23.03.2006, Tomáš Zetek

Extraligu sleduji bedlivě, hlásá ze zámoří Martin Hanzal

O m a h a / Č e s k é B u d ě j o v i c e – Emigrace? Dneska to už u talentovaných hokejistů není třeba. I když v případě Martina Hanzala to tak vypadá. Odletěl na mistrovství světa “dvacítek“ do Kanady a už za mořem zůstal. Jako by se po něm slehla zem. Sám českobudějovický talent ale i z nového světa sleduje úspěchy svého mateřského oddílu. „Je to jedním slovem paráda. Jsem moc rád, že to klukům takhle vychází,“ zdraví na dálku kabinu devatenáctiletý útočník.

Jak jste se dostal právě do tohoto týmu? Loni jste byl přeci draftován jako nejlepší Čech Phoenixem Coyotes...
„Nenastupoval jsem pravidelně v HC České Budějovice, tak jsem se rozhodl, že po mistrovství světa dvacítek zůstanu za mořem. Stejně tak si to přál i Phoenix. V kanadské juniorce bohužel nic nevyšlo, tak mi klub zařídil místo tady v USHL.“

V kanadské juniorce?
„To je například WHL, OHL nebo QMJHL. Třeba právě v OHL hraje můj bývalý spoluhráč David Kuchejda, který tam odešel před sezonou.“

V Americe je velmi složitý a propracovaný systém péče o mládež. Jak moc si vás osobně Phoenix cení?
„Tak to nemám ponětí, opravdu nevím. Jsem ale každopádně rád, že mi sehnali tohle místo, protože nastupuji víc než dost a to je přesně to, co já potřebuji. Praktikuje se zde pochopitelně kanadský styl hokeje, který bych chtěl jednou v budoucnu hrát.“

Kanadský styl? Postavu na něj ale příliš stavěnou nemáte. Navíc doma jste vynikal spíše technickými dovednostmi…
„To je sice pravda, že upřednostňuji techniku, ale na národních akcích se hraje především kanadským stylem a jestli chci jednou hrát tady za mořem v pořádné soutěži, musím se tomu přizpůsobit.“

Vy jste se nikdy netajil tím, že chcete již v juniorském věku odejít do Severní Ameriky. Splnil se tímto váš sen nebo již nyní koukáte po National Hockey League?
„Samozřejmě, že největším snem každého mladého kluka je NHL. Já nejsem výjimkou, ale musím postupovat pomalu. Když na sobě budu soustavně pracovat, tak to třeba jedno vyjde.“

Za mořem jste již druhý měsíc. Bylo těžké se aklimatizovat a zvyknout si na každodenní odloučení od rodiny a přátel?
„Musím přiznat, že zpočátku to bylo hodně těžké. Neznal jsem tu vůbec nikoho a ani jsem se pořádně neuměl domluvit. Teď už je to v pohodě, už si i s klukama pokecám.“

V české extralize se blíží semifinále. V jaké fázi sezony jste nyní vy a váš celek?
„Jsme trochu pozadu, ještě nám zbývají dva zápasy do konce základní části. Pak začíná play-off, do kterého půjdeme podle všeho z druhého místa.“

To je nadějná výchozí pozice. V českých poměrech se často v juniorských soutěžích hledí daleko víc na perspektivní výchovu talentů a úspěch bývá druhořadý. Je tomu tak i v zámoří?
„Tady je to spíše naopak. Úspěch je tu na první místě. Nechci říct, že by se na perspektivu vůbec nehledělo, ale v porovnání s českými soutěžemi je to trochu jinak.“

Najdete si v nabitém časovém rozvrhu čas sledovat českou extraligu?
„Samozřejmě. Na internetu jsem každý den, když zrovna nemáme trip (zápas venku – pozn.redakce). Extraligu sleduji bedlivě.“

Co říkáte na situaci Českých Budějovic?
„Je to jedním slovem paráda. Jsem moc rád, že to klukům takhle vychází, a doufám, že půjdou co nejdál. Moc bych jim přál, aby porazili Slávii a šli do finále. Pokud vím, tak finále tady nebylo už hodně dlouho.“

Jste v kontaktu s některým z hráčů?
„S pár kluky si napíšeme přes internet nebo zavoláme. Třeba se Zdeňkem Kutlákem nebo Ivem Kotaškou.“

Svým kamarádům tedy úspěch pochopitelně přejete. Nemrzí vás ale, že nejste členem týmu, který dosahuje v tuzemské nejvyšší soutěži takového úspěchu?
„Trochu ano, ale musím to brát ze sportovního hlediska. Jsem radši, že hraji a mám hodně icetimu, než abych posedával na lavičce a koukal, jak kluci hrají.“

Martine, díky moc za internetový rozhovor a přeji vám mnoho úspěchů.