Máte za sebou první mistrovství světa. Jaké z něj máte pocity?
Říkal jste první? No, já jsem se už dříve zúčastnil tří šampionátů jako manažer nebo host. Ale máte pravdu v tom, že jsem byl na mistrovství poprvé v roli spolukomentátora. Byla to velice zajímavá práce a velice mě obohatilo například to, že jsem mohl sledovat tréninky světových mužstev jako je Amerika, Kanada a Švédsko.

Bylo pro vás odlišné připravit se na spolukomentování zápasu světového šampionátu než na extraligové utkání?
Určitě. Hráče v extralize člověk zná, zato na mezinárodní akci poznáte jen pár hráčů. Na ty, kteří nejsou tak na očích, se musí člověk dobře připravit, zmapovat jejich hráčskou kariéru a podobně.

Jaké podmínky vytvořil Innsbruck pro novináře? Bylo vše v pořádku?
Začátek byl naprosto katastrofální. V prvních utkáních základních skupin jsme vůbec neviděli na led. Bylo pro mě nepochopitelné, že různí statistici nebo i Radio Slovenija dostali přednost před Českou televizí.

Jak jste se vzniklou situací vypořádali?
Pan Dusík hovoří plynně asi šesti světovými jazyky. Rakouští organizátoři nás trošku chtěli opít rohlíkem. Problém jsme jim nastínili v angličtině, ale oni náhle přešli do němčiny. Že anglicky prý nerozumí. (kroutí hlavou) Pan Dusík však mluví výborně i německy, takže jsme si nakonec své postavení vydobyli. Byl to však jen jeden z mnoha problémů. Zázemí pro novináře bylo v Innsbrucku hodně špatné.

Alespoň ledová plocha byla v pořádku, ne? Alespoň se na její úroveň nenesla taková vlna kritiky, jako na led ve vídeňské městské hale.
Začátek byl také hrozný. Každou chvíli vcházel na hrací plochu ledař s konví a zaléval díry. Hala v Innsbrucku má podle mých informací také asi čtyřicet let. Přitom hned vedle stadionu stála úplně nová hala! Jenže prý měla malou kapacitu. Tak, jak špatně byl turnaj zorganizován pro novináře, tak špatně byla připravená i ledová plocha. A nejen to. Obrovský nepořádek na stadionu, smrdělo to tam pivem, které bylo rozlité po tribunách. Hrůza! (rozhořčeně)

Měl jste přehled i o vídeňských skupinách? Objevovaly se názory, že osmifinálová skupina v Innsbrucku měla vyšší úroveň než ta ve Vídni. Souhlasíte?
Pozoroval jsem i dění ve Vídni. Když jsme komentovali, sledovali jsme na monitoru zápasy vídeňské skupiny. Podle toho, co jsem viděl, si myslím, že osmifinálová skupina v Innsbrucku byla kvalitnější.

Přiznejte, opravdu jste viděl všechny zápasy v Innsbrucku, nebo jste nějaké zápasy vynechal a šel si například projít centrem města?
Především, Innsbruck je malé město a dá se projít během chvíle. Ale přiznávám, že zápasy slabších týmů jsem neviděl. Respektive jsem se na utkání třeba Slovinců nebo Ukrajinců ani raději nechodil dívat. Podle mne mají některá mužstva české juniorské extraligy vyšší úroveň, než slovinská reprezentace.

Který zápas turnaje pro vás byl nejtěžší na komentování?
Takový zápas, jako bylo třeba U.S.A. proti Kanadě, se ani nemusí komentovat. To utkání má spád a člověk se do toho dostane. Ale zápasy horších týmů, to pro mě byla velká zkušenost. To se komentuje strašně špatně, člověk ani neví, co má vlastně říkat. Tam prakticky není co k vidění.

Nebude se vám po práci v České televizi stýskat?
Trošku mi to určitě chybět bude. Ale teď jsem v Českých Budějovicích a práce sportovního manažera a spolukomentátora, to nejde sloučit. V televizi by měli pracovat nezávislí lidé a navíc se extraliga vysílá v sobotu, kdy se hraje juniorská liga, dorostenecká liga a první liga. A to vše musím sledovat.

Mluvil jste o tom, že práce manažera a spolukomentátora pro Českou televizi nelze sloučit. Dařilo se vám to při Mistrovství světa?
Velký díl práce v Českých Budějovicích jsme odvedli už před startem turnaje. Kdyby se nám do začátku šampionátu nepovedlo podepsat tolik hráčů, ani bych do Innsbrucku neodcestoval. Během mistrovství jsme však už jen prakticky dolaďovali příchod zhruba čtyř hráčů.

Do Českých Budějovic přišlo devět nových tváří. Osobně jste s odvedenou prací spokojený?
Nedá se říct, jestli cítím spokojenost. Každopádně mi spadl obrovský kámen ze srdce, když se nám podařilo s novými hráči uzavřít smlouvu. Bylo to strašně složité, protože vytipovaní hráči nevěřili, že by se nám mohlo podařit sestavit takový kádr. Všichni prakticky jen čekali na to, jaký tým tu bude, ale nikdo nechtěl podepsat jako první. Soustředili jsme se na skutečně kvalitní hokejisty, přivedli jsme je, ostatní viděli, že to zde bude fungovat a jednání už pak nebyla zdaleka tak složitá. Vždy je nejtěžší podepsat první tři hráče.

Kterého příchodu si ceníte nejvíce?
Hodně důležité bylo jednání kolem příchodu Ondry Veselého. O toho měli zájem skutečně snad všichni. Ale nedá se vypíchnout jedno jméno, kterého si cením. Všechna jednání byla těžká. Hübl, Hudec, Kotrla, Venca Nedorost, Brabenec, Gřegořek, každý hráč je důležitý. Třeba i Zdeněk Kutlák. Mluvilo se o tom, jako o hotové věci, ale on hrál ve Varech, kde ho chtěli udržet a on tam byl spokojený. Jsem rád, jaké hráče jsme dokázali podepsat.

Veřejnost už se dozvěděla o ukončení spolupráce mezi klubem a Lubošem Robem. Na podpis smlouvy ale čeká i útočník Radek Bělohlav. Myslíte si, že v Českých Budějovicích bude hrát i nadále?
Nemohu zatím sdělit žádnou podrobnost. Otázku setrvání Radka Bělohlava bychom měli dořešit do konce týdne.

Děkuji za rozhovor.