodně. Líbí se mi, že je tady uvolněná atmosféra, kluci drží při sobě. Už jen to, jak mě vzali mezi sebe a hned zapojili do takovýchto vtípku, je skvělé.

Podobné věci jsou vaší parketou. Stihnul jste už sám něco vymyslet na nové spoluhráče?
Jelikož jsem zatím docela unavený, tak mi to moc nemyslí, ale jak se trochu rozkoukám, tak určitě na někoho něco připravím.

Tak teď zase trochu vážně. V Českých Budějovicích budete do chvíle, než se Jan Chábera uzdraví?
V podstatě ano. Mám smlouvu na tři měsíce s opcí. Mám tam nějaké přísliby, že kolem Vánoc bych měl jít do německé ligy, takže kdyby to bylo do listopadu, bylo by to pro mě ideální.

To znamená, že až se uzdraví Jan Chábera, nebudete si muset dávat inzerát?
Doufám, že ne. Samozřejmě v tom Německu se může třeba změnit trenér nebo se stane něco v klubu. Dokud není podepsaná smlouva, tak si nemůžu být ničím jistý. Podle předběžných jednání bych tam ale měl jít.

Proradíte, co to je za mužstvo?
Nemůžu a ani nechci říkat. Je to klub z nejvyšší soutěže a chtějí odehrát sezonu s mladými gólmany a na konec základní části a na play off mít zkušeného brankáře. Měl bych tam být tedy jednička.

S Romanem Turkem v současné chvíli tvoříte nejstarší gólmanskou dvojici v extralize…
(smích) Už jsme o tom s Edou mluvili, že až někam dorazíme k zápasu, tak si z nás budou dělat srandu, že přijeli dědci z Budějic.

Říkáte, že pod Černou věží se cítíte dobře, ale domu pro vás znamená do Jihlavy, kde jste rozjel i obchodní činnost, ne?
Mám tam restauraci a diskotéku, takže trochu bojuji i v podnikání, ale je to spíš i otázka toho, že ceny pozemků a nemovitostí jdou strašně nahoru. Do Jihlavy bych se chtěl přesunout, až ukončím kariéru.

Vy jste v mládí, za dob působení ve Slavii, rozjel i kariéru na divadelních prknech. V Jihlavě je sice Horácké divadlo, ale vaše angažmá je v Činoherním klubu v Praze, není to tak?
(smích) To byla tenkrát jen taková sranda z hecu. Díky tomu, že jsem bydlel přímo nad Činoherním klubem a s herci jsem se viděl denně.

A o co přesně tenkrát šlo?
Hrál jsem mrtvolu. Byl jsem přikrytý pytlem a ležel jsem na jevišti asi dvacet minut. V publiku byla půlka Slavie, takže aby kluci věděli, že jsem to já, tak jsem tam dělal kraviny. Mával jsem jim zpod pytle a podobně, takže se všichni bavili.

To ale moc často mrtvola nedělá, že by někomu mávala, ne?
(smích) To ne, to je pravda, ale bylo to takové uvolněné představení, takže já myslím, že se bavili i ostatní herci a diváci, nejen kluci z mužstva. Pak si ze mě dělal manažer Herstus srandu, že od další sezonu budu hrát v Národním.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho zdraví.