Dorostenec českobudějovického HC Petr Pankratz (17.2.1988) je jedním z mnoha hráčů, které si stáhl široký trychtýř klubu zpod Černé věže do svých řad. Je již tradicí, že tento celek zláká pod svá křídla vždy již v útlém věku ty nejtalentovanější mladíky z celého kraje. Jedním z těchto případů byl právě on. Vůbec prvním Pankratzovým působištěm, kde pořádně nazul brusle a oblékl hokejovou výstroj, byl Vimperk. Tehdejší školák si ale brzy sbalil své nádobíčko a odešel zkusit štěstí k Otavě. Netrvalo dlouho a velmi talentovaný útočník zjistil, že rozhodně neprohloupil. Po několika veleúspěšných sezonách v žákovském dresu IHC Písek se stal stabilním článkem dorostenecké sestavy. Jako už bývá zvykem u lepších hráčů, nastupoval se staršími kolegy - většinou ročníku narození 87 a 86. I přes tento handicap často vyčníval z průměru, a tak netrvalo dlouho a sáhla po něm mocná ruka vedení klubu z jihočeské metropole. „Vztah k Písku mám stále velmi dobrý. Až tady jsem se totiž zlepšil. Do té doby jsem nic moc nehrál a tady mě to pořádně naučili,“ tvrdí s širokým úsměvem nynější opora českobudějovického dorostu.

Velkou výhodou při příchodu do nového působiště byla ta skutečnost, že nebyl vhozen do jámy lvové sám. Spolu s ním se totiž stěhoval i Tomáš Rod. Právě tato dvojice táhne letošní dorostenecký celek. „To, že se mnou šel Tomáš, mi hodně pomohlo, nebyl jsem tam sám a mohl jsem se o někoho opřít,“ vzpomíná Pankratz. Ihned po svém příchodu oba zapadli bez větších potíží do mužstva a postupem času si budovali stále pevnější pozici. Právě letošní sezona však měla ukázat, zda je tato dvojice opravdu tou správnou pro tah mužstva. Velmi často nastupovala dvojice Pankratz – Rod pohromadě a vždy to znamenalo pro soupeře velké nebezpečí. „S Tomášem si dobře na ledě rozumíme a podle toho, jak se nám v zápase daří, se taky dostáváme na led. Je to různé, ale většinou si zahrajeme dost,“ mne si ruce talentovaný forvard. Neodpustí si však na svého kolegu z útoku jízlivou poznámku. “Daří se nám oběma, ale v kanadském bodování je lepší Roďas,“ ušklíbne se s vtipnou grimasou ve tváři.

Takovýto optimismus a elán mu však ještě na začátku letošní sezony chyběl. V jednom z posledních utkání základní části předešlé sezony se totiž zranil. Utržené kolenní vazy ze zápasu se Vsetínem mu vystavily nemilosrdnou stopku. Pankratz se do sestavy ještě vrátil, aby pomohl ve čtvrtfinále proti třineckým Ocelářům. „Ano, vazy v koleni už nemám, no… Měl jsem je přetrhané,“ krčí rameny mladík. Stárkův tým nakonec skončil právě na holích třineckých hokejistů, a šikovný útočník tak mohl rehabilitovat v poklidu. Po nástupu do letní přípravy ho však smůla zdaleka neopustila. “Panky si utrhl meniskus v tom samém koleni a bylo zase zle,“ vzpomíná kormidelník dorostenecké bárky Milan Stárek. Z důvodů tohoto zranění zameškal jeho svěřenec i start právě probíhající sezony. „Nevím přesně, kolik to bylo zápasů. Tak měsíc a půl na začátku téhle sezony a ta loňská pro mě skončila patnáctého ledna,“ přemítá centr první útočné formace. V průběhu letošního extraligového ročníku se však dostal do výborné formy a spolu s Tomášem Rodem tvoří pravděpodobně nejúdernější duo Jihočechů.

Ve čtvrtek cestovali dorostenci HC České Budějovice k Otavě k derby právě proti Pankratzově takřka mateřském Písku. První souboj, jenž byl k vidění již v září, vyhráli na svém ledě Písečtí hladce 6:1. Odvetu v Budvar Aréně poznamenal necitlivý výkon sudího Dvořáka, který si liboval ve vylučování, a tak se prakticky celý zápas hrálo v nestabilním počtu hráčů na ledě. Domácí ho nakonec vyhráli 3:1. Třetí utkání těchto dvou jihočeských celků přineslo třetí vítězství domácího celku. „Je to hlavně docela velká rivalita, když hrajeme proti Písku. A to nejen pro mne,“ usmívá se talent. I ve druhém zápase přišla u Otavy prohra. „Asi jsme je podcenili,“ hledá příčin dvou vysokých proher Pankratz. Ve čtvrtečním utkání si připsal pár okamžiků před závěrečnou sirénou na své konto branku, která nakonec určila definitivní podobu výsledku na divokých 7:4 pro domácí borce. „Ten můj gól byla spíš náhoda. Jen se ke mně odrazil puk a já jsem vystřelil, ani jsem nekoukal kam,“ popisuje skromně svou chvilku slávy dorostenec HC České Budějovice Petr Pankratz.