07.02.2005, Aleš Rod

Jsem rád, že se daří, říká Martin Hanzal

Vycházejí talent českobudějovického hokeje Martin Hanzal (1987) prožívá velmi úspěšné období. Stal se pevnou součástí prvoligového týmu bojujícího o návrat mezi tuzemskou elitu, v soutěži dospělých vstřelil minulý týden první branku a o víkendu zamířil na svůj debutový sraz s reprezentací dvacetiletých.

“Poslední měsíc jsem opravdu nastupoval pravidelně, doma i venku. Střídal jsem spoluhráče i posty, ale hrál jsem, což je hlavní. Jsem za to samozřejmě velmi rád, jinak to snad ani nejde.“

Vnímáte na svojí hře nasbírané zkušenosti ? Že si třeba na ledě víc dovolíte?

„Ano, je to hodně znát. Je to pro mě stále něco, na co si zvykám. Ale zápas od zápasu je to podle mne lepší.“

V jihočeském derby proti Písku jste se premiérově trefil. Na první zásah jste se dost načekal, že?

„Trvalo to docela dlouho. Jsem za ten gól moc rád, spadlo to ze mě. Puk jsem si samozřejmě vzal. Masér Prášek ho má u sebe, říkal, že ho potisknou a já si ho budu moci schovat.“

Díky výluce NHL s vámi v mužstvu působí několik hvězd zámořské soutěže. Máte štěstí, že si s nimi můžete zahrát…

„Je to jak pro mě, tak pro všechny ostatní velký přínos. Jsem rád že se od nich můžu učit.“

Ne všichni jsou však z pobytu hvězd NHL v České republice nadšeni. Někdo to bere tak, že tu berou práci tuzemským hokejistům. Jak se na to díváte vy?

„Nevím, co si kdo myslí, někdo takhle možná uvažuje. Ale ve mně převládá to, že si s nimi rád zahraju. Navíc tady v Budějovicích je vážně úžasná parta, všichni jsou bezvadní, nikdo se nad nikoho nepovyšuje. Když vidím třeba Vencu Prospala, jak neuvěřitelně kamarádsky se ke všem chová, pomáhá, burcuje… Perfektní. Co se týče NHL, nikdo neví, jestli ještě nezačne, jak to bude příští rok… Měl jsem mít draft, ten se nekonal. Každopádně jsem rád za každou minutu v tréninku nebo v zápase, kdy se můžu od kluků ze zámoří něčemu přiučit.“

Občas jdete vypomoci juniorům. Nemáte s tím problém?

„Vůbec ne, proč? Jsem nohama na zemi, do juniorů přece věkově spadám. Trenér áčka pan Jandač a trenér juniorů pan Černý se dobře znají a komunikují spolu, takže když mi řeknou, jdu hrát za juniory. Žádný problém s tím nemám.“

V mužstvu teď asi panuje velká pohoda, že?

„Aby ne! Vyhráváme, týmu se daří, takže je dobrá atmosféra.“

Vraťme se ještě jednou k NHL. V případě, že by se soutěž přeci jen rozběhla, tým hodně oslabí…

„No, nějaká nejistota ještě určitě cítit je, máme docela široký kádr. Trenéři a vedení mají několik hráčů v záloze. Ale každým dnem je šance na začátek NHL menší, spíš asi už nezačne.“

Čeká vás první akce s reprezentační dvacítkou. Víte, co vás ve Švédsku čeká?

„Zhruba ano, reprezentační akce jsou podobné. Sraz je ve Slaném, do Švédska odletíme zřejmě jedním letadlem s výběrem osmnáctek a hráči áčka. No a tam se odehraje klasický turnaj pěti.“

Znáte se s trenérem Hadamcikem a některými hráči, nebo jedete do neznáma?

„V tom není problém. Spoluhráče v týmu znám, jede tam hodně hráčů, s kterými jsem již v mládežnických výběrech hrál. S trenérem Hadamcikem jsem jednou mluvil po zápase v Opavě, tehdy říkal, ať makám a že mě vezme. Uvidíme.“

Zatímco dvacítka již po MS má, osmnáctky, kam ještě věkově spadáte, se na světový šampionát chystá. Ve Švédsku proběhne poslední generálka. Jste v kontaktu s trenéry?

„Ano, samozřejmě. Trenéři se domluvili, že jednu pětku z osmnáctky na turnaj oželí, nechtějí ukázat tým v plné síle. Před mistrovstvím světa pak mužstvo zase doplníme.“

Ačkoliv v zámoří práce stojí, v Evropě skauti nezahálejí,že?

„Přesně tak, řekl bych, že pracují usilovněji. Na každé reprezentační akci je jich hodně, objíždí i zápasy. Občas už někdo i zavolá. Já jsem zvědavý, jak to bude s draftem, protože není pořadí volby, nemůže proběhnout. Nikdy se ještě nestalo, že draft nebyl.“

Skončeme u jiného soudku. Studujete střední školu. Jak studium zvládáte?

„No jde to těžko. Nedostal jsem individuální plán, asi ho ani nedostanu. Takže to musím stíhat. Je to ale hodně náročné, někdy jsem totiž ve škole týdně sedm hodin. Rozhodně chci ale pokračovat. Vím, že vzdělání je hodně důležité, protože se snažím co nejvíc.“