Diskusní fórum

Chci být komplexní obránce, říká po svém návratu z Plzně do Motoru Roman Vráblík
Zdroj: odkaz

Z Pardubek:
Zato je jasné, že tým po konci ve Spartě neposílí Jan Buchtele. Nedostal by adekvátní vytížení. „Byli jsme v kontaktu s agenturou, která jej zastupuje, ale v tu chvíli už jsme měli hráče na tyto posty hotové,“ řekl sportovní manažer Dušan Salfický.

odkaz

Já jsem moc rád, že tady Guli je. Sice je jasný, že tu bude dělat hráče, trenéra, manažera a nevim co ještě , ale je tu osobnost, která si nebere servítky a řekne vše na rovinu. Nebojí se třísknout do stolu.

Stoprocentní souhlas. Cesta na zkušenou do Švédska ho evidentně velice pozitivně ovlivnila - tady nejen že se vrací stále vynikající hráč, ale někdo, koho doufám klub po konci aktivní kariéry okamžitě využije u mládeže.

Guli je frajer..
"Příští ročník se padá, možná i dva týmy, čímž neříkám, že se to má týkat Motoru, ale vnitřní pocit mi říkal, že bych jim měl jít pomoct."

Rozhovor s Gulim a to ve všem. K mládeži, ke vztahům... Jak psal quak. Guli se domů vrátil jako jiný člověk, osobnost, leader. Milane ať ti drží zdraví i elán a věřím, že =M= půjde nahoru.

Díky moc za článek!

Pokud je to od Guliho jen půlka pravdy, a já věřím, že vše, tak to je vznik výborného feisliftu Motoru .

Teda, Guli, já zírám. Quak už o tom sice psal, ale já jsem si až do přečtení níže zkopírovaného článku nevšiml, jak moc Milan během té doby, co tu nebyl, mentálně vyzrál...

Já když to čtu, tak si říkám, jestli jde skutečně o rozhovor s Gulim a redaktor si ho nepopletl s extrenérem. Ne, je fakt strašně fajn slyšet (číst) takhle mluvit navrátivšího se odchovance, navíc jednoho z nejlepších za posledních x let dozadu - přesně takovej plejer s vysokým sebevědomým a vítěznou mentalitou zažranou do morku kostí nám tu zoufale chyběl loni.

Strašně fajn rozhovor s Gulim. Je vidět jak mu tady na tom záleží, jak je odhodlaný dát tomu maximum. Správný srdcař, kapitán a lídr týmu Věřím, že tu předvede ještě velký věci, motivaci má.
Gielen: dle vyjádření Kmoníčka v sekci ptejte se to na angažování Buchteleho u nich moc nevypadá, ale třeba jen mlží.

Věříte, že se jednou dočkáte toho, co perfektně funguje ve Švédsku? Tedy propracovaný systém hokejové výchovy se vzdělávacím procesem?
„Snad to odpovědní lidé jednou pochopí a nastaví to podobně jako ve Švédsku, kde sportovní gymnázia fungují s hokejem v úžasné symbióze. Škola se dokáže přizpůsobit potřebám klubu a z druhé strany stejně tak. Vycházejí si navzájem vstříc, protože chtějí, vidí v tom smysl života. Tohle mi tady chybí. Ale do toho já nemůžu moc zabrušovat, to je na odpovědnosti a zásahu jiných. Mně jde jen o to, aby náš hokej co nejlíp fungoval a zároveň u kluků nešla škola úplně stranou. Ale já nemám kompetence, jako je má svaz. Jen dodám, že není nic snadnějšího než vyrazit do ciziny za inspirací. Ne za kopírováním, ale za poznáním něčeho jiného. Třeba nám pak dojde, v čem všem a proč zaostáváme za některými jinými zeměmi.“

Vsadit vše na hokejovou kartu je v českém prostředí strašný risk, že?
„Souhlasím. Víme, jak to je. Skončí trénink, mladí kluci mají jít do školy a řada z nich se na to vybodne. Přitom není tlak od trenérů, aby do školy šli. Jeden extraligový trenér nedávno prohlásil, že tam chodíme příliš často. Ten mě tedy rozesmál. Co to říká? Škola v sedmnácti, osmnácti letech musí mít stále přednost před hokejem. Ať jste sebevíc šikovnější. Za dva roky vám někdo urve koleno a co se základkou? Příklad Theodor Pištěk, talentovaný útočník. Před pěti roky šel hrát do švédského Örebra. Neskutečně se tam vypracoval. Dostal nabídku do áčka, skvělá příležitost zahrát si elitní evropskou soutěž. Ale zároveň dostal možnost odejít na univerzitu do Bostonu. NCAA, čtyři roky stipendia, parádní šance. Rozhodl se pro univerzitu, za mě udělal skvělé rozhodnutí. Ačkoli má před sebou zajímavou sportovní budoucnost a šanci okamžitě hrát velký hokej na super adrese, dal přednost vzdělání. Má hlavu na správném místě. Ale upřímně, takhle srovnaný to má z kluků málokdo. Musí je někdo vést. A především to musí být trenéři. Kvalitní, rozumní, chápaví.“

Říkalo se, že za Kovářem půjdete do Švýcarska. Nebylo ve hře?
„Teď ne. Spíš dřív se něco řešilo. Rozhodnutí vrátit se do Budějovic ve mně zrálo delší dobu. Měl jsem to celkem jasně dané. Vzpomínky sehrály velkou roli. Příští ročník se padá, možná i dva týmy, čímž neříkám, že se to má týkat Motoru, ale vnitřní pocit mi říkal, že bych jim měl jít pomoct. Ano, obnášelo to rozvázání smlouvy, ale nepovažuju se za hráče, pro kterého by to byla běžná věc. Naopak obdivuju hokejisty, kteří jsou delší dobu spjatí s jedním klubem. Je to jeho důležitá vizitka. Dost to o něm vypovídá. Takové hráče mám rád.“

Předpokládám, že vaše role v Motoru se postupně rozroste. S tím souvisí i můj pohled, že vás hodně zajímá, jak je na tom budějovická mládež. Sledujete všechno, co se v klubu šustne?
„Samozřejmě. Pídím se po všem, co souvisí s klubem. Motor mi není lhostejný. Vychovali mě tu, odchovali, tak si říkám, kdo jiný by měl přijít než já, který v sobě pořád cítí dost energie a má touhu vrátit tým k úrodnějším časům. Srovnat to tady, stabilizovat, vytáhnout výš. S tím souvisí i práce s mládeží. V hokeji chci fungovat dál, studuji trenérskou licenci B. Chci být připravený.“

Vím, že vás pád českého hokeje dlouhodobě trápí. Kam postupně se myšlenkami ubíráte?
„Je pravda, že dění kolem toho pečlivě sleduju. Víc než dospělý hokej. Mládežnický je mnohem důležitější, je to naše budoucnost. Trošku se obávám, že jsme to pořád ještě úplně nepochopili. Teď jsem si udělal obrovskou radost. Rok jsem sháněl hokejový manuál, který dávají ve Švédsku všem profesionálním trenérům. Je v něm popsáno vše, co k výchově hráčů potřebujete. Doslova na podnose. Je tam všechno.“

Co všechno jsme tady nepochopili?
„Že malí kluci jsou alfou a omegou fungování všech profesionálních klubů v Česku. Možná to tolik neplatí pro Spartu nebo Třinec, ty nemají problém pořídit si hotové hráče. Ale ostatní musí žít z vlastního chovu, tvarovat si hráče k obrazu svému. V odchovancích leží klíč k dobrému fungování. Já vím, že chlapi tady nechtějí trénovat druhou, třetí, pátou třídu, protože je to nevděčná práce. Za pár korun strávíte na zimáku moře času, pro tu práci se musíte obětovat, jinak to nejde. Pokud ale chceme mít úspěšnou mládež a zajištěnou budoucnost chlapů, patřičné finance do toho musíme nalít. Za deset, patnáct let výchovy se vám to vrátí.“

Nakazila vás švédská škola ve Färjestadu, kde jste působil téměř čtyři roky?
„Jednoznačně. Ve všech hokejových třídách máte trenéry, kteří něco zažili, mají obrovské zkušenosti. Plus know-how a přístup. Není tajemstvím, že ve Švédsku se o všechny informace dělí, což je strašně důležité. Navzájem se všichni posouvají výš a dál. Mají jeden společný cíl a neberou se navzájem jako ostrou konkurenci. My tady dost často proti sobě bojujeme, až nezdravě. To nás moc neposune. Dřív byla i lepší atmosféra mezi rodiči hráčů. Jeden byl bohatý, druhý chudší, ale všichni navzájem přáli svým klukům. Při zápase si dali pivo, kafe, kecali spolu. Dnes? I rodiče hráčů z jednoho týmu se spolu nebaví, vidíte skupinky tátů a mamin, žárlí na své kluky. Rodiče sice chtějí pro kluka to nejlepší, ale klidně jeho spoluhráče před ním pomluví, ten se pak s ním nebaví. A tohle prostředí se na klucích podepisuje.“

Ještě aby.
(usmívá se) „Víte, jak to je. Pokaždé se najde frustrát, který si musí ulevit v rámci internetové bubliny. Ozvalo se mi i plno lidí z Budějovic. Vím, že očekávání jsou velká, já je mám také. Je to fajn tlak. Je potřeba ho cítit, použít jako hnací motor a nenechat se jím srážet dolů. A když vám to chvíli nejde, o to víc je třeba to nakopnout.“

Z Plzně můžete odcházet s čistým svědomím, nebo ne? Málokterá akvizice se takhle povede. Jen ten konec v předkole s Olomoucí byl hořký...
„Hořký? Spíš bych řekl úplně na ho.vno. To si řekněme na rovinu. Takhle si to nikdo z nás nepředstavoval. Dva dny před play off jim dáme devítku a pak vy.hučíme ve třech zápasech… Přitom jsme Olomouc nepodcenili, vůbec ne. Nakonec to ale podtrhlo celou zvláštní sezonu, kdy jsme neměli stoupající výkonnost, mnohem víc to bylo nahoru dolů. Dva týdny jsme měli dobrý, na to navázal týden hrůzy. Nedokázali jsme si udržet herní pohodu po delší čas. Jeden hořký týden s Olomoucí se podepsal na obrazu sezony. Možná jsme nebyli dostatečně zkušení, Olomouc přesně ví, jak play-off hrát, ti kluci tam jsou dlouho pospolu. Přejeli nás úplně perfektně, musím uznat. Naše elitní lajna měla rozhodovat zápasy a k ničemu se nedostala. Fakt hráli skvěle. I proti Spartě si pak vedli výborně, drželi se moc dobře.“

Přál jste si lepší rozlučku, že?
„Právě proto říkám, že ten konec byl na ho.vno. Chtěl jsem odejít s dobrým pocitem, místo toho přišla kaňka, která mě hrozně štvala.“

Za svoji plzeňskou éru jste posbíral hromadu individuálních trofejí, ale týmovou nikoli. Nejblíže jste byl na jaře 2019, s Plzní jste rozjeli semifinále dvěma výhrami v Třinci. A padli v sedmém. Oceláři brali titul. Pořád to bolí?
„Tohle mě bude mrzet do konce života. Nekecám. Měli jsme to fantasticky rozjetý, vůbec celá sezona byla výborná. Na první dva roky v Plzni budu strašně rád vzpomínat. To byl mančaft, který klapal se vším všudy. Emil Kristek to nahoře perfektně nastavil, Plznička šlapala. Super kádr a i atmosféra. Dařilo se nám i v Lize mistrů. V půlce sezony se k nám připojil Kovka (Jan Kovář) a já si hokej neskutečně užíval. Neskutečně.“

Vedle Kováře to byl trochu jiný Milan Gulaš, viďte? Roli režiséra držel on.
„Je to tak. Musel jsem trochu pozměnit styl, Kovka je nesmírně kreativní hráč, tvoří hru pro ostatní. Vedle něj jsem se nesnažil být tolik na puku, spíš jsem si hledal střelecké pozice. Fakt úžasný období. Až na to semifinále… Odjížděli jsme z Třince 2:0 a nedotáhli to. Vím, že to plno kluků štve dodnes. Věřím, že kdybychom Třinečáky šmikli, titul bychom dotáhli. Ale to jsou jen kdyby. Každopádně je to škoda. Při každém setkání s Kovkou se na sérii s Třincem stočí řeč. Vždycky. To samé s Láďou Čihákem. Můžeme se bavit o čemkoli, pokaždé skončíme u téhle série. Doteď víme, že jsme ji měli vyhrát.“

Pardubice ho nechtěli, chce ho Hradec

Jak se vám hrálo v plzeňském dresu proti Motoru? A štvalo vás jako pyšného Jihočecha, že se tým potácel dole bez šance na vzestup tabulkou?
„Paradoxem je, že jsme ze čtyř zápasů měli s Budějicemi třikrát prohrát. Motor nad námi vedl, my to všechno otáčeli až v posledních minutách. Daň za nezkušenost, za premiérovou účast v extralize po dlouhé době. Spousta kluků hrála soutěž poprvé. Abyste mohli být v naší lize úspěšní, zkušenost kádru je zásadním aspektem. Všude po Evropě tomu tak není, u nás pořád ano. V posledních deseti, patnácti minutách utkání zkušenosti rozhodují. A je to i o přístupu, o zblokování střely, vrhnout se proti ní po hlavě. V tom je klíč. Jít si za výhrou všemi dostupnými prostředky. Nechat tam absolutně všechno, dohrávat všechny souboje. To je další klišé, ale bez toho se zvlášť ve vyrovnaných zápasech neobejdete.“

Detaily, které se nasčítají a dělají rozdíl.
„Ano. Upřímně, mně nepřísluší komentovat minulou budějovickou sezonu, ale zrovna tyhle detaily tomu podle mě chyběly a byl to důvod, proč se těsné zápasy ztrácely. O tom, co říkám, musíme být všichni přesvědčeni a dělat všechno, co se má i na tréninku. Od toho všechno vychází. Návyky si zautomatizujete a převádíte je o to lehčeji do zápasů.“

Jak na vás reagují lidé ve městě? Děkují za návrat?
„Tak ono bylo delší dobu veřejným tajemstvím, že sem mám namířeno. Někdy na přelomu roku se o tom poprvé napsalo a postupně to krystalizovalo. V tom nevidím nejmenší problém. Proč by mělo být tajné, že se v průběhu sezony hráč domluvil jinde na příštím angažmá?“

Souhlasím. Přece to neznamená, že se na konec sezony vykašlete.
„V tom jsme specifičtí. Taková je naše nátura. Podívejte se třeba do Švýcarska. Tam se dohody oznámí ve chvíli, kdy se uzavřou. V prosinci borec podepíše jinde, klub to veřejně oznámí a nastává fáze děkování, gratulování k ještě lepší adrese. Škoda že tohle tady nedokážeme pochopit. Nějaký rok jsem odehrál venku, tak vím, jak to vnímají tam. Úplně v pohodě. To u nás se hráči začíná nakládat, že se na svůj tým vybodl a podobně. A pominu fakt, že vás někteří lidi solí, aniž by věděli, že hrajete se zraněným kolenem a podobně. Člověka to zamrzí. Tak to tady holt máme.“

A co tedy místní?
„Cítím, že v Budějovicích jsou rádi. Když se před pár dny oficiálně oznámilo, že sem jdu, s plzeňskými fanoušky jsem se rozloučil prostřednictvím sociálních sítí. Bohužel to jinak ani nešlo, což mě dost mrzí. Za ty roky jsme si vybudovali hezký vztah. Moc mě potěšilo, že reakce na můj odchod byly vesměs hezké, na vyloženě negativní komentář jsem nenarazil.“

Které z posil byste vypíchl?
„Jsem rád za každého hráče, který do toho půjde s námi. Moc mě ale těší, že Motor podepsal Lukáše Pecha, kreativního centra, velmi zkušeného borce. Pecháček bude skvělý lídr. Nejen on samozřejmě. A ještě třeba někdo přijde. Za sebe říkám, že můžeme udělat velký úspěch. Nevidím důvod, proč ne. Uděláme pro to maximum.“

Čekalo se, zda s sebou do kufru nezabalíte i Tomáše Mertla. Bylo to ve hře, ne?
(usmívá se) „S Mertlíkem jsme se o tom bavili denně. Jako Budějovičáci jsme v plzeňské kabině seděli vedle sebe. Řešili jsme to. Mertlík věděl, že do Motoru půjde Roman Vráblík, a měl informace, co plánuju já. Nejlíp by vám asi odpověděl on, jak to viděl. Co vím, Plzeň by ho nepustila. Je pod smlouvou, navíc byl v poslední sezoně dlouho zraněný. To se pak na věc díváte tak, že jste půl roku někde placený, přitom out, takže cítíte potřebu to klubu vrátit. Věc charakteru.“

Do nové sezony daleko, nicméně vidíte se v útoku vedle Lukáše Pecha?
„Přemýšlí se nad tím. Trenéři mají svoji vizi, jak vstoupit do sezony. Pechy si vyhoví s každým, všichni víme, jak je šikovný na puku, jaké šance umí připravit. Určitě je to jedna z alternativ. Za mě je to dobrá volba, ale to je otázka na trenéry. Zásadní bude vstoupit do sezony s pokorou, protože bude extrémně náročná. Ale vedle pokory musíme mít i zdravé sebevědomí. Nevidím důvod se pasovat rovnou do role týmu mimo špičku, když víme, jak špičkové hráče máme. Plus skvělé fanoušky a dobré zázemí.“

Po posledním chmurném ročníku však musíte myslet spíš na postupné kroky, nebo ne?
„Co bylo, bylo. Už to nevrátíme. Můžeme se z toho jen poučit. Nechci se moc dívat dozadu. Začali jsme novou etapu, do hlav nás všech musíme narvat vítěznou náturu. To je strašně důležitý. Být nastavený tak, že chci vyhrát každý zápas. Nechat na ledě všechno, bojovat jeden za druhého. Pak se dá vyhrávat, jinak ne. Znám to takhle z Plzně. Měli jsme mladý úzký kádr a dařilo se nám. Jde to! Jen tomu musíte věřit, být pozitivní. Nemít v hlavě, že si dnes jdu zahrát. Ne. Vyhrát! Tohle si mezi sebou tady musíme vybudovat. Na nás starších je ukázat mladším směr.“

Jako bych slyšel nového kouče Jaroslava Modrého…
„Je to tak. Chceme to tady vybláznit. Hráče, kabinu, fanoušky. Je to klišé, ale divák je šestý hráč. Teď jsme si vyzkoušeli pravý opak, hrát před prázdnými tribunami. Něco tak hrozného už nechci zažít. Zvlášť tady. Vracím se po devíti letech a chci si to užít naplno, co to jde. S klukama z týmu a s diváky na jedné lodi.“

Františka Antonína Gerstnera 7, České Budějovice. Tak zní současná adresa Milana Gulaše. Explzeňský bourák se v pondělí ráno vydal na první sraz nového týmu a po něm pro Sport vyhlásil, na co se mohou místní těšit. „Já a další zkušení kluci chceme ostatní nakazit vítěznou mentalitou. Nevidím důvod, proč bychom nemohli hrát nahoře,“ pravil pětatřicetiletý nejproduktivnější hráč extraligy posledních sezon.
Zkraje března si v Motoru oddechli, když bylo po všem. Konec trápení. Návrat mezi elitu z první ligy, kterou rok předtím zdecimovali, hodně bolel. „Už se nechci dívat dozadu. Chci to tady zbláznit,“ plánuje Milan Gulaš. Myslí to sakra vážně, na to vemte jed.

Jak je doma po devíti letech?
„Pro mě je to skvělá věc. Jsem rád, že se kluby mezi sebou domluvily. V minulé sezoně jsem zašel za plzeňským vedením se svým názorem a pak už to bylo de facto na Plzni s Budějovicemi, zda se dohodnou. Oběma klubům se zaslouží poděkovat, že došly ke zdárnému konci a já se mohl vrátit domů.“

Až tady budete po třech letech hodnotit svoji misi, nebo její první díl, o jakých úspěších byste chtěl mluvit? Pro co sem jdete?
„Znáte mě dlouho, víte, jaký jsem. Nastavený jsem pořád stejně. Každý sportovec chce vyhrávat. Všechno, co jde. Vzpomínám si na první roky v budějovickém áčku, hrával se tu skvělý hokej. Bývalo vyprodáno, mančaft hrál na špici, bojoval v semifinále play off. Mým jasným cílem je tyhle časy vrátit. Hokej hrajeme pro fanoušky. Naši jsou skvělí, zaslouží si vidět svůj tým nahoře. Tohle mě žene dopředu, hodně na to myslím. Zbláznit to tady. A moc se na to těším.“

Kádr se rodí zajímavě, co říkáte?
„Souhlasím. Přišli vesměs zkušení hráči, kteří vědí, jak vyhrávat, o čem je hokej. Mají vítěznou mentalitu, což je strašně důležité. Nebude to stát jen na mně, tým se bude moci opřít o víc lídrů. Jasně že se nemusí pokaždé dařit, ráno se probudíte a víte, že den bude stát za prd, to občas přijde na každého. Základ je se s tím porvat.“

Buchtele do Pardubic nejde. Tím nic nenaznačuju, jen je to zajímavý

odkaz

Hm, to je teda pěkně blbý. To můžu jedině doufat v zázrak a přesun kvůli TV přenosu na sobotu, jinak bych musel svůj vysněný výjezd (kvůli dětem) oželit