Mohl byste stručně popsat vaši dosavadní trenérskou kariéru?
Třináct let jsem trénoval v zahraničí mládež, seniory v DEL, oberlize, bundeslize. Seniory v italské nejvyšší lize. Několikrát jsem postoupil do vyšší soutěže. Získal jsem tituly mistra země s juniory i s dorostenci. U nás jsem pět let vedl mládež Mladé Boleslavi. Během dvou let jsme postoupili s dorostenci i s juniory do extraligy a zároveň jsem byl sportovním manažerem klubu.

Na veřejnost se dostane jméno trenéra reprezentace do šestnácti let let vždy až po skončení sezony. Kdy jste se o svém zvolení dozvěděl vy?
Koncem minulé sezony mě oslovil předseda svazu Tomáš Král.

Jak se tvoří první nominace, když trenér dopředu neví, že bude trénovat právě nejmladší reprezentaci a nemohl tudíž sledovat kandidáty v zápasech?
Zorganizoval jsem dva minikempy, do kterých jsem nominoval osmdesát hráčů na základě doporučení krajských a klubových trenérů.

Jak vypadá běžný pracovní týden trenéra reprezentace do šestnácti let?
Nevím, co je běžný týden. Nic takového u naší práce neexistuje. Ani já, ani kolegové Míra Přerost nebo Jiří Veber nejsme pouze reprezentační trenéři. Náplní naší práce jsou trenérské semináře a školení trenérů. Píšeme metodické pokyny, tréninkové plány. Navštěvujeme tréninky a zápasy. Píšeme hodnocení z akcí, stříháme DVD z našich zápasů. Jsme účastníci všech jednání, které se týkají soutěží a přestupních řádů. K tomu přijdou reprezentační akce. Tento měsíc jsem měl čtyři volné dny, včetně sobot a nedělí.

Kolikrát jste vy osobně sledoval trénink extraligového mužstva mladšího nebo staršího dorostu, ve kterém hrají hráči ročníku 1995?
Přesně nevím, ale byl jsem na Moravě v Ostravě, Vsetíně, Olomouci, Brně a samozřejmě po klubech v Čechách jako například u vás v Českých Budějovicích. Jezdím hlavně tam, kde mám reprezentanty a žáky, které mám ve sportovním úseku na starosti.

Na co při nominaci kladete největší důraz?
Na kvalitu. Herní i charakterovou. Rozdíl mezi domácím a mezinárodním hokejem je takový, že někteří hráči, co se doma prosazují, jsou mezinárodně špatní. Samozřejmě je tomu i obráceně. Teprve srovnání se špičkou ukáže, kdo na to má a kdo ne.

Co považujete v mládežnických kategoriích za nejdůležitější?
Pracovitost, pokoru a důslednost u hráčů i trenérů.

Hodně se mluví o hráčských agentech. Jakou roli při vaší nominaci hrají agenti hráčů?
Vůbec žádnou. Díky předešlé funkci sportovního ředitele je všechny znám a se všemi komunikuji. Nemám s žádným agentem problém. Někteří se občas ptají na své kluky, jak hráli, zatím mi nikdo nikoho nevnucoval. Byl by stejně bez šance. Jsem finančně zajištěn, nepotřebuji brát nějaké desátky.

Sezona nejmladší reprezentace již skončila. Jak ji chvíli po skončení hodnotíte?
Sezona začala velmi špatně na turnaji v Salzburgu. Postupně však začínají naši hoši chápat, o čem to je. Někteří šli výkonnostně nahoru. Přes léto musejí všichni výrazně zapracovat. Oproti minulosti máme čtyři kempy.

Kde vidíte největší slabinu ročníku 1995?
Máme slušné obránce a křídelní útočníky. Nemáme tak kvalitní brankáře a střední útočníky. Celkově špatně bruslíme. To se musí výrazně zlepšit.

Diskuze se vede i nad budoucností našeho mládežnického hokeje. Jak vidíte jeho další osud?
Bude to hodně dlouho trvat, než se to zvedne. Zaspali jsme dobu. Naše společnost je charakterově zkažená, což se přenáší i do sportu. Tak, jako tomu bylo v dobách největší slávy, to už nikdy nebude. Probudila se Kanada, Amerika a Švédsko. Všichni mají xnásobně více hráčů a ještě začali kvalitně pracovat.

Co budete dělat v příští sezóně?
V příštím roce jdu s reprezentací dále do U17. Na svazu pode mne spadají žákovské kategorie.