15.03.2007, Tomáš Zetek

Kdybych puk nedostal na hokejku, byl by to průser, vzpomněl na vítězný gól Petr Gřegořek

P r a h a - Hokejisté českobudějovického MOUNTFIELDU mají za sebou další dílčí úspěch. Po nejlepším umístění v základní části za poslední roky, dokázali navázat na loňskou semifinálovou účast. Porazili Slavii 4:2 na zápasy, když rozhodující krok přišel už v úterním duelu v Sazka Aréně. Autorem vítězného gólu byl obránce Petr Gřegořek. „Mířil jsem nahoru, protože hned v první chvíli mě napadlo, že když to nezvednu, půjde to z takové blízky do gólmana. Naštěstí to vyšlo,“ usmíval se spolehlivý bek.

Jeden z klíčových momentů přišel ještě za stavu 1:0 ve prospěch Slavie, v patnácté minutě, kdy jste ubránili téměř dvouminutové oslabení třech proti pěti…
Bylo to hodně důležité, protože za stavu 0:2 bychom už museli hru trochu více otevřít a Slavie by to určitě dovedla potrestat. V duchu jsem si říkal, že to je hodně klíčová věc, protože to byly celé dvě minuty. Nakonec jsme je ale ani nepustili do nějaké větší šance.

V polovině zápasu vyrovnal Viktor Hübl a hned zkraje třetí třetiny jste zasadil rozhodující ránu Pražanům právě vy. Mohl byste svůj gól popsat?
Celá situace vyplynula ze hry, protože se hrálo čtyři na čtyři a Slavie trochu propadla ve středním pásmu. My jsme to teda trochu riskli, že jsme šli ve čtyřech lidech dopředu, ale naštěstí mi to dal Vanta přesně na hokejku. Kdyby poslal puk o půl metru jinam nebo by mi prošel, tak by to byl asi průser, protože soupeř by šel do přečíslení a mohli jsme dostat gól.

Nakonec se vám ale povedlo puk trefit a to tak, že zcela bezchybně…
Vanta Hübl mi to předložil přímo před bránu, takže to stačilo jen zvednout, abych netrefil gólmana.

Takže jste přesně věděl, jak chcete zakončovat?
Mířil jsem určitě nahoru, protože hned v první chvíli mě napadlo, že když to nezvednu, půjde to z takové blízky do gólmana. Naštěstí to vyšlo.

Tvrdíte, že to stačilo zvednout. Jenže v podobné situaci jako vy se v sérii objevovali i vaši spoluhráči a v uvozovkách jen zvednout to nedokázali. Trápili jste se v koncovce hodně?
Samozřejmě to nebylo všechno podle našich představ, ale stejně na tom byla určitě i Slavia. Nikomu to tam nespadne z deseti pokusu desetkrát. Navíc gólmani chytali dobře.

Kdy jste začal věřit v to, že už vám vítězství v Sazka Aréně neuteče?
Když dal Pišta Hřebejk gól, tak už jsem věřil, že to dohrajeme. Zvlášť když jsem to střídání potom viděl, jak už Slavia tak trochu rezignovala. Řekl jsem si, že pokud neuděláme nějakou blbost, nebo soupeř nedá nějaký náhodný gól zpoza branky, tak už to dohrajeme. Eda to zavřel, takže už to bylo v pohodě.

Slávistická rezignace po vašem třetím gólu byla až příliš markantní, nemyslíte?
Trochu mě překvapilo, že si nevzali třeba timeout. Jestli se spoléhali na to, že budou mít třeba dvě minuty před koncem buly v útočné třetině… Nevím. Prostě když někdo prohrává v takovémhle zápase o dva góly, tak by měl zkusit všechno. A to si myslím, že Slavia neudělala.

Za to jste se ale určitě na hráče domácích nezlobili. Zápas se ale mohl vyvíjet jinak, protože po druhém gólu jste se až neskutečně zatáhli a přitom do konce utkání zbývala ještě celá třetina…
Je to tak, ale na druhou stranu ono se těžko hraje proti mužstvu, které nemá co ztratit, hraje vabank. Oni začnou více lítat, těžko se nám vyhazuje a člověk je navíc svázaný tím, že nesmí udělat chybu. Ale jak říkám, když už to bylo 3:1, tak to bylo o něčem jiném.

A křičeli na vás trenéři hodně, ať se tolik nezatahujete?
Samozřejmě křičeli, ať vylezeme a hrajeme dobře ve středním pásmu, ale jedna věc je něco říct na lavičce a druhá pak udělat to na ledě.

Nakonec se vám povedlo vyhrát tříbrankovým rozdílem a zakončili jste sérii podle svých představ. Jaký duel byl ve čtvrtfinále pro vás osobně ten nejtěžší?
Říká se, že poslední krok je nejtěžší, takže asi ten šestý zápas. Ve dvou utkáních na Slavii jsme nastoupili do utkání aktivně, ale tentokrát se to moc nedařilo. Byli jsme trochu ustrašení, ale nakonec se nám povedlo utkání zlomit.

Série to byla ukrutně náročná. Nebylo vám někdy tak, že už jste nemohl?
Všechno se hraje ve velkém tempu a třeba už šestý zápas jsem trochu cítil v nohách. Ono to možná nevypadá, ale těch soubojů tam bylo opravdu hodně a sil ubývalo. Už proto jsme opravdu rádi, že se nám podařilo vyhrát a nemuseli jsme bojovat v rozhodujícím sedmém zápase.

V průběhu celé série, na rozdíl od základní části, se vám vůbec nedařily přesilové hry. Trenér Jandač si stěžoval na špatnou hru obránců v těchto situacích. Cítili jste z jeho strany s přibývajícími neúspěchy velký tlak?
Zas tak velký tlak, abychom museli být nějak přehnaně nervózní, na nás nikdo nevyvíjí. Je pravda, že nám to nešlo, ale teď když je trochu času do dalších zápasů, tak na tom musíme zapracovat.

A diskutovali jste o přesilovkách s kolegy z obrany hodně?
Člověk se o tom baví, ale na ledě je potom tolik možných situací, že to nejde nijak předvídat. I když se třeba domluvíme, že to budeme hrát nějaký způsobem, tak nakonec se celá situace vyvine jinak. Všechno se nacvičit nedá.

Poslední otázka. Budete sledovat rozuzlení zbylých dvou čtvrtfinálových bitev?
Když mě malá pustí k televizi, tak to sledovat budu. (směje se)