23.07.2005, Antonín Vansa

Kdyby nebyla výluka, asi bych teď v Budějovicích nebyl, říká Turek

Č e s k é   B u d ě j o v i c e - V zahraničí působil dlouhých devět sezon. Do českého hokeje se vrátil teprve v loňském ročníku, kdy mu celosezónní výluka v zámořské NHL umožnila pomoct mateřskému klubu z Českých Budějovic zpět do extraligy. Svérázný brankář Roman Turek se následně domluvil s Calgary Flames na ukončení spolupráce a už se s jihočeským celkem připravuje na svou čtvrtou sezonu v tuzemské nejvyšší soutěži. „Těším se z pocitu, že zase budu chytat doma. Ale vím, že to nebude lehké,“ tvrdí pětatřicetiletý gólman.

Objevily se totiž i spekulace, že jste se chtěl do Českých Budějovic vrátit už dříve, ale sestup klubu do první ligy vás odradil. A proto jste prý podepsal nový kontrakt s Calgary úmyslně tak, abyste se v případě okamžitého postupu Českých Budějovic do extraligy mohl vrátit zpět do Čech...
To je jen spekulace. Vůbec to nebylo takhle myšlené. Já jsem v době podpisu smlouvy nevěděl, jestli budu v Calgary chytat jako jednička, nebo jako dvojka. Proto byl kontrakt koncipovaný tak, že kdybych nechytal a nezdálo se mi to, mohl jsem se po roce rozhodnout pro odchod jinam.

Hodně důležitý pro vás je prý postoj vaší rodiny. Ta tedy proti návratu do České republiky neprotestovala?
Samozřejmě je pro mě postoj rodiny důležitý. Hlavně šlo o Edu. Ten v Kanadě vyrůstal, když jsem odešel do zámoří, byly mu čtyři roky. Našel si tam spoustu kamarádů a dodnes občas mluví o tom, že by tam rád někoho navštívil. Pro něj bylo stěhování do Čech asi nejhorší. Ale po tom roce tady si zvykl, našel si jiné kamarády. Jsem rád, protože kdybychom se vraceli třeba za tři roky, byl by pro něj přechod na nový životní styl daleko těžší.

Jak dlouho jste byl s Calgary v jednání o ukončení kontraktu?
Zmínil jsem se o tom agentovi hned po sezoně, ale domluvili jsme se, že to nebudeme nějak rychle řešit, protože jsme měli čas do 30. června. Vedení Calgary o mém úmyslu vědělo už od konce března, ale do konce června nebylo nic hotového. A není vlastně ani teď.

Jak to myslíte?
Oficiálně ještě nedošlo ke zrušení smlouvy. Dokud nebude podepsána nová kolektivní smlouva, nesmí se o starých kontraktech jednat.

Nehrozí tedy, že by se ještě vedení Flames vzepřelo a odmítlo vaší výpověď uznat?
To určitě ne. Je třeba říct, že i kdybych měl platnou smlouvu a nechtěl jsem tam působit, nebudou mě tam za každou cenu držet.

Vaše rozhodnutí tedy bez námitek přijali?
Jasně. Oni chápou mé rodinné důvody a ví, že hráči v mém věku už uvažují o návratu domů. Ale říkám na rovinu, že kdyby loni nenastala situace kolem výluky v NHL, vůbec bych nepřemýšlel o nějakém ukončení smlouvy v Calgary. Podepsal jsem v létě 2004 tříletý kontrakt a kdyby vše probíhalo v pořádku, ty tři roky bych tam taky odchytal. Ale loňská sezona udělala to rozhodnutí za mě.

Do extraligy se vrátíte po deseti letech. Co od soutěže čekáte?
Kluci na šampionátu ve Vídni dokázali, že český hokej patří mezi nejkvalitnější na světě. A česká extraliga bude určitě výbornou soutěží. Dlouho jsem tu sice nehrál, ale dobří hráči vyrůstají pořád. Je to pro mě velká výzva. Stejně jako loni byl tou motivací postup do extraligy, letos chceme dosáhnout co nejvyššího umístění.

Je něco, na co z tehdejší extraligové éry rád vzpomínáte a na co i teď vyloženě těšíte?
Ta doba, kdy já jsem chytal za Budějovice extraligu, je strašně dlouhá. Moře věcí se od té doby změnilo. I já jsem se změnil. Tehdy jsem začal chytat extraligu a měl jsem za cíl propracovat se do reprezentace a k zahraničnímu angažmá, abych si vydělal nějaké peníze. Tady to tenkrát takové nebylo. Zato teď se těším z pocitu, že budu zase hrát hokej doma. Ale vím, že to nebude jednoduché a že si budu nějakou dobu na extraligu zvykat.

Nezkazil vám ten pocit odchod vašeho velkého kamaráda Luboše Roba do Jindřichova Hradce?
Kamarádi samozřejmě jsme, ale takhle to v hokeji chodí. Doba, kdy se hráči vůbec nestřídali a hokejista si celou kariéru odkroutil v jednom klubu, je pryč. Pro Luboše to nebude lehké, protože prakticky nikde jinde nehrál, ale musí to prostě vzít. Tak to dneska chodí.

Poslední otázka, co vy a reprezentace? Myslíte si, že s příchodem nového trenéra přichází šance pro váš návrat do národního dresu?
Já bych tu otázku vůbec nestavěl na změně trenéra. Já jsem s Růžou (Vladimírem Růžičkou, bývalým koučem českého národního týmu; pozn.aut.) nikdy neměl nejmenší problém...

...přesto však sázel na stále stejné tváře. A přitom například bývalá brankářská legenda Jiří Holeček poukazoval na to, že při skladbě národního týmu na šampionát do Vídně vůbec nevzal v potaz vaše výborné výkony při postupu Českých Budějovic do extraligy...
Já ale Vláďovo rozhodnutí plně chápu! Každý trenér má brankáře, na nichž staví mužstvo. V době, kdy já jsem chytal za národní tým, tomu nebylo jinak. Takový model podle mě zvolí i noví trenéři. Myslím, že už nyní mají jasnou vizi o tom, kteří gólmani budou za reprezentaci chytat.

Takže nevěříte v to, že byste šel ve stopách libereckého Milana Hniličky, který si po návratu do Čech znovu vybojoval reprezentační trikot?
Stát se může koneckonců všechno. To ale přece nebudeme probírat teď.

Děkuji vám za rozhovor.