10.01.2022, Pavel Mádl

Stálo to hodně práce a úsilí, říká čerstvý člen Klubu ligových střelců Lukáš Pech

Před angažmá v Motoru působil osm let v pražské Spartě. Na jejím ledě zaznamenal svůj 250. gól v lize i reprezentaci dohromady, čímž se stal již 72. hráčem, který má místo v Klubu ligových střelců deníku Sport. A to není vše. Lukáš Pech ve své první sezoně v českobudějovickém dresu s přehledem prokazuje své kvality. Se 36 body vede týmovou produktivitu a v rámci celé soutěže mu náleží pátá příčka v kanadském bodování.

Lukáši, lepší návrat na Spartu jste ani nemohl očekávat, že?
To je pravda. Ještě k tomu jsem dal svůj 250. gól v lize a reprezentaci dohromady a byl to krásný pocit.

Na Spartu jste se vrátil po osmi letech jako soupeř. Těšil jste se tam?
Moc jsem se těšil. I na kluky, se kterými jsem hrával, a na lidi, kteří se pohybovali okolo. S některými jsem se pozdravil a bylo to moc příjemné.

Jaká byla taktika na pražskou Spartu, která zažívala vcelku povedené období?
Sparta je kvalitní tým, a byť mají plno zraněných obránců, směrem dopředu hrají výborně. Říkali jsme si, že musíme dobře bránit, být obětaví, pohlídat si její přesilovky, abychom se vyvarovali vyloučení. Sparta to umí sehrát, v zápase si při přesilovkách dobře nahrávala, chybělo jí zakončení, sice jednou trefila tyčku, takže jsme měli i trochu štěstí.

Co proběhlo v kabině po první třetině, kdy jste prohrávali 0:1?
Že se nic neděje, zápas je pořád otevřený. Sparta byla v první třetině lepší, ale věděli jsme, že prohráváme jen o jeden gól a že můžeme dát nějaké góly. Vyrovnali jsme, a to bylo důležité, a také ta úspěšná trenérská výzva, kdy Spartě neuznali gól. Hrášek (Dominik Hrachovina - pozn. redaktora) řekl, že ho tam někdo atakoval a rozhodčí branku neuznal. Moc nám to pomohlo, protože by bylo těžké otáčet zápas proti Spartě podruhé.

Svým 250. gólem v lize a národním týmu dohromady jste stvrdil členství v Klubu ligových střelců deníku Sport. Co to pro vás znamená?
Je to krásné číslo. Dostat se mezi ty velikány, jako byli Petr Ton nebo Jarda Hlinka, se kterými jsem hrál, pak Viktor Ujčík, Viktor Hübl, Petr Leška, Vladimír Růžička a další legendy českého hokeje. Je tam spousta jmen, nechtěl bych na nikoho zapomenout. Ti hráči byli vynikající a já jsem rád, že jsem se dostal na takovou metu. Pamatuji si, kdy jsem přišel do A-týmu Karlových Varů a chtěl jsem se prokousat do té extraligy. Nakonec to dopadlo takhle. (úsměv) Stálo to mnoho práce a úsilí, takže je to takové zadostiučinění. Velký podíl nesou spoluhráči a rodina.

Přijmul jste po utkání gratulace od nějakých hráčů, kteří už jsou členy Klubu ligových střelců?
Ne, ale dostal jsem plno gratulací například od Radka Philippa z Vítkovic, poté od Romana Čechmánka či Marka Ďalogy a dalších známých a kamarádů. Gratulací bylo mnoho.

Budete za překonání této mety přispívat něco do klubové kasy, nebo tato záležitost jde mimo tým?
Domluvili jsme se s Milanem Gulašem, že uspořádáme společnou týmovou večeři, pak bude volno a oslavíme to.

Jaké je dosáhnout tohoto milníku zrovna na Spartě, kde jste osm let působil?
Abych pravdu řekl, je to paradox. Ale to se stává. Nijak jsem nepřemýšlel nad tím, kdy ten gól dám nebo nedám. Na začátku sezony mi chybělo patnáct gólů. Při pohledu na statistiky jsem dával v minulých sezónách maximálně kolem dvanácti branek a řekl jsem si, že na to dosáhnu tuto sezonu, ale moc jsem to neřešil. To bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat - neřešit to. Teď jsem začal dávat góly. Když se dosažení milníku blížilo, stále jsem to neřešil. Buď to přijde nebo ne. Pak přišel Milan Gulaš a řekl: "Hele, chybí ti pět gólů, mně taky." (úsměv) Já jsem pak odskočil Milanovi, pak byl v reprezentaci, kde dal nějaké góly a dostal se přede mě. Před Vánoci to ve Zlíně dotáhl a já jsem jsem nad tím stále nepřemýšlel a udělal jsem správně. Že to vyšlo na Spartě, za to jsem moc rád, i když to pro mě bylo zvláštní. Nijak zvlášť jsem se neradoval. Byl jsem rád, že to mám za sebou a ty emoce jsem v sobě držel. Kluků mi bylo trochu líto. (úsměv) Na Spartu mám krásné vzpomínky.

Čekal jste před sezonou, že v Motoru budete tak produktivní? Protože poslední rok na Spartě jste nebyl asi tak produktivní, jak jste očekával.
Na Spartě jsem nehrál tolik jako v Budějovicích. Dostávám tady hodně prostoru, hraju přesilovky a oslabení, což hraje též velkou roli. Je to těžké srovnávat. Kdybych v Motoru neměl tolik prostoru, asi bych nebyl tak produktivní. Velký dík patří týmu, který mi pomáhá, protože bez něho bych takových výsledků nedosahoval.

Vzpomenete si na svůj první gól v extralize a reprezentaci?
První gól v extralize jsem vstřelil za Karlovy Vary na Kladně a v reprezentaci jsem poprvé skóroval v Jindřichově Hradci, takže zrovna v Jihočeském kraji. (úsměv) Tuším, že proti Bělorusku a druhý gól byl proti Německu.

Jakou branku považujete za tu nejdůležitější a nejkrásnější?
Za nejdůležitější branku považuji tu vítěznou ve finále extraligy v sezoně 2008/2009 proti Slavii, kdy jsme získali mistrovský titul. Poté v semifinále gól za Spartu proti Plzni, kdy jsme postoupili do finále. A nejkrásnější gól? To bych se musel podívat, ale pamatuji si na hezký gól za Karlovy Vary proti Liberci, který jsem vstřelil Milanu Hniličkovi golfovým úderem přesně do víka. Těch gólů bylo víc.

Když jsme u těch gólů, nemůžeme vynechat gól Jana Piskáčka přes celé ze zápasu proti Spartě, který skóroval téměř z padesáti metrů. Co probíhalo po utkání v kabině na jeho adresu?
Smáli jsme se. Ptal jsem se ho, jestli nechce puk. On vyjeveně koukal, tak jsem mu řekl, ať ho vezme pro malého syna. Tak jsem mu ho pak vzal a předal. (úsměv) Je to kuriozita. Takových gólů jsem taky pár dal, kdy to brankáři propadlo. To je vždy pro něj nešťastný moment. Na druhou stranu je také umění to takto trefit. To jen tak netrefíte. Není to nic jednoduchého. Je to Piskyho (Jana Piskáčka - pozn. redaktora) první gól za Budějovice.

Dá se tedy s jistotou říct, že návrat obou bývalých hráčů Sparty na její led nemohl dopadnout lépe?
Je to tak. Vyhráli jsme, bylo to skvělé.

Obdržel jste před utkáním zprávy od sparťanských fanoušků, kteří se na vás těšili?
Nedostal.

Jak se vám líbilo vyvolávání vašeho jména po utkání z úst sparťanských fanoušků?
Nečekal jsem něco takového. Chci jim moc poděkovat. Je vidět, že jsem na Spartě zanechal nějakou stopu. Takový aplaus jsem opravdu nečekal. Bylo to vážně krásné.